Ilona Kolářová
23. června 2015 • 19:42

Vakoč předčil v Baku i Boonena: Splnil se mi sen, jásal po bronzu

Petr Vakoč se může radovat se zaslouženého bronzu
TOP VIDEA
Mladá Boleslav - Olomouc: Bum! Rozhodčí se po buly skácel na led Mladá Boleslav - Olomouc: Bum! Rozhodčí se po buly skácel na led
Kometa Brno - Hradec Králové: Šťastný gól domácích! Střelu Nečase si do brány poslal Štajnoch Kometa Brno - Hradec Králové: Šťastný gól domácích! Střelu Nečase si do brány poslal Štajnoch
VŠECHNA VIDEA ZDE

Je to cyklistický talent jako hrom! Dvaadvacetiletý člen týmu Etixx-Quick Step Petr Vakoč se letos nečekaně představil na Giro d´Italia a v neděli v Baku vybojoval bronz na premiérových Evropských hrách. Za sebou nechal dokonce i týmového kolegu a svůj velký vzor Toma Boonena. „Splnil se mi sen, protože jsem tam pro medaili jel,“ jásal jezdec, který svou cílevědomostí a velkou sebedůvěrou připomíná Leopolda Königa.



Na start v Baku byl až neuvěřitelně nažhavený. Vyjednával v týmu, aby ho do Ázerbájdžánu vůbec pustili a hned, jak tam přiletěl, hlásal, říkal, že chce medaili. A předvedl se skvěle. Ukázal, že nemusí být jen pomocníkem hvězd, jako letos na italských etapách při své premiéře na Grand Tour. „Po vyhrané etapě v závodě Kolem Polska je to druhý nejlepší výsledek mé kariéry,“ ocenil bronz z „malé olympiády“ v Baku.

Druhý den po závodě jste letěl do Prahy. Stačil jste medaili ještě na místě oslavit?
„Trochu jo. S týmem jsme si dali místní šampáňo z granátových jablek. Po večeři šli trochu projít do města, kam jsme to předtím vůbec nestíhali. Mísí se tam historie s modernou, všechno bylo nádherně osvícené, moc se mi tam líbilo.“

Prostředí pro cyklistiku to ale zrovna zaslíbené nebylo, že? Podmínky k tréninku nebyly zrovna ideální.
„Bylo to tam dost složité. Když jsme přiletěli, tak nás nikam nepustili s tím, že místní silnice jsou moc nebezpečné. Museli jsme trénovat na ergometru. Další den jsme si měli projet trať, která byla sedm kilometrů za městem, a měli jsme na to jen hodinu a půl. Takže jsme ji akorát viděli… Problém s transferem způsobil i to, že jsme před závodem trénovali na egometru. V místě, kde bylo takové teplo…“

Jaký byl závodní okruh?
„Na první pohled se to nezdálo, ale byl hodně náročný, se stoupáním na kostkách, k tomu bylo příšerné vedro a fučel vítr. Moc jsem si to na trati neužil, dost jsem trpěl. Byl to jeden z nejtěžších závodů, co jsem kdy jel."

Kolik stupňů ukazoval teploměr?
„Ani nevím, moc jsem na něj nekoukal. Před třicet to bylo určitě. K tomu vál ten silný vítr, který nás nijak neochladil. Pomáhala jen studená voda. Naše sestava jí v závodě spotřebovala sto bidonů, to se hned tak nevidí. Podpůrný tým se o nás ale vzorně staral.“

Porazil jste řadu kvalitních jezdců včetně hvězdného kolegy z týmu Etixx-Quick Step Toma Boonena. Hovořili jste spolu po závodě?
"Viděli jsme se večer a prohodili spolu pár slov. Samozřejmě mi gratuloval. V životě by mě nenapadlo, že svůj velký vzor porazím v prvním závodě, kdy budeme stát proti sobě.“

Na rozdíl od Gira, kde jste byl domestikem, jste si na Evropských hrách vyzkoušel roli týmového lídra. Cítil jste se v ní dobře?
„Byla to jedna z mých prvních příležitostí jet na sebe a hned z toho byla bronzová medaile. Jsem moc rád, že jsme si to mohl vyzkoušet roli, s níž bych se chtěl setkávat častěji. Důvěru jsem oplatil hlavně díky klukům z týmu, kteří pro mě perfektně pracovali, a díky nim se mi podařilo ušetřit síly na závěr.“

Váš zaměstnavatel, profitým Etixx-Quick Step, vás ale původně do Baku nechtěl ani pustit, že?
„To je pravda. Máme 27 závodníků, skoro všichni měli v té době nějaký program. Jenže já do Baku strašně chtěl. Dokonce jsem souhlasil, že kvůli tomu pojedu i Dauphiné, které jsem kvůli únavě z Gira neměl v programu. Nakonec jsem pro Francii zůstal jen náhradníkem a na Evropské hry jsem mohl odjet.“

Je to pro vás medaile odměnou za skvělé výkony v dosavadní části sezóny?„Mám ohromnou radost. Na jednu stranu chyběl k vítězství opravdu malý kousek, ale musím být rád, že jsem vůbec nějakou medaili získal, protože řada skvělých lidí vyšla naprázdno. Já už v závěru na ten spurt skoro neměl síly, protože ten poslední kopec jsme jeli na krev a byl jsem rád, že jsem se v té skupině udržel.“

PETR VAKOČ

Narozen: 11. července 1992 (22 let)

Výška a váha: 179 cm/67 kg

Současný tým: Etixx-Quick Step

Amatérské týmy: ASC Dukla Praha (2006-2011), Centre mondial du cyclisme (2011), CC Étupes (2012), Etixx-iHNed (2013)

Profesionální týmy: Omega Pharma-Quick Step (od 2014)

Největší úspěchy: Evropské hry – 3. místo v silničním závodě (2015), Kolem Polska - vítěz etapy a čtyři dny ve žlutém trikotu (2014), ME do 23 let – 2. místo v silničním závodě (2013)