Kdo se těšil na dlouhý a dramatický boj o titul, tak může být nadšen. Za stavu 2:2 na zápasy se dnes finálová série hokejové extraligy přesune do Prahy a oba soupeři mají ke kýženému poháru stále stejně daleko. Svádí to napsat, že finále vlastně začíná od nuly. Jenomže to by byla chyba. Oběma mužstvům totiž mimo jiné chybí k titulu už jen dvě výhry místo původních čtyř. A Slavii vlastně stačí dvakrát udržet výhodu domácího prostředí. To Karlovy Vary musí naopak ještě jednou vyhrát v soupeřově aréně. I když až tak hrozný handicap to pro ně být nemusí. Už jednou přece Prahu dobyly! Dosavadní finálové zápasy byly dost rozdílné. Co však mají společné? Neobvyklý počet vstřelených branek. Nevzpomínám si na finálovou sérii, která by v tomto ohledu byla tak bohatá. Diváci si pochopitelně mnou ruce, vždyť právě góly jsou na hokeji tou nejatraktivnější podívanou. Trenéři už tolik šťastní být nemusí, vždyť důsledná defenzíva je vizitkou každého úspěšného týmu. A nejméně šťastní musí být z takového vývoje brankáři. Až příliš často se otvírají okénka v obranném valu, až příliš často mohou soupeři v klidu zakončovat, až příliš mnoho prostoru dostávají útočníci na brankovišti soupeře. A muži s maskou jako poslední instance jen smutně loví puky ze sítě. Brankáři jsou rádi v permanenci, rádi zaměstnáni sprškou střel. Ale žádný není nadšený, když tolikrát inkasuje a navíc v zápasech, kdy jde o hodně. Jsem zvědavý, jak tuto psychicky nesmírně náročnou situaci zvládnou. A proč se vůbec v letošním finále hraje tak bezstarostný hokej? Důvodů je víc, těžko vybírat ten hlavní. Svoji roli určitě hraje únava. A to jak fyzická, tak psychická. Jak Slavia, tak Karlovy Vary mají za sebou kromě čtvrtfi nále extrémně náročné a vyrovnané semifi nálové série. A možná tady je právě jádro pudla. Všichni se vydali až na dno fyzických sil, v posledních několika zápasech stáli na pokraji vyřazení, každá chybička se mohla setsakra vymstít. A najednou je tu finále, hokejový svátek. Hráči jako by věděli, že mají před sebou dlouhou sérii a možná si na chvilinku trošku oddechli, že dnešní porážka přeci neznamená konec sezony, vždy je ještě možnost sérii otočit. A při vyrovnanosti mužstev pak stačí drobná nedůslednost, malinké zaváhání a soupeř trestá. A druhá možná příčina? Obě mužstva už dávno předčila letošní očekávání. Prostě mají splněno. A i když jistě touží udělat poslední krok, není vlastně ani jeden tým v situaci, v níž býval před lety Vsetín nebo i loni Sparta. V roli velkého favorita s obřím rozpočtem a týmem plným skvěle placených hvězd, od něhož fanoušci i management titul čekají. Asi nejvíce se ze všech finálových zápasů mluví o tom posledním. Slavia ho naprosto nezvládla. Možná se spokojila se splněným úkolem - alespoň jednou ve Varech vyhrát. Naopak domácí věděli, že případný neúspěch jim přinese za stavu 1:3 téměř nesplnitelnou misi. Proto ten nástup, proto ta výborná první třetina. Pak už se utkání jen z povinnosti dohrávalo. A co takový debakl pro další vývoj znamená? Zdálo by se, že Vary získaly psychickou výhodu před pátým zápasem. Ale tak jednoduché to není. Západočeši si naopak musí dát obrovský pozor na to, aby nezopakovali libereckou chybu. Určitě si to vybavíte. Liberec byl Slavii v prvních dvou zápasech rovnocenným soupeřem, zápas tři a čtyři Bílí Tygři jasně ovládli. A s tímto vědomím malinko polevili v pátém zápase, dostali na pamětnou a nejspíš prohráli postup. Teď jsou soupeři ve velice podobné situaci. Slavia si už navíc ověřila, že jeden či dva nepovedené zápasy s mužstvem nezamávají. O to víc se těším na dnešní bitvu. JAK TO VIDÍ MARTIN HOSTÁK Zdálo by se, že Vary získaly po vysoké výhře před pátým zápasem psychickou výhodu. Ale tak jednoduché to není. Slavia si už v sérii s Libercem ověřila, že jeden či dva nepovedené zápasy s mužstvem nezamávají. O autorovi| MARTIN HOSTÁK, Autor je komentátorem ČT a bývalým hokejovým reprezentantem
Témata:
