Korupční jednání odmítá, prý se s ním za svého působení u mládeže nikdy nesetkal. Trenéra Jana Šťastného však mrzí počínání vedení Liberce, které iniciovalo rozvázání spolupráce kvůli údajnému korupčnímu jednání. „Možná jsem čekal, že za těch sedm let práce mě podrží, ale bohužel se tak nestalo,“ řekl v rozhovoru pro iSport kouč, který spolupracoval s Vladimírem Růžičkou ve Slavii, reprezentaci a bude mu dělat asistenta v Chomutově.
Z jakých důvodů jste na konci roku 2013 skončil v Liberci? Prý padla slova o podezření z korupce...
„V prosinci přišel Filip Pešán (sportovní ředitel - pozn.), že jsem si nesedl s viceprezidentem klubu, že jsem sepsul nějakého hráče před rodiči a že na mě přišel anonym, že jsem měl vzít nějaké peníze. To mi bylo řečeno. Dalším problémem bylo, což byla moje blbost, že při jednom utkání jsem byl vyloučený ze střídačky a odešel do šaten, pod nějakou tíhou jsem odemkl kabinu rozhodčích a vzal si trenérský průkaz, to bylo v zápise a řešilo se to i na svazu. Co mi ale přišlo zvláštní, že jsem dostal v uvozovkách vyhazov - pak jsme se dohodli na ukončení spolupráce - ale po uplynulé sezoně, kdy jsem řešil budoucnost, tak jsem od Filipa Pešána dostal mezi čtyřma očima nabídku, jestli bych se do budoucna nechtěl do Liberce vrátit. Na jednu stranu vás vyhodí a nemáte důvěru, ale pak máte možnost se vrátit zpátky…“
Filip Pešán |
| „Bavili jsme se o jeho budoucnosti a mluvil jsem s ním o tom, že obecně existuje spousta variant – ne u nás klubu – kam může jít. Žádnou pozici jsem mu nenabídl ani jsem neřekl, že ho do klubu chci. Bavili jsme v obecné rovině o tom, kam směřuje.“ |
Filip Pešán řekl, že vám žádnou konkrétní nabídku nedal, že jste se jen obecně bavili o vaší budoucnosti.
„Vidíte to… Věděl moc dobře, že pokud by Růža podepsal Omsk, tak jsem měl jít s ním, ale sám mi řekl, jestli mi stojí za to jít pryč, a jestli bych se nechtěl vrátit, když v Liberci mám polovinu rodiny. Já na něj zíral, jestli to myslí vážně. Před dvěma roky mě vyhodili, dodnes mi pořádně neřekli proč a teď bych měl jít zpátky? Jak by si to jako manažer obhájil? Řekl mi, že jakmile jsem odešel, přestal fungovat skauting a mladší dorost hrál o padáka… To jsem úplně stál, ale je to tvrzení proti tvrzení.“
Setkal jste se někdy s korupcí?
„Za tu dobu, co jsem u mládeže, tak mi nikdy žádní rodiče nenabízeli peníze za to, abych jejich děti hrály. Koluje historka, že mi někdo měl nabídnout 150 tisíc, ale já jsem ho vyhodil, to se vůbec nestalo. Nevím, kde něco takého vzniklo.“
Proč si myslíte, že do klubu přišel ten anonymní dopis či zpráva, že jste vzal úplatek? Nebo že se takové informace šířily?
„Nevím, nechci někoho osočovat. Osobně mě to mrzí, ale myslím, že je to msta nějakých lidí, asi rodičů. Ale většina z nich věřila v to, co dělám, byli jsme schopní zajít na kafe, aniž by do něčeho tlačili. Pár jich bylo zklamaných, že jejich kluci nehráli, ale nikdo si nedovolil něco narušovat. Nebo možná jde o konkurenci. Trenéři bojují o místa, závidějí si, pomlouvají se… Ve světě si fandí a pomáhají si, to tady nefunguje a mladší trenéři to mají těžší se prosadit mezi těmi zkušenými, protože posty jsou dané a je to těžší a těžší.“
Vnímáte, že to pošpinilo vaše jméno?
„Samozřejmě mě to mrzí. Jít s vizitkou tohohle není příjemné, ale mám svědomí čisté. Věřím práci, kterou jsem dělal v Liberci, mluvil jsem i s panem Zachou, který říkal, že to není možné, že to chce i řešit a mám informace, že další rodiče z Liberce, jejichž děti jsou v reprezentacích a na draftech, tak jim to není jedno, co se děje, což mi udělalo radost.“
Co říkáte na kauzu kolem Vladimíra Růžičky?
„Růža je pro mě člověk, který hokeji strašně rozumí, a nemyslím si, že by potřeboval peníze pro sebe. Jak jsem ho poznal, tak se vždy staral o lidi okolo, což mohou potvrdit i hráči. Když na Slavii byly nějaké problémy, tak mu záleželo na tom, aby měli všechno v pořádku a až pak se řešil on. Mrzí mě to za něj, protože vím, jak to těžce nese, přitom hokejem žije.“
Může jít také o mstu rodičů?
„Nevím, nechci nikoho obviňovat. Osobně si ale myslím, že něco takového to bude. Rodiče, co promluvili pro Radiožurnál, tak se všichni po celé republice znají. Pan Ptáčník prošel osmi kluby, jeho kluci byli v sedmé třídě a už vystřídali čtyři týmy… Že se musely platit peníze? To není vůbec žádná pravda. Vrchol všeho je, že v poslední větě řekne, že kdyby ty peníze měl, tak by je dal, to mi přijde zvláštní. Divné také je, že na to konto mu zkrachovala rodina, že se rozvedl, přitom rozvedený byl dávno. Teď navíc říká, že kluci jsou nepoužitelní do života, já si nedokážu představit, že bych svoje děti nutil do toho, aby dělali je jednu věc.“
Vy jste někdy vzal nějaké peníze od rodičů na kabinu, soupravy nebo něco podobného?
„Nechci se k tomu vracet. Když jsme zakládali akademii, tak jsme nějaké věci řešili, ale že by trenér vybíral tyhle věci, to nebylo jenom o mě, to se vždy řešilo přes klub a šéfa akademie.“
Takže přes vás a další trenéry ne?
„Ne, řešilo to vedení klubu a veškeré věci jako materiální zajištění šlo přes pana Pešána, šéftrenéra mládeže, který to schvaloval.“
