SPORT MAGAZÍN | Kvůli teplotě a střevní viróze asi v pátek vstoupí reprezentace do mistrovství světa bez něj (od 19 hodin proti Francii), přesto není pochyb o tom, že je Filip Jícha symbolem české házené. Hvězda bundesligového Kielu, nejlepšího týmu světa, se v Kataru vrací ke kořenům. Právě zde začala jeho skvostná kariéra. I o tom promluvil v obsáhlém rozhovoru pro páteční Sport Magazín. Stejně jako o proměně z agresivního blázna v kliďase nebo o komunistickém myšlení při time-outech.
Uvědomujete si, že lidé budou řešit, zda bude Jícha stejně dobrý jako před zraněním?
„Neřeším to. Vím, že už nebudu ten typ hráče, který dá deset gólů za zápas. V jednom duelu to můžu dokázat, v dalších třech pak nemusím mít ani pět střel. Člověk stárne a už není takový jako zamlada. Jako příklad můžu zmínit své výkony v bundeslize proti Berlínu. V bráně je můj kamarád Petr Štochl a já vím, že moje úspěšnost proti němu nebude vysoká. Poslední dva roky už na něj nestřílím, spíš akce vytvářím, tím můžu být prospěšný mnohem víc.“
Vaše úspěšnost v reprezentaci přitom byla téměř vždy hodnocena podle střílení branek.
„Laické hodnocení samozřejmě bude o tom, kolik dám gólů. Nikomu to nezazlívám ani neberu, naopak, každý má nárok udělat si vlastní obrázek. Lidé můžou diskutovat, jestli už je Jarda Jágr špatnej, protože nemá statistiky jako před deseti lety. Rozhodně to není typ respektu, který by se podle mě měl k takovým hráčům vytvářet. Nejsem z toho ale smutný.“
Sám jste ale vždy říkal, že zatímco v Kielu řídíte hru, v národním týmu musíte hlavně střílet góly. Takže se to změnilo?
„Myslím, že jsem jako hráč nikdy nebyl alibista. Když jsem na hříšti, vždy se snažím tvořit hru a chci být nebezpečný. To platí i nadále. Akorát už v některých situacích nejsem tak dravý. Vím, že moje momentální procento úspěšnosti střelby je nižší, než když mi bylo osmadvacet. Tehdy jsem si myslel, že to nikdo nemůže udělat líp než já.“
Kompletní rozhovor čtete v pátečním Sport Magazínu
Co ještě ve Sport Magazínu najdete:
Uniklo z Facebooku: Lionel Messi
Vysoká hra Zdeňka Haníka: Existuje trenérské know-how?
Roman Koudelka: proč si dříve český skokan na lyžích nemohl nervozitou osladit ani kafe?
