Vyzkoušela a vyhrála závod, který v Česku zatím moc lidí nezná. Zuzana Kocumová ovládla ženskou kategorii ukázkového Gigathlonu v Jablonci nad Nisou. Bývalá běžkyně na lyžích si na netradiční spojení tradičních disciplín zvykla bez problémů.
Zuzana Kocumová byla společně s dálkovým běžcem na lyžích Stanislavem Řezáčem hlavní tváří jabloneckého závodu Modrá pyramida Gigathlon Tour 2015. Zatímco mužský protějšek startoval pouze ve štafetě se zpěvačkou Victorií Velvet, bývalá olympionička zvládla rozmanitou trať (500 m plavání, 2,3 km běh v terénu, 6 km na in-line bruslích, 10 km na horském kole, 2,3 km běh v terénu) v rychlém čase 1:11:09. Mužskou kategorii vyhrál Jiří Vavruška z Liberce. Další testovací podnik se uskuteční 21. srpna na Lipně.
Vyhrála jste s velkým přehledem. Závodíte ještě pro výsledky?
„Už to beru víc zážitkově, na druhou stranu, pořád chci být nejlepší. Tady nebyla tak velká konkurence a moje tělo docela drží. Využívám toho, že dělám spoustu sportů, můžu soupeřit s těmi, kteří hodně trénují. Je příjemné, když třeba porážím chlapy. Člověk potřebuje sebepotvrzení. I když to není věc, na které stojí svět, je to příjemné. Zažiju závodní atmosféru, tělo nastavím do režimu, který mělo, když jsem jezdila vrcholově na běžkách, jen už je to bez velkého psychického tlaku. Dělám to, protože mě to pořád baví.“
Čím vás Gigathlon oslovil?
„Pro mě je to ideální kombinace, protože je to triatlon plus in-line brusle, které jsou podobné kolečkovým lyžím. Ty byly součástí přípravy, když jsem ještě závodila. Pro lyžaře, který se neutopí ve vodě, je to ideální sport.“
Našla jste v tomto spojení disciplín něco nového?
„Není to klasický závod, vím, že ve Švýcarsku je to spíš zážitkový koncept. Akce trvá dva dny a je to spojené s tím, že se poznají známá místa daného regionu. Vzhledem k délkám, které se jezdí u klasického Gigathlonu, je to docela velká lokalita. Je to jiné než běžné závody. Krátký ukázkový závod v Jablonci se dal v pohodě zvládnout. Vzdálenosti ve Švýcarsku jsou naopak pro masochisty, ono jich je ale docela dost, takže se určitě najdou i v Česku.“
Nalákal vás ukázkový závod na originální Gigathlon, který se uskuteční za rok v září na Lipně?
„Uvidíme. Vždycky se zúčastním závodů podle toho, jací tam jsou lidé, parta, a v jakém je to prostředí. Když se dá na Gigathlonu dohromady tým, je to o jedné disciplíně, což je téměř jakýkoliv jiný klasický závod, ale s tím rozdílem, že tady je to i o týmové spolupráci. Líbí se mi kategorie jednotlivců, ale když jsem slyšela, že za dva dny musejí závodníci zvládnout přes čtyři sta kilometrů délky a sedm kilometrů převýšení, tak nepředpokládám, že bych to zvládla.“
Když tohle říká trénovaná sportovkyně jako vy, nevystraší pak ostatní náročnost Gigathlonu?
„Jsem na to docela zvědavá. Ve společnosti je teď docela zvláštní nálada. Mám pocit, že lidé jsou tak přepracovaní, že do ničeho nejdou, nebo je naopak ta konzumní společnost přestává bavit a vyhledávají výzvy, kde si sahají na pocity, které jsou hodně nepříjemné, ale zase hodně intenzivní. Sama vím, že na triatlonových železných mužích bývá dost lidí. Neuvěřitelný zájem je i o terénní překážkový běh Spartan Race. Tyhle akce zprostředkovávají zážitky, po kterých si o to víc užijete pohodu v cíli. Sama jsem zvědavá, jak se uchytí Gigathlon.“
Co vás na těchto závodech, kterých se může zúčastnit kdokoliv, baví nejvíc?
„Baví mě věci, které se rychle střídají, závody tak do dvou hodin, potom se nudím. Vzdálenosti u testovacího Gigathlonu pro mě byly ideální. Nevím, jak se u nás uchytí originální závod. Češi mají jinou mentalitu než Švýcaři, kde je Gigathlon obrovský fenomén. Na druhou stranu, taky bych před pár lety neřekla, že závod, kde se plazíte v bahně pod ostnatým drátem, bude běhat tisíce lidí. Může se z toho stát módní záležitost.“
