Muž, který si zakládá na fyzické kondici a skvělé připravenosti, končil Wimbledon ve stavu auta zralého pro vrakoviště. „Došel mi benzín,“ vysvětloval Radek Štěpánek, proč ztratil v osmifinále s Lleytonem Hewittem vedení 2:0 na sety.
Zraněné koleno, tělo rozsypané do poslední součástky. „Takhle už to dál nejde,“ zpochybnila české dvojka svou účast při Davis Cupu s Argentinou, jenž v Ostravě proběhne už příští víkend.
Radek Štěpánek se nechává ošetřovat v souboji proti Hewittovi • Foto ČTK/AP
Jak se teď po utkání cítíte?
„Ne moc dobře. Už od druhého zápasu tady jsem netrénoval, pouze hrál zápasy. V neděli ráno za mnou přiletěl Pavel Kolář a celý den se mnou pracoval. Večer zase musel odletět zpátky. Chtěl bych mu za to hrozně moc poděkovat, že jsem byl schopný nastoupit a zase odehrát pět setů. Koleno mě nebolelo, sice ho cítím, ale mohl jsem hrát. Budu se ale muset zamyslet, co dál, protože takhle hrát a zachraňovat každý den prostě nejde. Potřebuji se dát dohromady a teď mám pár dní na to, abych se rozhodl, co udělám.“
Související články
Je tedy ohrožena vaše účast v Davis Cupu?
„Nevím, musím se nad tím zamyslet. Teď je po zápase, nechci dělat žádná prohlášení. Rozhodně se mi ale nechce pokračovat v tom, co je teď. Ráno vstávám a nevím, jestli mě to tělo pustí nebo nepustí na kurt. Takhle to dál nejde.“
Dovedete si tedy představit, že byste v takovém stavu zvládnul těžké daviscupové utkání hrané na tři vítězné sety?
„Není to příjemný pocit vstávat s nejistotou, jestli člověk bude nebo nebude schopný dohrát zápas. Je to strašně nepříjemný a nebezpečný pro tělo. Všechna ta nebezpečí znám, protože jsem jimi prošel a byl jsem na ně upozorněn.“
Zkuste procentuálně odhadnout, zda proti Argentině nastoupíte či ne?
„Nebudu vydávat procenta. První věc je moje zdraví.“
Jaký problém s kolenem vám přesně diagnostikoval Pavel Kolář?
„Celý stehenní sval od třísla mám v křeči. Když je toho hodně, tak noha vypíná, přichází bodavá bolest a nejsem schopen to kontrolovat. Kosti v koleni nejsou poškozené, ale ještě půjdu na magnetickou rezonanci. Je to prostě důsledek nějakého problému. Znám své tělo. Dneska už mě v pátém setu začala chytat záda. Vím, že když tohle přichází, je tělo úplně vyčerpaný a budu se k tomu muset nějak postavit. Zdraví mám jenom jedno, už bych tohle nechtěl znova zažít a přetáhnout se.“
Objevil se i názor respektovaného ortopeda, že můžete mít přetržený přední zkřížený vaz, to by znamenalo operaci a půl roku pauzy.
„Podle mě to nemůže být utržený vaz, protože to bych se nemohl pohnout a na nohu stoupnout.“
To není vůbec pravda. Znám to z vlastní zkušenosti.
„Tak to jste mě teda nepotěšili. Ještě tohle.“
Vraťme se ještě k zápasu. S Hewittem jste vedl 2:0 na sety a dominoval, poslední tři sady ale úplně ovládl Australan. Došly vám síly?
„To byl hlavní důvod. První dva sety jsem hrál moc dobře a měl jsem zápas pod kontrolou. Přehrával jsem ho po všech stránkách, výborně jsem servíroval. Najednou už jsem ale v sobě prostě necítil žádnou sílu, úplně mi došel benzin. Hlava strašně moc chtěla, srdce strašně moc chtělo, ale tělo už mi nedovolovalo naplno pokračovat. Už jsem nebyl rychlý, u sítě jsem byl pozdě. A navíc Hewitt se dostal do zóny, kdy nebyl schopen zkazit ani balón.“
Asi největší roli v tom hrál čtrnáctidenní tréninkový výpadek, který jste před Wimbledonem kvůli podvrknutému kotníku měl, že?
„Určitě se to na mně podepsalo. Ale nejsem tady od toho, abych se vymlouval. Jel jsem do Londýna, že hraji s tím, co mám a budu se tady snažit udělat maximum možného. To jsem taky dokázal. Kdyby mi někdo řekl, že se dostanu do druhého týdne Wimbledonu ve stavu, v jakém jsem, bral bych to všema deseti.“
Jakou známku byste si tedy za předvedený výkon a výsledek dal?
„Teď jsem naštvaný, nejsem ve čtvrtfi nále. Mrzí mě to, ale na druhou stranu odjíždím a vezmu si z toho to pozitivní. Byl jsem tu schopen uhrát osmifi nále, vyhrát dva pětiseťáky. Ale teď se vážně musím dát hlavně do pořádku fyzicky. Odpočinout si, dát dohromady tělo a pak můžu znova pomýšlet na to, že budu připravený a budu se moci na své tělo spolehnout. Z minima jsem vytěžil maximum, i když cítím, že to maximum mohlo být ještě trochu dál.“
