FOTOGALERIE - Ve sluchátku bylo slyšet bujaré veselí. Od konce sedmého finále Stanley Cupu uplynulo teprve něco přes dvě hodiny. "Jsme zrovna v autobuse a jedeme na letiště. Za chvíli letíme domů, do Bostonu. Blázinec!" hlásil Tomáš Kaberle.
"Doufám, že vydržíme dost střízliví, abychom mohli vystoupit. Jenže let je dlouhý, trvá pět a půl hodiny. Bude to ještě zajímavý," předeslal ještě.
Když na ledě slavný pohár doputoval až k němu, zeširoka ho uchopil a vítězoslavně jím trhl nad hlavou. Urazil dlouhou cestu, než dospěl až k tomuhle slastnému okamžiku a navázal na staršího bratra Františka, který Pohár vybojoval před pěti lety, Deník Sport byl prvním z českých médií, s nímž se 33letý obránce dělil o bezprostřední pocity.
Na ledě jste Stanley Cup přebíral mezi prvními. Měli jste předem dané pořadí?
"Já ani přesně nevím, kolikátý jsem byl. Jestli pátý, šestý, sedmý... První trofej vždycky přebírá kapitán, pak jeho asistenti a potom se to snad bere podle věku. Ale to je mi úplně jedno. Hlavně, že jsme pohár získali. Je za tím tvrdá práce celého mančaftu."
Vy jste se dočkal až po výměně z Toronta, k níž jste se dlouho nemohl odhodlat. Podle čeho jste odhadl, že tím pravým týmem bude Boston?
"(směje se) Já jsem hlavně rád, že jsme vyhráli. Byla to dlouhá cesta. A těžká. Tři série ze čtyř se protáhly na sedm zápasů. Myslím, že Pohár máme hlavně proto, že jsme hráli víc jako mančaft a ne jako individuality."
V dětství prý byli váš nejoblíbenější tým právě Bruins...
"Byl jsem velkej fanda Raymonda Bourquea. Za Boston hrál dlouhý léta, pak šel do Colorada a až tam to vyhrál. Moc jsem ho obdivoval a teď jsem sám získal pohár s Bostonem. Tak jsem rád, že moje jméno bude na Stanley Cupu vyryto spolu s bráchovým."
CELÝ ROZHOVOR S TOMÁŠEM KABERLEM NAJDETE V PÁTEČNÍM VYDÁNÍ DENÍKU SPORT.
