Ve fotbalových kruzích působí téměř jako zvláštní úkaz. Za všech okolností se chová slušně. Jedná v duchu fair play, respektuje své hráče i soupeře. Nenechá se vytočit. Vlastnosti, které Vítězslava Lavičku lidsky vyzdvihují, mu podle kritiků jako trenérovi mnohdy spíš ubližují. „Že jsem hodný? Mně to slovo vadí, doslova mě irituje,“ říká sparťanský trenér ve velkém rozhovoru pro deník Sport.
Poté, co Sparta nepostoupila do Ligy mistrů, se často začalo mluvit o tom, že jste příliš hodný. Jak na vás tohle hodnocení působí?
(přemýšlí) „Mě tohle irituje. Co si vy představujete pod pojmem hodný?“
Sám nevím, ale ze stran komentátorů, expertů to bylo míněno, že jde sice o vaší pozitivní lidskou vlastnost, ale negativní trenérskou.
„Mně to slovo vadí. Vždycky se začnu ptát, co si pod pojmem hodný ten druhý představuje. Já si myslím, že jsem typ trenéra, který je demokratický, ale zároveň náročný, který se snaží vést tým a lidi kolem sebe se snahou o neustálé zlepšování a touhu vítězit. A myslím, že i ve velkých evropských klubech je dost trenérů, kteří vedou tyhle týmy podobným způsobem.“
Říkal jste, že vás slovo hodný irituje. Přesto, připouštíte, že skutečně ve vaší povaze může být zakopaný důvod neúspěchu v předkole Ligy mistrů, později ve skupině Evropské ligy?
„Já na tohle odpovídám, že nevím, co si pod tím představujete… Vyřazení z Evropské ligy mě zpětně mrzí i proto, že jsme získali deset bodů, což je o bod více, než v předminulé sezóně, kdy jsme ze základní skupiny postoupili. Jeden z nejlepších zápasů ve skupině jsme odehráli proti Neapoli, ale i přes dobrý výkon jsme nedokázali vytěžit víc než remízu.“
