Mám za sebou celkem vydařený zápas se Spartou, kdy se mi podařilo dát hattrick. A když si to takhle zpětně uvědomím, mám radost i z toho, že ty góly byly docela povedené, až jsem se sám divil. Horší je, že jsem si fanoušky asi trochu namlsal a už mi jen tak neodpustí, když tam příště dám nějakou šmudlu. To mě snad vypískají. I když znáte to, není možné, aby se dařilo takhle pořád.
A kdo ví, třeba v dalších zápasech budu rád i za jakoukoliv šmudlu. Ale nechci tady ve čtyřiceti letech rozebírat svoje góly, na to už jsem snad trochu starý. Hlavní je, že jsme vyhráli a získali jsme si zpátky respekt, který jsme předtím trochu ztratili.
Máme dost dobrý tým na to, aby proti nám soupeři hráli s pocitem, že nás můžou lehce porazit. To tedy ne! Vím, že si mě ke konci zápasu začal všímat David Kočí, jednou se mě pokusil i trefit, ale včas jsem mu uhnul. Nebojte, i když mi táhne na jednačtyřicet, pořád mám oči všude! I když tohle musím zaklepat, aby se mi to nevymstilo a hned v příštím zápase mě někdo nesestřelil.
Je pravda, že proti Spartě už jsem jeden hattrick dal, bylo mi osmnáct. A pamatuju si, že tehdy v nějakých novinách byl titulek, že Jágr kouřil Spartu. To mi utkvělo v paměti. Každopádně jsem rád, že se mi i tentokrát ten zápas podařil, i kvůli tomu, že se byl u nás podívat Joe Nieuwendyk, generální manažer Dallasu.
Ruku na srdce: kdo z vás by se nechtěl vytáhnout před šéfem? Takže jsem musel pořádně máknout, aby mi neroztrhal smlouvu!
Je zvyklý na super arény, takže asi koukal, když k nám dorazil do Kladýnka. Ještě že jsme u nás ve VIPu měli dobře zatopeno, jinak by hned po první třetině zmizel. Takhle vydržel až do konce a snad se mu ten zápas líbil.
Po utkání jsme se krátce viděli v kabině a popovídali jsme si. Říkal, že se mu líbila atmosféra. Ono je to totiž něco jiného než v NHL, tam se v těch obrovských halách povzbuzování někdy ztratí. Na žádné velké řečnění ale nebyl čas, protože hned druhý den odlétal zpátky do Dallasu. Každopádně mám radost, že se u nás zastavil.
A kdy se uvidíme příště? Pokud jde o situaci v NHL, sotva k tomu teď můžu něco napsat. Nedávno jsem si myslel, že se začne hrát někdy okolo desátého listopadu, a vidíte, jak to dopadlo. Takže to nemá cenu víc komentovat. Prostě až mi zavolají z Dallasu, že se mám hlásit na kempu, tak se sbalím a vyrazím. Do té doby budu hrát za Rytíře.
Když mluvím o klubu, tak v něm teď praktikujeme jednoduchou politiku: chceme jenom hráče, kteří sami za nás chtějí hrát. Nikoho nepřemlouváme. Když někdo cítí, že nemá svůj prostor, a chce jít jinam, nebudeme ho nutit, aby zůstal.
To radši budu mít v týmu o něco horšího hráče, který ale tady hrát chce. A vím, že to bude fungovat. Což je i velká motivace pro naše mladé hráče. Ví, že pokud budou makat, dostanou prostor.
Hodně se teď mluví o akci Movember, kdy si chlapi nechávají růst knír. Je to určitě mimořádně prospěšná věc, v klubu jsme se o tom taky bavili, že se přidáme. Jenže já jsem si vzpomněl na minulý rok, kdy jsem ten knírek měl ve Philadelphii. A hned jsem tuhle myšlenku zavrhnul, protože to bych nemohl vylézt měsíc z baráku!
Moc dobře si vybavuju ty fotky, jak jsem vypadal. Takže teď radši budu dál hrát hokej, než abych se musel někde skrývat...
