S Duklou bojuje zatím o záchranu, ale Jakub Podaný zažil v kariéře mnohem víc radostí. Fotbalově se vyučil ve Spartě, s Olomoucí vyhrál pohár a při dobrodružném angažmá v Kalkatě indickou ligu. „Na každý domácí zápas chodilo 55 000 diváků. V Indii jsem si taky zažil opravdu velké zápasy. Na naše finále se v televizi dívalo přes 410 milionů lidí,“ vypráví 31letý obránce.
„S fotbalem jsem začínal v šesti letech. Strejda hrál fotbal na profesionální úrovni, například na Spartě nebo v Žižkově, a my se občas s tátou chodili na něj dívat. Vždycky jsem na něj strašně volal a chtěl, aby se na mě podíval nebo mi zamával. V pozdějším věku jsem zjistil, že na to hráč na hřišti opravdu nemá čas.
Když jsem šel do první třídy, říkal jsem tátovi, že bych rád začal hrát fotbal pravidelně. Tak mě přivedl na Zličín. Vždycky mě to táhlo dopředu. Byl jsem docela rychlý a uvědomil si, že je lepší vyčkat u chumlu hráčů, až míč propadne, a pak jsem s ním utíkal sám na bránu.
Ve Zličíně jsem byl šest let, pak mi přišla nabídka ze Sparty, které jsem vždycky fandil, takže se nedala odmítnout. Ale nebylo to úplně ideální, byl jsem několikrát zraněný, často jsem nehrál. Prošel jsem si několika hostováními, to poslední na Kladně se mi vydařilo a byl jsem nejlepší střelec. Tak si mě vytáhli do béčka Sparty a už jsem začal hrát profesionálně.
Ligový debut jsem odehrál za Bohemku Střížkov proti Olomouci na Strahově. To půlroční angažmá bylo moje první oťukávání s ligou. První ligový gól si vybavuji živě, v Jablonci za Spartu, kde jsem hrál levého záložníka. Po faulu na půlce jsme měli standardku, kterou rozehrával nejkreativnější hráč v lize Marek Matějovský. Před rozehrávkou jsme na sebe mrkli, Marek mi poslal kolmici za obranu, já přesprintoval obránce a poslal míč po zemi podél gólmana. Sparta mi dala v podstatě všechno, co jsem se ve fotbale naučil. Od 12 let jsem tam působil, bude to vždycky klub, který mám v srdci.
Senica byla moje první zahraniční angažmá. Velká zkušenost, protože jsem byl poprvé mimo domov. Pak v Sigmě jsme dosáhli skvělého úspěchu, vyhráli jsme pohár. Šel jsem do ní na půlroční výpomoc v prostředku sezony, kdy jsme se Spartou vedli ligu asi o 9 bodů. Škoda, že to Sparta nedotáhla k titulu, bylo by fajn mít double ze dvou různých klubů. (úsměv) Do Teplic jsem šel také na výpomoc se záchranou, nakonec se to podařilo, ale by to těžké…
AEL Kallonis byl nováčkem řecké ligy, ani nevím, jak mě vyskautovali. Život na ostrově Lesbos byl nádherný. V létě jsme měli tréninky kvůli vedru strašně brzo. Užíval jsem si ranní cestu autem podél pláže s vycházejícím sluncem. Po tréninku jsem si koupil jejich prvotřídní kafe a stejnou cestou mířil zase k domu, kde na mě čekal bazén. Bohužel na mě čekala ještě druhá fáze tréninku.
V Indii byla úplně jiná úroveň fotbalu, než jsem byl zvyklý. Vymysleli velký projekt a měli se soutěží velké plány. Já už neměl moc na výběr, protože evropské trhy byly zavřené. A když mi donesli prospekty, jak to tam bude vypadat, jací tam budou hráči, tak se mi to zalíbilo a kývnul jsem na to. Nejsem žádný extra dobrodruh, ale přišlo mi fajn si vyzkoušet i exotické angažmá.
Fotbalově to bylo opravdu skvělé a mně se podařil největší úspěch kariéry, vyhráli jsme titul. Na každý domácí zápas chodilo 55 000 diváků. Tam jsem si taky zažil opravdu velké zápasy. Na finále se v televizi dívalo přes 410 milionů lidí. Vyhráli jsme 1:0 po gólu v 90. minutě, kdy jsem z rohu asistoval našemu nejmenšímu hráči se 166 cm, který hlavou zavěsil přes Davida Jamese.
Přišel jsem z Řecka, kde bylo 35 stupňů jenom dvě měsíce. V tom byla Indie rozdílná a já se s těmi vedry vyrovnával asi nejhůř z týmu. Když jsem běhal v posilovně, měl jsem snad nejlepší fyzičku v kariéře. Ale když jsem vylezl ven, za pět minut bylo po mně. Trvalo mi asi měsíc, než jsem si na to zvykl. Postupem času venkovní teplota klesla, ale na takových 37 stupňů.
Na Indii nikdy nezapomenu, to jsem si jistý. Pro mě je to tak zajímavý příběh, že si stále rád sednu k fotkám nebo k blogu, který jsem tam psal, a vzpomínám na to, co jsem tam zažil. Do Dukly jsem přišel ze Slovanu Bratislava. Jsem v Praze, takže super. Letos se nám moc nedaří, ale věřím, že se to zlepší a posuneme se tabulkou nahoru.“
