Světovým hokejem otřásla tragická událost. Ve středu se v ruském Jaroslavle zřítilo letadlo s týmem místního Lokomotivu, na palubě zahynulo téměř kompletní mužstvo. Mezi oběťmi je i trio českých hokejistů - Josef Vašíček, Karel Rachůnek a Jan Marek. Jak na posledně jmenovaného vzpomíná redaktor deníku Sport František Suchan?
„Odmítám tomu věřit. Od první chvíle, kdy zmínka o té nehorázné tragédii zničila všední den, nepřestávám koukat na Honzovy fotky. Na zmražené okamžiky, jenž navždycky zachytily jednoho slušného člověka, který navíc moc dobře uměl hrát hokej. Co nemůžu dostat z hlavy, a asi už nikdy nedostanu, je dojem, jaký na mně Honza zanechal při našem posledním rozhovoru."
"Letos 9. února brzy ráno na ruzyňském letišti před cestou na Švédské hry. Kromě hokejových věcí tehdy vyprávěl o tom, jak se doma chystají a těší na narození syna. Tak upřímné a silné pocity, jaké Honza neskrýval, se ani na stránky sportovního deníku nehodily. To bylo čisté, nehrané nadšení."
"Jenže on zároveň nezůstal zaslepený vlastním štěstím. Sotva jsme skončili, začal se ptát i na mou rodinu a spoustu dalších osobních věcí. Ne z povinnosti. Honza měl totiž zvláštní dar. Ve chvíli, kdy si s vámi povídal, jste měli pocit, že se spolu znáte roky a že ho vážně zajímá to, o čem s vámi mluví. On byl jeden z těch, kteří za vámi při každé příležitosti sami od sebe zašli, i ve spěchu pozdravili."
"Ještě nedávno jsme se minuli na jedné z pražských ulic. Přecházel jsem silnici, Honza ve svém luxusním, ale nijak okázalém autě s rezignovaným pohledem hledal místo k zaparkování. Mávnul jsem na něj, nevšiml si. Říkal jsem si, že mu to při první příležitosti připomenu."
"Přišlo mi tak samozřejmé, že mu brzy zase budu moct potřást rukou. Proč by taky nemělo... Běhá mi mráz po zádech při pomyšlení, že malý Honzík nikdy nepozná, jak skvělého měl tátu.“
