Filip Minařík oficiálně ukončil svou fenomenální jezdeckou kariéru čtvrtstoletí poté, co odešel do Německa, do jedné z dostihově nejvyspělejších zemí Evropy. Ve fotbalu i hokeji bylo srovnání se západní cizinou v dobách předlistopadových běžné. V dostizích v té době zakázané.
Stačí si připomenout, že v září 1985 nemohl trenér František Vítek ani žokej Vlastimil Smolík odcestovat s hvězdným Kleónem do Mnichova. Pouze na Rozvadov, tam ho předat a zpátky domů. Bohužel Kleón se zranil a už se domů nevrátil.
Měření sil bylo pouze v rámci socialistického bloku, kde jsme k nejlepším rozhodně nepatřili. Proto Vlastimil Smolík nebo Filipův otec Ferdinand jen tajně mohli snít o startech v nejprestižnějších evropských dostizích. Byly to nesplnitelné sny.
Když Filip Minařík na sklonku roku 1995 odcházel do Berlína, měl možná více talentu jeho vrstevník René Koplík. První roky byly pro Filipa spíše průměrné, až přesun do Kolína nad Rýnem znamenal rozkvět a atakování met dříve jen tajně sněných.
Jsem si docela jist, že kdybych v listopadu 1995 někomu řekl, že Filip Minařík bude čtyřnásobným německým žokejem-šampionem a vyhraje 14 dostihů grupa 1, tak se mi bude smát a z nejbližší telefonní budky (mobily tehdy ještě nebyly) půjde zavolat na psychiatrii. Bylo to něco nemyslitelného.
Možná někdo v budoucnu překoná Minaříkův rekord 1769 vítězství, ale vyhrát celkem 54 grupových dostihů a prosadit se nejen v Evropě, ale i v Asii? To už bude chtít pořádnou porci talentu, ochoty dřít a také kopu štěstí.
Filip Minařík je pro české dostihy stejnou osobností jako Pavel Nedvěd či Petr Čech pro fotbal, nebo Hašek s Jágrem pro hokej.
Témata:
dostihy, blog, kariéra, komentář, koně, žokej, Filip Minařík, sport, petr malík, Sport na Heureka.cz
Související články
