Hrával za Rayo Vallecano, teď v Atlétiku Madrid trénuje mládežnické týmy. Zároveň mimo sezonu cestuje po světě, aby předváděl, jakým způsobem se věnují výuce mladých fotbalistů v klubu, který v minulosti vychoval Fernanda Torrese či Kokeho. V nejbližších dnech vyrazí Miguel Ángel Sáez Soriano do Chicaga, ovšem tento týden strávil v areálu pražského klubu SK Ďáblice, kde během pětidenního kempu vyučoval fotbalové talenty od nejmenších až po dorostence.
Pohyb, rychlost, vysoká intenzita a všechno s balonem. To byly hlavní body jeho tréninků.
Vzduchem se nese ostrý hvizd, právě končí jedno cvičení. Hráči rozdělení do čtyř skupin podle věku se točí mezi čtyřmi různými stanovišti. Žádný čas na odpočinek nebo pití. „Run, run, run,“ nabádá je k běhu Soriano. A brzy se pokračuje znovu. „Všechno se musí dělat v rychlosti a velké intenzitě,“ vysvětluje kouč, který na středečním tréninku přivítal i Vladimíra Šmicra, jehož syn Jiří se kempu také zúčastnil.
Během tréninku Soriano používá jednoduchou angličtinu a nebojí se ani popíchnout, když se mu něco nelíbí. „Tak, jak to děláš ty, to by zvládla i moje matka,“ prohodí k jednomu z účastníků kempu.
Při samotném pondělním úvodu hovořil španělsky a s pomocí překladatele stručně vysvětlil principy akademií v předním španělském klubu. „Kluky nabíráme ve věku šesti let. Do osmi hrají šest plus jedna, ale už od osmi normálně na velkém hřišti v jedenácti.“
Tím docela překvapil, protože v Česku se mládežnický fotbal vydal nedávno cestou, kdy ti nejmenší hrají na menších hřištích 4+1 a následně 5+1. V klasickém počtu se hraje až od čtrnácti. Efekt má být takový, aby si co nejvíce zahráli a zároveň na malém prostoru dokázali rychle reagovat.
Tuzemským trendem je, že se u mladých nehledí na výsledek, což ovšem Soriano považuje za chybu. „Z našeho pohledu je to špatně, vytrácí se tím soutěživost, touha vyhrát, kterou kluci v sobě musí mít od začátku. Přece jim nemůžu jako trenér říct před utkáním: jděte do toho, je jedno, jestli prohrajete, nebo ne.“ Učí je vyhrávat, pochopitelně za dodržování klubové filozofie. Tedy hrát fotbal v pohybu, plný krátkých přihrávek, a ne jen odkopávat balony a defenzivní taktikou držet výsledek – což byl jeden z důvodů, kvůli nimž v Česku došlo ke změně.
Taktiku jako takovou Soriano ale vůbec nezavrhuje. A tvrdí, že na těch nejmenších bylo při některých cvičeních znát, že na velkém hřišti ještě nemají správnou orientaci.
„Jsem naprosto spokojený s tím, jak to probíhalo. Splnilo to mé očekávání a utvrdilo mě v tom, co se snažím dělat. Že se musí trénovat ve vysoké rychlosti a intenzitě. Jenom pak to můžete přenést do zápasu,“ řekl Vasil Boev, bývalý trenér mládežnických týmů ve Slavii, který kemp organizoval.
Spolupráce s Atlétikem by měla probíhat i v následujících letech, mimo jiné formou dalších kempů.
