1. července 2016 • 15:17

Svazový činovník reaguje na Ličku: I Belgii trvalo 10 let, než zúročila změny

Autor:

Jak má fotbal vybrat nového reprezentačního kouče? Na rozhovor s šéfem Unie českých fotbalových trenérů Vernerem Ličkou pro deník Sport, v němž kritizoval chybějící vizi v českém fotbale, zareagoval Antonín Plachý, vedoucí trenérsko-metodického úseku Fotbalové asociace ČR.



Lička se domnívá, že jednotná vize v českém fotbale momentálně chybí. „Žádnou nemáme. Na rozdíl od vyspělých fotbalových zemí. A taky takových, jako jsou Rakousko, Norsko a dnes už i Island,“ uvedl bývalý reprezentant. „Nejdřív musí stát základy a pak až je možné stavět stěny, případně střechu. To je ale u nás velký problém,“ rozvedl svoje úvahy. Rozhovor s Ličkou si přečtěte ZDE>>>

Reakce Antonína Plachého na rozhovor s Ličkou

Za posledních několik let udělala Fotbalová asociace České republiky (FAČR) mnoho kroků právě tak, aby se koncepce rozvoje českého fotbalu budovala právě od spodu. Zmiňme ty nejzásadnější:

1) Děti se dostaly z mnoha důvodů na malá hřiště a pro jejich rozvoj se upravilo i soutěžení od 6 let až do konce kategorie mladších žáků. Vznikly nové metodické materiály včetně video sekcí pro jednotlivé ročníky.

2) Právě FAČR se spolu s Českým olympijským výborem (ČOV) výrazně podílí na přípravě všeobecné pohybové průpravy dětí ve školkách a školách, po které tak dlouho volají všechny sporty. Vznikl tak jednotný systém na podporu práce v klubech – od nejmenších až po ty nejvýznamnější. Základy pomyslného domu českého fotbalu tak tvoří péče o ty nejmenší – děti.

3) Pro maximalizaci potenciálu a využití talentu těch nejnadanějších talentů začaly na území celé ČR vznikat akademie pro starší žáky a zároveň se připravuje návaznost na dorostenecké kategorie. Opěrné zdi v našem domě, o kterých často mluví Verner Lička, tak představuje práce s mládeží.

4) V rámci FAČR existuje sportovní oddělení, který vybírá reprezentační trenéry od kategorií U15 a snaží se sjednocovat jejich pohledy na výběr hráčů a jednotnou tvář reprezentačních výběrů. Zároveň jde také o propojení s reprezentačním A týmem – důkazem toho je, že dva z trenérů mládežnických reprezentací (Václav Černý – U15 a Petr Janoušek – U16) v rámci letošního ME pracovali jako pozorovatelé soupeřů české reprezentace. To ukazuje na snahu propojit oblasti Úseku talentované mládeže a elitního reprezentačního „A“ týmu.

5) Změnilo se vzdělávání trenérů: vznikly nové kurzy pro trenéry malých dětí, brankařů, kondiční trenéry, elitní trenéry mládeže atd. Pořádají se také rozmanité kurzy a vznikají videa pro rodiče a učitele. FAČR v neposlední řadě podporuje také Unii fotbalových trenérů jako cechovní organizaci, jejímž předsedou je právě Verner Lička, aby její existence smysluplná a významná. Trenéři jsou tak v českém fotbalovém domě těmi, kteří jeho zdi a základy stavějí.

6) Všechny tyto kroky jsou buď inspirovány, nebo diskutovány s opravdovými experty ze zahraniční a mnozí z nich se také často na půdě FAČR objevují, aby se se svými zkušenostmi podělili i s trenéry a těmi, kteří se na výchově mladých hráčů podílejí. Za poslední roky do České republiky dorazily desítky odborníků z mnoha členských zemí UEFA, které jsou nám nyní dávány za vzor – namátkou se jednalo o Thorlákura Arnasona z Islandu, Franka Gersoma z Belgie nebo Romea Jozaka z Chorvatska. Taková setkání znamenají pro všechny jedinečnou inspiraci i motivaci pro další práci.

Výše jsem tedy zmínil vybrané body, které s dalšími mnoha detaily a okolnostmi spoluvytvářejí koncepci rozvoje českého fotbalu. Vytvářejí se tak zdi často zmiňovaného domu, jemuž by měl elitní reprezentační výběr vytvářet pomyslnou střechu. K reprezentaci byl před necelými třemi lety vybrán trenér, po jehož dosazení do funkce volaly odborná i laická veřejnost. Výběr hráčů a herní koncept tak byly na trenérovi a nikdo mu do toho nesahal. Měli jsme tedy na domě i tu zmíněnou střechu.

Reprezentace je vrcholem pyramidy a tu stavíme podle toho, jaké hráče jsme v České republice vychovali v době zhruba před 12 – 20 lety. Současnost tak odráží zmíněné období i práci všech těch, kteří se na výchově dětí a mládeže podíleli. To, že jsme tehdy možná více stavěli na soutěžích jako takových než na dovednostech hráčů, však není vinou jejich (hráčů). V nich se jen zrcadlí tehdejší systém výchovy. Ano, museli jsme předělávat systém a také zvyky a myšlení lidí kolem fotbalu – konkrétními věcmi a ne jen řečmi.

Efekt v podobě produkce nadstandardních hráčů však nepřijde pouhým lusknutím prstů. Zmiňované Belgii trvalo deset let, než se zúročily změny provedené u dětí a mládeže. Také v Itálii, kde se změny udály jen pár let před námi, říkali, že jim to vzalo 10 let. Máme tedy zhruba ještě dalších 5 let k ukázání dopadu těch změn udělaných u současných hráčů ročníku 2005. Právě oni byli na samém začátku námi provedených „reforem“ ve výchově mládeže. Toto je tedy ona zmíněná koncepce – ne na papíře, ale ve skutečnosti.

Pokud někdo vnímá jako koncepci to, zda budeme hrát všichni v rozestavení 3-5- 2, zda hráči perfektně ovládají míč a zároveň jsou i skvělými atlety, tak to jsou jen plané řeči, kterými se nic nevyřeší.

Je zarážející, že o chybějících základech a zdech v českém fotbalovém domě mluví právě Verner Lička, předseda UČFT, který je již mnoho let vtažen do dění v českém fotbale, pohybuje se právě mezi jeho zdmi, v nichž se vytváří koncepce a systém výchovy. Sám Verner Lička v tomto ohledu navíc dost práce odvedl. Pokud by řekl, že hráči nemají formu, nebo by se zamýšlel nad stanovenou taktikou zápasů, vnímal bych to jako aktuální vyjádření pocitů a zklamání. Takhle jeho vyjádření o tom, že nestavíme zdi a kupujeme nábytek“ nechápu. Snad jen ve smyslu, že základy a zdi už skoro máme a je třeba pouze jejich precizace formou odstranění dílčích nedostatků.

 

Témata:  sportfotbalLičkaPlachýFAČR