Ilona Kolářová
23. června 2015 • 19:42

Vakoč předčil v Baku i Boonena: Splnil se mi sen, jásal po bronzu

Petr Vakoč se může radovat se zaslouženého bronzu
TOP VIDEA
Valencia - Real Madrid: Luxusní zásah Valencie! Z otočky se trefil Zaza Valencia - Real Madrid: Luxusní zásah Valencie! Z otočky se trefil Zaza
Bez Dočkala se naše cíle nemění, říká Požár před odvetou Bez Dočkala se naše cíle nemění, říká Požár před odvetou
VŠECHNA VIDEA ZDE

Je to cyklistický talent jako hrom! Dvaadvacetiletý člen týmu Etixx-Quick Step Petr Vakoč se letos nečekaně představil na Giro d´Italia a v neděli v Baku vybojoval bronz na premiérových Evropských hrách. Za sebou nechal dokonce i týmového kolegu a svůj velký vzor Toma Boonena. „Splnil se mi sen, protože jsem tam pro medaili jel,“ jásal jezdec, který svou cílevědomostí a velkou sebedůvěrou připomíná Leopolda Königa.



Na start v Baku byl až neuvěřitelně nažhavený. Vyjednával v týmu, aby ho do Ázerbájdžánu vůbec pustili a hned, jak tam přiletěl, hlásal, říkal, že chce medaili. A předvedl se skvěle. Ukázal, že nemusí být jen pomocníkem hvězd, jako letos na italských etapách při své premiéře na Grand Tour. „Po vyhrané etapě v závodě Kolem Polska je to druhý nejlepší výsledek mé kariéry,“ ocenil bronz z „malé olympiády“ v Baku.

Druhý den po závodě jste letěl do Prahy. Stačil jste medaili ještě na místě oslavit?
„Trochu jo. S týmem jsme si dali místní šampáňo z granátových jablek. Po večeři šli trochu projít do města, kam jsme to předtím vůbec nestíhali. Mísí se tam historie s modernou, všechno bylo nádherně osvícené, moc se mi tam líbilo.“

Prostředí pro cyklistiku to ale zrovna zaslíbené nebylo, že? Podmínky k tréninku nebyly zrovna ideální.
„Bylo to tam dost složité. Když jsme přiletěli, tak nás nikam nepustili s tím, že místní silnice jsou moc nebezpečné. Museli jsme trénovat na ergometru. Další den jsme si měli projet trať, která byla sedm kilometrů za městem, a měli jsme na to jen hodinu a půl. Takže jsme ji akorát viděli… Problém s transferem způsobil i to, že jsme před závodem trénovali na egometru. V místě, kde bylo takové teplo…“

Jaký byl závodní okruh?
„Na první pohled se to nezdálo, ale byl hodně náročný, se stoupáním na kostkách, k tomu bylo příšerné vedro a fučel vítr. Moc jsem si to na trati neužil, dost jsem trpěl. Byl to jeden z nejtěžších závodů, co jsem kdy jel."

Kolik stupňů ukazoval teploměr?
„Ani nevím, moc jsem na něj nekoukal. Před třicet to bylo určitě. K tomu vál ten silný vítr, který nás nijak neochladil. Pomáhala jen studená voda. Naše sestava jí v závodě spotřebovala sto bidonů, to se hned tak nevidí. Podpůrný tým se o nás ale vzorně staral.“

Porazil jste řadu kvalitních jezdců včetně hvězdného kolegy z týmu Etixx-Quick Step Toma Boonena. Hovořili jste spolu po závodě?
"Viděli jsme se večer a prohodili spolu pár slov. Samozřejmě mi gratuloval. V životě by mě nenapadlo, že svůj velký vzor porazím v prvním závodě, kdy budeme stát proti sobě.“

Na rozdíl od Gira, kde jste byl domestikem, jste si na Evropských hrách vyzkoušel roli týmového lídra. Cítil jste se v ní dobře?
„Byla to jedna z mých prvních příležitostí jet na sebe a hned z toho byla bronzová medaile. Jsem moc rád, že jsme si to mohl vyzkoušet roli, s níž bych se chtěl setkávat častěji. Důvěru jsem oplatil hlavně díky klukům z týmu, kteří pro mě perfektně pracovali, a díky nim se mi podařilo ušetřit síly na závěr.“

Váš zaměstnavatel, profitým Etixx-Quick Step, vás ale původně do Baku nechtěl ani pustit, že?
„To je pravda. Máme 27 závodníků, skoro všichni měli v té době nějaký program. Jenže já do Baku strašně chtěl. Dokonce jsem souhlasil, že kvůli tomu pojedu i Dauphiné, které jsem kvůli únavě z Gira neměl v programu. Nakonec jsem pro Francii zůstal jen náhradníkem a na Evropské hry jsem mohl odjet.“

Je to pro vás medaile odměnou za skvělé výkony v dosavadní části sezóny?„Mám ohromnou radost. Na jednu stranu chyběl k vítězství opravdu malý kousek, ale musím být rád, že jsem vůbec nějakou medaili získal, protože řada skvělých lidí vyšla naprázdno. Já už v závěru na ten spurt skoro neměl síly, protože ten poslední kopec jsme jeli na krev a byl jsem rád, že jsem se v té skupině udržel.“

PETR VAKOČ

Narozen: 11. července 1992 (22 let)

Výška a váha: 179 cm/67 kg

Současný tým: Etixx-Quick Step

Amatérské týmy: ASC Dukla Praha (2006-2011), Centre mondial du cyclisme (2011), CC Étupes (2012), Etixx-iHNed (2013)

Profesionální týmy: Omega Pharma-Quick Step (od 2014)

Největší úspěchy: Evropské hry – 3. místo v silničním závodě (2015), Kolem Polska - vítěz etapy a čtyři dny ve žlutém trikotu (2014), ME do 23 let – 2. místo v silničním závodě (2013)