Změna je život. Fotbalista Tomáš Pešír si zahrál v mládežnických reprezentacích, vyzkoušel si českou ligu i pět zahraničních angažmá, ale to všechno je minulost. Jako profesionál zařadil zpátečku. Teď je prezidentem ragbyového klubu z Petrovic. "Ragby je čistší než fotbal," tvrdí Pešír, jenž se během kariéry potkal i s funkcionářem Martinem Svobodou alias "Chřestýšem", známým z korupční kauzy. "Je to férový člověk," říká Pešír.
Co na srdci, to na jazyku. Tohle platilo, když Tomáš Pešír bojoval na trávníku. Ani teď se nebojí říct, co si myslí, na druhou stranu ví, že hodně věcí je o kompromisu. Využíval toho i při práci pro ČAFH. Jenže si nesedl názorově s její šéfkou Markétou Haindlovou, a tak se rozhodl odejít. „Moc mě to bavilo. Objevil jsem ale spoustu věcí, co mi jdou proti srsti, takže s ní dál spojovat jméno nechci.“
Přitom se zdálo, že se v téhle práci pro Hráčskou asociaci vidíte. Proč jste skončil?
„Projekt je to výborný. Řeší se i spousta věcí, o kterých se ani neví. Pomáháte hráčům od první do třetí ligy, byl jsem vůči těm klukům vstřícný. Když to shrnu, ve fotbale můžu s čistým svědomím říct, že jsem nikoho nepodvedl, ale v tomhle složení se absolutně dál pracovat nedalo.“
Co tím máte na mysli? V čem jste si nerozuměl s šéfkou asociace Haindlovou?
„Je toho víc. Jsou situace, kdy klub dluží peníze a hráč chce odejít, tak se to musí řešit kompromisem. A já jsem schopný ho s těmi stranami najít. Nejde to řešit tak, že hráč dostane peníze, ale pak třeba nebude půl roku hrát. V tom jsme se názorově s Markétou Haindlovou rozcházeli. Ona viděla, co je ve smlouvě. Vysoudí se dvě stě tisíc a hráč bude půl roku stát. Za mě by dostal třeba 150 000 a mohl jít a hrát.“
Nezabalil jste to kvůli tomu, že jste nezískal nějakou vyšší funkci?
„Mě ten projekt strašně nadchl a mrzí mě, že jsem skončil. Určitě to nebylo tak, že jsem si na něco brousil zuby. Jen jsem chtěl, aby to mělo hlavu a patu a to v tomhle složení nešlo.“
Pomáhaly vám při téhle práci osobní zkušenosti?
„V situaci, kdy klub neplatil, jsem se ocitl v Blšanech. Byl jsem mladý, byla tam super parta, trenér, rodinná atmosféra, tak se to překouslo. Řešil jsem ty věci, jak přes FIFA, kdy se mi to stalo později na Kypru, nebo v Čechách. Když byla arbitráž, tak jsem to sám úspěšně vyřešil. Je to zkušenost do života, těm klukům jsem teď něco mohl předat.“
„Jsem rád za kemp pro hráče bez angažmá. Neříkám, že to někomu strašně pomohlo. Ale bylo to v zimě, pro kluky to byla pomoc zadarmo. Navíc pod opravdovým profesionálem, chci poděkovat panu Verneru Ličkovi. Určitě jsem chtěl jít dál cestou Hráčské asociace, jsou na to i peníze. Není to chudá instituce. Co tam chybí, je vzájemný respekt s FAČR. Tyhle subjekty by se neměly napadat.“
Co takhle nějaká práce pro Slavii, ta je klubem vašeho srdce. Co říkáte na to, jak si vede?
„Radost mi nedělá. Nechci, aby to vypadalo, že někoho poučuji. Nejsem nějaký Ronaldinho, ale proti době, kdy jsem nakukoval do áčka, mi přijde, že někteří kluci, co tam hrají, by za mě byli v béčku. Je nedůstojné, že Slavia hraje o padáka. Mnozí lidé si možná ani neuvědomují, že si hrají se známkou kvality a historie. Je hodně slávistů, které to žere stokrát víc než ty, co tam teď jsou. Ale samo sebou to není jen na hráčích. Někdo je musel přivést.“
Radil jste jiným, co byste ale změnil ve své vlastní kariéře?
„Neodcházel bych ze Slavie a taky z Turecka. Tam byly výborné peníze. Pro mladého člověka, co je sám, bylo to město pro život katastrofa. Nevydržel jsem psychicky, měl jsem se kousnout.“
Když už jste šel jako hráč do nižších níž, nechtělo se vám do Blšan, kde jste okusil ligu?
„Byl jsem v kontaktu i s panem Chvalovským. Odradilo mě cestování na tréninky a zápasy.“
Fanouškům by se určitě líbil útok Siegl – Pešír…
„Ne, tohle vážně neklapne.“
Hrál jste i za Čáslav, kde jste se potkal s funkcionářem Martinem Svobodou alias „Chřestýšem“, známým z korupční kauzy. Jak na něj vzpomínáte?
„V Čáslavi jsem byl jen tři měsíce po Kypru. Šel jsem za Zdenkem Frťalou. Je pravda, že jsem tam Martina Svobodu poznal a musím říct, že to pro mě bylo velké plus. Jednoznačně. Pro mě je to strašně otevřený a férový člověk. Když se potkáme, mluvíme jen o fotbale. Je to nadšenec.“
O nižších soutěžích v Česku se ovšem říká, že jsou džungle. Jak na ně pohlížíte vy?
„Kriminál ze strany rozhodčích jsem nezažil. V tomhle směru je všechno v pohodě.“
Nakonec jste skončil jako amatér v pražském přeboru, za čtyři zápasy dal dva góly. Jste spokojený?
„Jsme tam s dalším ligistou Tomášem Poláčkem a doufám, že ho, co se týče gólů, porazím (Poláček dal zatím čtyři). Na 99 procent, je to moje poslední sezona. Zdraví a motivace je pryč. Proto jsem skončil i v Polsku. Měl jsem nabídku zůstat, ale na tréninku jsem se přistihl, že některé věci nedělám na sto procent jako dřív. A to je konec.“
Když jste zmínil angažmá v Polsku, o tamějších fanoušcích, hlavně o těch z Katowic, se v Česku mluví hodně negativně. Máte s nimi nějakou zkušenost?
„Co se týče Katowic, nedám na ně dopustit. Hrál jsem tam třikrát. Atmosféra je tam fantastická, nesrovnatelná s jakýmkoliv stadionem tady. Fandové jsou slušní, na stadionu je klid. Možná někde na poli se domluví a tam se poperou. Vybít se asi jezdí sem.“
Čím si to vysvětlujete?
„Tam je všechno drsnější, hlídá se to při vstupu na stadion, kam nepustí opilého fanouška, dají mu dýchnout. A když je průšvih, zastaví výjezdy klubu, všechny lístky jsou na rodné číslo.“
Takže podporujete nápad s registrací fandů, o kterém mluvil šéf FAČR Miroslav Pelta?
„Jednoznačně. Náš systém nefunguje, je třeba něco změnit.“
Ve fotbale sice už funkcionářem nejste, nicméně řídíte amatérský ragbyový klub z Petrovic. Jak jste se k ragby dostal?
„Je to moje celoživotní láska. Vždyť já se i naučil kopat na ragbyovém hřišti. Táta hrál za Spartu. Já jsem v tomhle černá ovce rodiny, jsem slávista. Do Petrovic jsem chodil, když mi bylo patnáct. Tehdy jsem přemýšlel, že skončím s fotbalem a začnu hrát ragby. Líbila se mi ta parta.“
Nakonec dostal přednost fotbal…
„Bylo to rozumnější. Fotbalem se nějaká koruna vydělat dá, v ragby je to těžké. Ale k Petrovicím mám vztah. I v cizině jsem koukal, jak se jim daří. Hraje tu brácha, v klubu mám i tátu. Ragby vypadá, že se hráči servou, ale je to hra gentlemanů. Pro mě je to stokrát čistší sport než fotbal.“
Jenže to pořád nevysvětluje fakt, že jste se právě vy stal prezidentem klubu.
„Zavolal mi brácha, že se bude měnit výbor a chybí prezident, tak jsem na rok kývl. Poté, co jsem skončil v hráčské asociaci, na to nějaký čas mám. Myslím, že je jedno, jestli je člověk ve vedení fotbalového nebo ragbyového klubu. Akorát je to o jiných financích.“
Vyhecuje vás někdo, že si s ním kopnete na ragbyovou branku?
„Když se sedí po zápase a někdo mě vyzve, zkusím si to rád. Hrát bych asi nemohl kvůli zdraví. Snad nějakou exhibici. Asi budeme muset nějakou zorganizovat.“
Když vyhrajete, musí vás poražený oslovovat pane prezidente?
„To proběhne někdy ze srandy, protože je v klubu spousta kluků, se kterými jsem chodil do školy.“
Berete to jako přípravu na budoucí působení v téhle roli ve fotbale?
„Oťukávací nabídku mám, ale zatím jsme jí nedotáhli. Je jasné, že ve fotbale bych rád působil dál.“
Prý si ale chcete vyzkoušet ještě něco nového. O co jde?
„Na devětadevadesát procent chci jít do voleb v Praze 15. Narodil jsem se tu a myslím, že je tu co zlepšovat.“
