Známý český trenér Vlastimil Petržela vedl Zenit Petrohrad od ledna 2003 do května 2006, a přestože od jeho odchodu uplynulo už skoro deset let, v ruském klubu na něj nezapomínají. Stále je s funkcionáři a místními novináři v kontaktu, stále ví, co se v klubu děje. Proto je zajímavé zjistit, co si současný kouč druholigové Vlašimi myslí o možnosti, že by Zenit angažoval dalšího kouče reprezentace Pavla Vrbu. „Kdyby tu nabídku dostal, řekl bych mu, vem to!“
Kdyby vás Pavel Vrba požádal o radu, doporučil byste mu Zenit Petrohrad?
„Řekl bych mu krátce – vem to. Zenit Petrohrad je velký klub evropské úrovně, nesmírně ambiciózní, kde není o finanční prostředky nouze. Ale napřed bych ho varoval, aby si zjistil, co se od něj očekává.“
Co by ho mohlo překvapit?
„Může být, že ho tam berou proto, aby dal víc šanci odchovancům, takové nálady tam jsou. Pak musí rizika zvážit. Když to probírám s ruskými přáteli, kteří mi pořád volají, tak cítím, že je to hodně žhavý problém. Ve městě a okolí jsou desítky fotbalových škol, kde vyrůstají výborní fotbalisté, jsou jich stovky, ale nemají šanci dostat se do A-mužstva. Není vyloučené, že trenér dostane zadání, aby je vytáhl do mužstva.“
Mluvíte z vlastních zkušeností?
„Já jsem tento tlak zažil a nakonec poznal, že to s mladými jde. Šel jsem do rizika, dokonce se to mezi mnou a prezidentem klubu v jednu chvíli dosti vyhrotilo. Ale nakonec mi dali za pravdu. Vytáhl jsem jich nahoru devět, přičemž jednoho mi starší zahlušili. Těch jsem pustil pryč sedm. Skončili jsme druzí, sedmnáct zápasů neprohráli. O ročník později vyhrál Zenit bez problémů Pohár UEFA.“
Pochopil jsem, že vás mají fanoušci Zenitu pořád rádi. Volají vám pravidelně?
„Kdyby mi jenom volali. Vozí mi sem dárky, když mám svátek nebo narozeniny. Našli mě i na Slovensku, kde jsem trénoval Zemplín Michalovce. Najdou mě v Čechách, kdekoli. Příznivce tam pořád mám a moc mě těší, že na mě nezapomněli. Většina z nich by si i přála, abych se do Petrohradu vrátil.“
Podobné tlaky na vaše slavné následovníky nebyly?
„Majitelé po nich chtěli okamžitý úspěch, oni se tomu přání podřídili. Nechtěli se zdržovat s výchovou mladých a stavěli inostrance, jak se v Rusku cizincům říká, které nakoupili za drahé peníze.“
A proč by to mělo vadit, když výsledky byly?
„To je jeden pohled. Touto politikou trpělo národní mužstvo, protože postrádalo dostatek kvalitních fotbalistů. Italský trenér Fabio Capello na to upozorňoval, že nemá s kým hrát, rozepře mezi ním a svazem dospěla až k soudu. Rusové jsou totiž velcí vlastenci a touží, aby reprezentace porážela všechny soupeře. A to se ostatně týká i petrohradského klubu. Fanoušci Zenitu chtějí, aby za něj nastupovali petjorskije rebjata, jak jim vlídně říkají, tedy petrohradské děti.“
Je pravda, že vedení není s trenérem Boasem moc spokojeno?
„Nevím co majitelé, jim do hlavy nevidím. Nevím, jak uvažuje náčelník Gazpromu. Ten má hlavní slovo, protože všechno platí, ne prezident klubu. Pochopil jsem to, když v prosinci 2005 Gazprom vstoupil do Zenitu. Do té doby ho financovala místní banka a dohoda bývala snadná. Šéfové Gazpromu jsou ovšem jiná třída. To všechno by měl nový trenér vědět, než podepíše se Zenitem smlouvu. Znát, kdo je kdo.“
Neměl by se obávat pro Středoevropana specifického ruského prostředí?
„Nevidím důvod, proč se něčeho obávat. Já jsem tam byl maximálně spokojený. Petrohrad je nádherné město, kde je spousta cizinců, turistů. Klub nám vytvářel vynikající podmínky, jezdili jsme na soustředění do Francie, na turnaje do Německa, v zimě na přípravu do teplých krajů. Jestli se toho nebáli nizozemský kouč Dick Advocaat, italský Luciano Spalletti a teď mužstvo vede Portugalec, tak to asi není špatná adresa.“
