Tenis je především byznys, sport kanibalů, v němž si každý hledí sám sebe. Nejde ho hrát s láskou. Proto není ani třeba si příliš romantizovat vítěznou jízdu českých hráček. Rozhodně se v šatně nedrží kolem ramen a nejuchají jako při Fed Cupu. I když mají u svého jména stejnou českou vlaječku, ve Wimbledonu jsou soupeřkami. Hrají o vlastní živobytí, žebříček i úspěch.
Jistě, trio hrdinek Kvitová, Šafářová, Záhlavová-Strýcová si uvědomuje historický rozměr svého počínání. Před derby je částečně uklidňuje vědomí, že i když selžou, bude postupující na jejich úkor krajanka. Žádné slitování však neexistuje. „Bude to soupeřka jako každá jiná,“ vyhlásila Barbora Záhlavová-Strýcová bez špetky emocí před čtvrtfinále proti Petře Kvitové.
Je to právě česká jednička, které se tahle česká wimbledonská anomálie může nejvíc zadřít pod kůži. Minimálně psychicky. Největší vždy bývá obava z neznámého. Sokyně cizinka ve fanoušcích budí obvykle větší respekt než krajanka.
„Kdekdo už mě asi vidí v semi. To je problém lidí, ale taky si to uvědomuju,“ přiznává. Co v semifinále, třeba i ve finále, pokud by ji čekala Šafářová. Prostějovskou kamarádku letos doslova šikanuje. Nejen že je naprostou kuriozitou, že se s ní za polovinu sezony utkala čtyřikrát, ona ji i čtyřikrát porazila.
Kvitová přiznává, že takové derby zápasy nehraje ráda. Na druhou stranu je hrát umí. „Vybudí se, nechce to tam nechat o to víc,“ všímá si i její kouč David Kotyza.
S Češkami má Kvitová skvělého skóre. Od začátku sezony 2012 činí 9:1. Zaskočit ji dokázala jen na tehdy kluzké modré antuce v Madridu Lucie Hradecká. To už je víc než dva roky. Od té doby je wimbledonská šampionka pro krajanky neprůstřelná. A na trávě má všechny předpoklady k tomu, aby ještě nějaký čas zůstala.
Související články
