Je jí 26 roků. Léta čekala na to, než se prolomí bránu elitní stovky světového žebříčku. V období kolem pandemie se zlepšila a teď také přicházejí první vítězství na grandslamových turnajích. Ale pozor, tahle hráčka se nejmenuje Barbora Krejčíková. I Tereza Martincová prožívá nejbohatší období tenisové kariéry a podobný příběh jako senzační šampionka Roland Garros.
Na Wimbledonu si Tereza Martincová vyšlápla na nasazenou Američanku Alison Riskeovou, zdatnou travařku. Přemohla ji 6:2, 4:6, 6:1 díky skvělému pohybu a razantním plochým úderům. Měsíc poté, co v Paříži zapsala první grandslamovou výhru kariéry, své skóre zdvojnásobila. Může se těšit, že se z aktuálně životní 87. příčky pořadí WTA Tour podívá zase o kus výš.
Přirovnání jejího příběhu k tomu Barbory Krejčíkové však rodačku z Prahy upřímně vyděsilo. „Klobouk dolů před Bárou, že se dostala do stovky a má takovou šňůru, což je neskutečné. Ale zase bych dávala pozor na to, že by to takhle měl mít každý. Je to unikátní, stane se to jednou za čas. Nechci, aby se na mě vázalo nějaké očekávání,“ ošívala se milovnice koní, jež hodlá psát svůj příběh. A mezi řádky přiznala, že není tak talentovaná jako Krejčíková.
„Pro mě byla Bára vždy neskutečně nadaná tenistka. Nechci říkat, že mě to nepřekvapuje, ale ona je fakt jedna z mála, která tenis extrémně cítí, má pro hru extrémní cit. Málokdo to má takhle jako Bára. Má to odmala, ví to dobře, protože jsme stejně staré. Byla jen otázka času, kdy to přijde.“
Sama si nehodlá stavět vzdušné zámky. Vždyť teprve letos začátkem dubna se stala členkou top 100, kde momentálně figuruje devět Češek.
Martincová hodlá psát vlastní příběh, po krůčcích se zlepšovat. „Tenis hraju, protože mě baví, protože chci vyhrát každý zápas. Můj cíl teď není, abych letěla do první desítky, abych vyhrála Wimbledon. Na to asi nemám sílu. Ale taky nejsem ukojená. Jsem mezi sto nejlepšíma na světě, něco to pro mě znamená, ale neřeknu si, už dobrý, už jsem si svoje splnila. Když se uspokojíte, tak to je špatně a nemůžete se dál zlepšovat.“
Po úterku o sobě může minimálně říct, že vyhrála ve Wimbledonu jeden zápas. I to je úspěch, o kterém miliony lidí po světě jen sní. „Je to skvělý pocit. Přála bych to zažít každému tenistovi,“ zářila Martincová, vizáží rebelka, z níž je však cítit úcta k wimbledonským tradicím. Dokonce se bála, zda ji pořadatelé nechají hrát s masivně potetovanou levou rukou a nebude si muset svou ozdobu zakrýt bílým rukávem.
Nepřehlédnutelným tetováním se odměnila nedávno za to, že konečně prorazila do stovky. Levou paži má celou od inkoustu a přiznává, že se výtvor stále teprve dodělává a půjde až na rameno. Do tetování je tak zapálená, že už podniká vlastní umělecké pokusy. „Jsem v tom trochu nadšenec, dokonce jsem i sama potetovala ségru a chtěla bych se tomu věnovat dál, pokud to bude vypadat jen trochu normálně,“ líčila.
Možná nemá na to být druhou Krejčíkovou, i její vlastní příběh však inspiruje. V letošní sezoně má skvělou bilanci 24:15, ze 120. místa se vyšplhala až na 87. příčku. A soupeřka pro 2. kola, Argentinka Naďa Podoroská, také není na trávě nepřekonatelnou zdí.
Tereza Martincová o 3. kole s Karolínou Plíškovou: „Co se dá dělat, je nás Češek hodně, je to třetí kolo, jsem ráda, že to nepřišlo dřív. Za sebe si dovolím říct, že to není nic příjemného, někomu to možná nevadí, mně jo. Co se dá dělat, jediné pozitivum je, že jedna Češka půjde dál. Snad můžu říct, že se s Kájou máme rády, je to neskutečná hráčka.“
Tereza Martincová o klíčovém okamžiku tiebreaku druhého setu za stavu 5:5, kdy jestřábí oko odhalilo chybu rozhodčí a přiznalo jí mečbol: „To bylo strašné. V jeden moment jsem si uvědomila, že to byl jasný aut, fakt vedle. A já říkám: už vlastně nemám challenge. To se nemůže stát! A najednou koukám na rozhodčí a ona jako jo, že jestřáb. A já říkám: Jak je to možné? Až pak mi vlastně bliklo, že mi jednoho jestřába na tiebreak přidali. Brutálně se mi ulevilo. Byl to obrovský aut, dvacet centimetrů vedle a bylo úplné ticho. Kdybych neměla jestřába a výrok by neopravili, tak nevím, jestli bych vyhrála.“
Sebi Korda jede, do 3. kola postoupil přes Francouze Hoanga ve třech setech. Sice hraje za Ameriku, ale je to i český úspěch. Jako jeden z trenérům s ním po turnajích cestuje Theo Devoty, kondičním koučem je Marek Všetíček. Nedávno jsem je potkal dřít ve Stromovce na Spartě. Týmu to skvěle šlape.
Velká věc! Šestadvacetiletá Tereza Martincová postupuje poprvé v životě do 3. kola grandslamu a hned na Wimbledonu. Argentinku Nadiu Podoroskou poráží 6:3, 7:6 (5). A už teď je jasné, že Česko bude mít osmifinalistku. Martincová v pátečním zápase narazí na Karolínu Plíškovou.
Karolína Plíšková byla celý zápas samý úsměv a měla důvod. Zatím v Londýně válí, jako první z českých zástupců postoupila do 3. kola po jasném triumfu nad Chorvatkou Donnou Vekičovou 6:2, 6:2. Karolína předvedla naprosto čistý zápas jen se sedmi nevynucenými chybami. V dalším duelu se utká s vítězkou duelu Martincová – Podoroská.
Také Karolína Plíšková se připojuje k dnešní vítězné vlně českých tenistek. První set nad Donnou Vekičovou získává po velmi dobrém výkonu 6:2 a chybí jí krok do 3. kola.
Hehe, celkem kuriozní žádost soupeře Andy Murrayho na centru...
České tenistky dnes prostě válí. Tereza Martincová využila šestý setbol a v prvním setu přehrála Nadiu Podoroskou 6:3.
Jirka Veselý upadl a skrečoval zápas s Martonem Fucsovicsem za stavu 3:6, 4:5.