ČESKÝ FOTBAL - Ve velkém sbírají body, ale i karty. Speciálně olomoucký přebor si hýčká týmy, které vedle podzimu plného výher silně rozšiřují svou statistiku inkasovaných žlutých karet. Nejde ale o ekipy tvrdých hochů, hráčům Určic a Zlatých Hor prostě jedou ústa. Určice jsou na druhém místě soutěže se 48 žlutými a jednou červenou, Zlaté Hory drží čtvrtou pozici, k tomu ale mají 53 žlutých a dvě červené, nejvyšší počet napomenutí v olomouckém přeboru i ze všech přeborů v republice.
Obě mužstva zdaleka přeskočily průměr soutěže v udělených žlutých, který visí v hodnotě 38,5 karty na tým. Zlaté Hory i Určice patří k nejtrestanějším družinám v republice, není to ale tím, že by soupeře brousily. Hlavním důvodem je drzost jejich fotbalistů. „Naši hráči mají takovou veselou nespoutanou mentalitu. Jsou prostě ukecaní,“ vysvětluje Milan Biedrava, trenér Zlatých Hor.
Důvodem je nejspíš i to, že jejich kádr je dost mladý. Jediný zkušený stoper nad třicet let, jinak kolem něj poletují hoši mladší 26 let s ústy dokořán. „Ty tresty z jejich mladické hýřivosti pramení. Kluci prostě rádi diskutují s rozhodčím, když se jim něco nelíbí,“ říká Biedrava a dodává, že jinak vede velmi kvalitní tým, který se ale před jarem dává znovu dohromady.
Někteří hráči zaujali a půjdou za kvalitnější soutěží, jako například dvacetiletý útočník Richard Vaclík, bratr sparťanského brankáře Tomáše Vaclíka, který míří do divizních Mikulovic.
Stejnou potíž řeší se svými ovečkami i kouč Určic Evžen Kučera. „Dostáváme karty za nedisciplinovanost. Chlapci hodně hovoří se sudím. Jen za tenhle nešvar schytáme každý zápas minimálně dvě tři karty,“ stěžuje si.
Utkání obou družstev ale na Olomoucku poměrně táhnou. V průměru chodí na jejich domácí zápasy přes dvě stovky diváků. Snoubí se v nich totiž to nejlákavější – dobrý fotbal a emoce.
„Hráče občas tyhle jejich povídavé sklony v utkání rozhodí, musím ale říct, že se nám letos přesto daří hrát kvalitní fotbal, který diváky baví a zajímá je. Nenechávají se ale přitom strhnout atmosférou zápasu. Jednoduše to své neustálé hádání mají v povaze,“ povídá Kučera.
Sympaticky ale trenéři nehledají chyby v rozhodčích. Uvědomují si nevděčnost jejich práce, nezávidí jim. „Dokonce si myslím, že úroveň sudích v olomouckém kraji je na dost vysoké úrovni,“ přemítá Biedrava.
Jeho slova potvrzuje i předseda komise rozhodčích olomouckého krajského fotbalového svazu Miroslav Poklop. Ani přísnější metr nemají naordinovaný. „Rozhodčí pískají podle nastaveného měřítka FAČR a také podle doporučení UEFA. Určitě nejsou přísnější než jinde v republice,“ říká.
Kvalitu olomouckých sudích dokládá také fakt, že za celý podzim zaznamenal krajský svaz pouhé dvě stížnosti, přitom nešlo o utkání Určic nebo Zlatých Hor. „Na listinu zařazujeme mladší rozhodčí a jsem přesvědčen, že zde dochází k posunu směrem dopředu,“ chválí své podřízené Poklop.
Pokud tyhle celky neobmění zcela své kádry, je téměř na beton jasné, že tahle rovnice bude na Olomoucku platit dál – nejlepší jsou nejtrestanější.
