Letošní Vuelta a España je opravdu horkým podnikem. V neděli i v nadmořské výšce 1800 metrů bylo 30 stupňů Celsia, na trati dokonce až 40! To je také to jediné, co teď ve Španělsku trápí jednoho ze tří českých účastníků Zdeňka Štybara. „Ubírá to totiž spoustu energie,“ vysvětlil. Už dvakrát se radoval z vítězství týmového parťáka a kamaráda Fabia Jakobsena. A ačkoliv, jak přiznal, má po prvním týdnu odpravené nohy, věří i ve svůj vlastní úspěch.
Je to běžný kolotoč volného dne na cyklistických podnicích Grand Tour. Ráno se trochu déle vyspat, snídaně, vyjížďka na kole, aby se alespoň trochu protočily nohy, většinou teď ještě testy na covid, oběd, masáž, odpočinek, večeře, týmová porada a další odpočinek. Mezi tím vším si v pondělí Zdeněk Štybar našel čas i na povídání o letošní Vueltě, ale také o projektu L´Etape Czech Republic by Tour de France, jehož je patronem.
Na španělské Vueltě máte za sebou devět závodních dnů, kde hlavně ten poslední byl hodně náročný kvůli velkým kopcům, ale i vysokým teplotám. Jak jste ho přečkal?
„Celkem to šlo. Na začátku tam byla široká cesta, skoro dálnice, lehce z kopce, tak to se jelo rychle, pořád šedesátkou. Ale pak se najelo do kopců, kde jsme celkem brzo udělali grupeto. Pro nás byl jediný úkol přijet s Fabiem Jakobsenem včas do cíle.“
Měli jste zprávy o tom, že závodníci týmu Ineos Grenadiers v prvním těžkém kopci dost zrychlili?
„My jsme tam ještě byli. Mysleli jsme, že ještě tenhle kopec přejedeme v pelotonu, ale pak tam najel Ineos a v tu chvíli jsme udělali grupeto. Byli jsme celkem velká skupina a jeli jsme to v takovém tempu, aby to přejel i Fabio.“
V tu chvíli si nejspíš řeknete: Tak si tam vepředu blázněte, my si pojedeme své tempo, že?
„My tam se sprinterem ani nemůžeme jet tak rychle, protože by tam šel přes hranu a mohl by za to zaplatit v dalším kopci. Takže jde opravdu o to udělat dobrou skupinu, zůstat tam s ním a dovézt ho do cíle.“
Před startem Vuelty jste říkal, že když Fabio Jakobsen vyhraje sprint, bude to super příběh. On už, i s vaší pomocí, vyhrál dva. Jak byste to, co dokázal, pojmenoval?
„Někteří by to mohli označit za zázrak. Ale já bych to tak pojmenovávat nechtěl. Není to totiž tak, že by to bylo ze dne na den, že by se něco stalo a najednou tam byl zpět. Pro něj to byla tvrdá práce dostat se zpátky na úroveň, kde teď je. Takže to není úplně zázrak, ale spíš těžká dřina. Šel si krůček po krůčku za svým cílem.“
Sám si pochvaloval i to, že se po sobotní etapě dostal znovu do zeleného dresu lídra bodovací soutěže. Prožívá to teď hodně, právě i proto, že jde o jeho návrat a užívá si to se vším všudy?
„On je v tomhle celkem při zemi, bere to, jak to je. Takže to není úplně, že by byl euforický, protože ví, že toho má ještě spoustu před sebou, že Vuelta bude ještě těžká. Určitě je jeho cílem Vueltu dojet, ne že by to třeba příští týden zabalil. Takže není euforický a ani my moc nejsme. Spíš se snažíme brát etapy ze dne na den. V každé etapě máme nějaký cíl.“
Máte za sebou devět etap. Jaká tato Vuelta podle vás zatím je?
„Asi největším problémem zatím byla vedra, to nás stálo spoustu energie. Ale zatím první týden jsme zvládli dobře, fungovali jsme jako tým. Ovšem stojí nás to spoustu sil. Ve sprinterských etapách je to hodně na nás, abychom si je odtahali. Abychom tam dovezli Fabia dopředu, rozjeli mu spurt. A potom zase v těžkých etapách přes kopce to s ním musíme přejet. Takže každý den máme nějakou důležitou úlohu. Na druhou stranu je to motivující, že nejdeme do závodu s tím, že to jenom objedeme. Třeba ve čtvrtek jsme jeli na Andreu Bagioliho, protože jsme věděli, že závěr by mu mohl sednout. A do cíle nahoru přijel s Rogličem, skončil třetí, to byl taky úspěch. Takže opravdu do každé etapy jsme měli nějaký cíl a motivaci, a to nás posouvá dál.“
Na španělské Grand Tour jste už po šesté. Po kolikáté jste ale až takto na jihu, kam Vuelta zase tak často nezajíždí?
„Přiznám se, že ani nevím, jestli jsem byl na Vueltě někdy až takhle na jihu. Ale zatím myslím, že etapy tady byly pěkné a uvidíme, co přinesou ty další dny.“
Co vaše nohy? Už se za těch devět závodních dnů rozjely?
„Ne, jsou akorát víc popravený. (smích) Ale v pondělí bylo volno, v úterý je náročná etapa, hlavně pokud bude foukat, před koncem je tam navíc těžký kopec. Ale doufám, že je to pro mě odrazový můstek do konce sezony i na příští rok. Protože se dá říct, že jsem dva roky pořádně nezávodil, pořád něco bylo. Můj poslední delší etapák, který byl sedm dní, bylo Tirreno – Adriatico, a to bylo v březnu.“
Je příjemné zase vidět fanoušky
Bude v dalším závodním bloku víc příležitostí, abyste si vy, nebo třeba i Josef Černý, naskočili do úniku a pokusili o vítězství v etapě?
„Určitě se o to pokusíme, ale musíme počkat na nějakou dobrou šanci, aby to mělo taky logiku. Nemá pro nás v tomhle týmu smysl pouštět se do úniků s pár lidmi, když je jasné, že se to sjede a je to akorát plýtvání energií. Pro nás je důležité pracovat pro Fabia a samozřejmě když bude šance pro nás, tak do toho půjdeme. Ale musí to mít nějaký smysl.“
Jaká je letos na Vueltě atmosféra? Je to už ten klasický závod, na jaké jsme bývali zvyklí před koronavirovou pandemií?
„Dá se říct, že ano. Je tady strašně moc lidí podél silnice a je to příjemné. Na dojezdech na kopce jsou diváci a je jich tam hodně. Teď když jsme startovali podél moře, tak mi přišlo, že všichni lidé, kteří leželi na pláži, se šli podívat, fandili nám. Je to příjemné zase vidět fanoušky. Takže zaplať pánu Bohu za to, že už nám taky někdo přišel fandit.“
Když jsme u atmosféry, i cyklističtí nadšenci v Česku teď budou moct okusit, jaké pocity prožívají závodníci a fanoušci na Tour de France. Bude to prostřednictvím projektu L´Etape Czech Republic by Tour de France, jehož jste patronem. Jaká byla vaše role v této akci?
„Původně to bylo naplánované tak, že se udělá soustředění na Mallorce. Jenže kvůli covidu bylo nakonec ve velmi omezeném počtu. Já jsem tam s jeho účastníky aspoň párkrát vyjel na kole a potkal se s nimi večer, kdy jsme si povídali o tréninku a dalších věcech. Pak byla menší skupinka u mě v penzionu ve Stříbře na soustředění, kde si projeli okolí. Taky jsem tam s nimi na chvilku vyjel, večer si s nimi popovídal. Původně jsem chtěl jet i samotný závod, ale protože se termín z června posunul na konec srpna, kdy jsem na Vueltě, tak to možné není.“
Takže se s takovým projektem ztotožňujete?
„Ano, líbí se mi, že lidé, kteří budou na startu, budou moct prožít atmosféru velkého závodu. Jak organizačně, tak si i zazávodit s ostatními lidmi. Ne, že by jinak závody nebyly, ale tady si můžou prožít zase jinou atmosféru.“
Když jste s těmito nadšenci vyjel na kole, udivila vás třeba jejich kondice?
„Jedou fakt dobře, většinou to byli lidi, kteří si najmuli i trenéra, aby se na závod připravili. A myslím si, že pro spoustu lidí by to mohla být i změna životního stylu. Že je to bude motivovat k přípravě na další ročník závodu, zlepšovat se. Navíc spousta lidí, kteří začnou jezdit na kole, o sebe začnou i víc dbát. Protože zjistí, že se jim jezdí líp, když něco zhubnou. V dnešní době se navíc můžou srovnávat díky aplikacím jako Strava s ostatními cyklisty, což je také hodně motivuje. Věřím, že si mnozí uvědomí, že je to baví a chtějí se tomu věnovat dál. Spojí to pak i s rodinou, navážou kolem sebe další lidi, budou na kolech vyjíždět častěji. Já jsem rád, když všechno tohle kolem vede k pozitivní změně životního stylu.“
Dával jste jim i rady, jak tréninkové, tak také týkající se lepšího stravování?
„Na Mallorce jsme probírali třeba i pohyb v balíku, který pro spoustu lidí bude něčím novým. Říkal jsem jim, že musí být hlavně opatrní, protože ne každý je na to zvyklý. Nechat si dostatečný odstup a zbytečně se nepřeceňovat. Jet si své tempo, užít si to. Třeba v nějakém kopci se můžou otestovat, ale je zbytečné držet se za každou cenu v háku a pak tam někde kvůli únavě spadnout. Myslím si, že pro spoustu lidí bude důležité nebrat to ani tolik jako závod, ale spíš jako zážitek a zkusit si atmosféru. Prostě si to hlavně užít.“
A rady ohledně stravování?
„Na jednom tomhle soustředění byla dietoložka, která jim udělala přednášku o výživě, jak by se měli připravit i na závod, co při něm jíst. Ale také jak si upravit zdravý životní styl. Já jsem jim také dal nějaké tipy, co mám sám ozkoušené, jak je dobré si rozložit závod i trénink. Myslím, že se z toho něco přiučili.“
Pohyb v balíku bude pro spoustu lidí něčím novým. Co je tam tedy důležité, na co si dávat pozor?
„Je to o tom koukat dopředu, být koncentrovaný v průběhu celého závodu. Koukat před sebe a dávat pozor. Někdo může prudce zabrzdit, nebo udělat nějakou vlnu. Taková vlna většinou končí o několik metrů dál, kde to může spadnout. Takže já se v balíku taky dívám na několik závodníků před sebe, protože když někdo udělá chybu, může se to dotknout závodníků i o několik řad dál.“
Závod má přiblížit atmosféru a pocity, které vy profesionálové zažíváte na Tour de France. Jaké byly pocity, které jste prožíval při svých dvou účastech?
„Jde o kompletní organizaci, jak je všechno do puntíku propracované. Já bych účastníkům přál zažít pocit, kdy jsou podél trati tisíce diváků. To nevím, jestli tam bude, asi to nebude tak jednoduché, ale myslím, že už jen to, že pojedou s tolika lidmi kolem sebe, bude hodně motivující. Určitě spousta lidí bude kvůli tomu i hodně nervózních. Ale opravdu je to hlavně o tom, aby si to užili.“
