Sestup visel ve vzduchu už v minulé sezoně. Tehdy to Příbram „ukormidlila“ až v úplném závěru. Nový ročník ale zkouší klub Jaroslava Starky ještě víc. Tým nedal za uplynulých šest kol gól, nemá ani bod, je logicky poslední, a když se to samé stalo před devatenácti lety Lázním Bohdaneč, pakovaly se z ligy. „Ten rekord je mi úplně fuk. Sice dýchám brčkem, ale ještě žiju,“ věří 60letý funkcionář, že se záchrana zase povede.
Byla to zvláštní sezona. Lázně Bohdaneč tehdy udělaly černý rekord a Jaroslav Starka s Duklou předělanou na Příbram hrál poprvé první ligu. Dneska jako by se Příbram do malé fotbalové vísky otiskla. „Na tu dobu vzpomínám, bylo to úplně jiné než dnes,“ říká Starka.
V čem to byla jiná doba?
„Měli jsme správní radu, Ďuričko tam všem půjčoval peníze, aby ze sebe mohli ostatní dělat podnikatele. Já dělal ředitele klubu a na jedné poradě mi tam všichni chtěli dát od cesty, protože se nedařilo, i když to bylo pořád o něco lepší než teď.“
Šlapali po vás?
„Po mně se těžko šlape. (smích) Řekl jsem jim, ať si prodávají ty svoje pračky, ledničky, mikrovlnky, a mě ať nechají dělat fotbal. Že si to řekneme na konci sezony. Byla trochu hádka, ale skončili jsme čtrnáctí. I teď to říkám. Všechno sečteme po třicátém kole.“
Takže ještě věříte?
„Hele, teď máme doma Teplice, ty suprově brání, my zase suprově útočíme, tak to bude taková tichá nádhera. (smích) Ne, je mi to líto, ale co mám na to říct, fotbal jsou i porážky.“
Těch máte ze šesti kol šest, žádný vstřelený gól. Co se na tom dá vidět pozitivního?
„Já to rozděluju. S Libercem nebo s Boleslaví doma jsme odehráli slušné zápasy, ale pak na druhou stranu hrajeme s Hradcem, kdy pro nás vlastně začíná liga, prohrajeme 0:2, může to být 0:5. Strašná tragédie, to, co jsem viděl, byla ostuda, styděl jsem se za mužstvo, nechápal jsem, že jim to neběhá, ti zkušení budili dojem, že je to nebaví. To mě hodně ranilo. Počkám si na zápas s Teplicemi, a pak budu hlouběji přemýšlet.“
Hlouběji?
„Myslím to tak, že pokud někdo nepochopí, že je třeba bojovat, nebude tu. Na hráče platí tohle, pak ještě peníze, lavička, nebo tribuna. Ale já tomu mužstvu chci dál věřit, chci věřit, že se o to popere. Občas bych měl klukům pustit ty boxerský zápasy, na které koukám, nebo ještě líp MMA, to je lepší rvačka. To jsou zápasy, kdy se ti lidi zvednou a se zkrvaveným ksichtem vyhrajou něco, co už ani nešlo vyhrát. To nám teď schází.“
Už v minulé sezoně jste se horko těžko zachraňovali, teď se dostáváte do ještě těžší pozice, i když zápasů pořád zbývá dost. Napadá vás, že to může skončit druhou ligou?
„Mě napadají různé věci, ale i když už ležím v rakvi, tak to víko není přibouchnuté. Nemám pocit, že bych byl mrtvej, ani že by na to mužstvo nemělo.“
Kde berete pořád tu víru po tolika letech, která jste ve fotbale strávil. Energie přece logicky odchází...
„Jo, za necelé tři neděle mi bude 61 let, koukám na to jinak. Třeba tak, že už některým hráčům vůbec nerozumím. Když mi bylo čtyřicet, měl jsem tu ty Kuliče, Otepky, Davidy Nehody, bylo to jiné. Zažil jsem s nimi různé akce i flámy, měl jsem k nim blíž. Ale ti kluci, když byli někdy neukáznění, napili se, dělali bordel, tak šli na zápas a tam to odmakali, měli k tomu lepší vztah než dnešní kluci. Já když se peru o život, tak se prostě rvu a nenechám se jen tak bez boje podříznout. Nerozumím tomu, vidím ten zmar s Hradcem a slyším tam řvát jediného kluka Aleše Hrušku, ostatní mlčí jako ryby. Když jsme hráli přípravy s Němci, ti nezavřeli za celý zápas hubu, lítali jsme od nich metr do vzduchu. To tu musíme mít. Starší by tomu měli dát ráz.“
Po čtvrtém kole jste přistoupil k řezu, odvolal jste trenéra Martina Pulpita, s ním i sportovního ředitele Romana Rogoze, byly i pokuty. Zastavte se ale u osoby Romana Rogoze, co za jeho odvoláním stálo především?
„Nejdřív to řeknu takhle, na konci minulé sezony jsem odvolal kouče Pavla Tobiáše, to byla chyba, měl jsem ho tu nechat a i s ním bychom tu záchranu ukopali. Tak tenkrát jsem měl už vyhodit Rogoze. Kdyby mi bylo čtyřicet, udělal bych to celé jinak, lidí bych se zbavoval jiným způsobem, zrovna Pavel tu odved obrovskou práci, než abych ho takhle vyhodil.“
Proč měl Rogoz letět už tehdy? Co bylo za problém?
„Tam nebyl problém, Roman je veselej kluk, zajdeme spolu klidně na golf. Akorát se rozcházíme v pohledu na fotbal. Nemyslím si, že fotbal jsou jenom rozhodčí a věci okolo nich, ale že je to opravdu o práci a ta se nesmí podceňovat už od mládeže. Takže když mi opustí mládež Tonda Barák, který to tu se mnou dělal dvacet let, měl úspěchy, dělal to výborně, tak mě taková věc prostě mrzí a doufám, že se někdy do klubu vrátí.“
Když vezmu vaše slova, Rogoz si myslel, že fotbal je o rozhodčích?
„To asi není jenom o něm, ale zkrátka si musí srovnat priority. On je pracovitý, ale přivlastňuje si věci, které by si přivlastňovat neměl. Chová se někdy jako velký šéf a ostatní jsou nic, to je špatně. Přitom je to docela slušný sportovní manažer. Snad už jsem to vyřešil a můžeme koukat dopředu.“
Ano, vzal jste místo něj Michala Patáka, bývalého rozhodčího vyřazeného z listiny kvůli tomu, aby se lize vrátila důvěryhodnost. Takže myslíte, že jste to vyřešil?
„Když se místo sportovního ředitele uvolnilo, řekl mi můj kluk (Jan Starka) a Petr Větrovský (generální ředitel), ať uděláme Michala Patáka. Ani to nebylo z mojí hlavy. Když se na Michala podíváte, vypadá dobře, vysoký, štíhlý kluk v plné formě, který je u lidí z fotbalu oblíbený, tedy až na vás novináře. Vy jste mu dali tu přezdívku Řezník z Horní Břízy, hezky to vypadá, ale tak to není, to jste mu dali vy novináři.“
Jasně, Michal Paták za nic nemůže...
„Je to můj kamarád a byl jsem vždycky radši, když mě nepískal, abychom si nedělali problémy. Za poslední tři roky mě pískal čtyřikrát. Já jsem starej, čtu vás, poněvadž mě zajímá, co si o fotbale myslíte, ale jak jsem starej, tak čtu hodně mezi řádky. A neměří se všem stejně. Příklad, na Spartě Ardeleanu neskutečně chyboval, byl tam dokonce pravidlový komisař Kureš, a ten jeho chyby přehlédnul, pro mě je to jednoznačný podvod. Celá ta komise pana Listkiewicze je podvod. Pak nám ze svazu rozešlou nějaký pamflet o tom, jak se nesmí chodit před zápasy k rozhodčím a podobně, normálně se tu z fotbalu dělá trestná činnost.“
To jsme ale malinko odbočili...
„Okej, ať se vrátím zpátky, Michal je ve fotbale dvacet let, byl to výborný rozhodčí a je to slušný člověk. Viděl v akci spoustu hráčů, má o nich přehled, věřím, že nám opravdu pomůže. Snažím se bojovat. I když jsem překousl v životě horší věci, zpátky do druhé ligy se mi nechce.“
