Výhrou 5:1 nad Havířovem a porážkou 1:5 s Budějovicemi odstartovala hokejová Slavie další ročník WSM ligy. U všeho byl i osmatřicetiletý mazák Jan Novák. Zkušený obránce, který pamatuje například mistrovství světa v Praze v roce 2004 byl pro tuto sezonu zvolen v pražském klubu kapitánem a společně s dalším pamětníkem Pavlem Kolaříkem se těší i na roli mentora. A hlavně na hokej! „Pořád mě strašně naplňuje, chci u něj zůstat co nejdéle,“ řekl bek, který má v týmu smlouvu do konce sezony.
Extraligu jste okusil už v roce 1997 a občanský průkaz hlásí osmatřicet let. Takže jak se cítíte před další sezonou?
„Dobře, letní příprava se vydařila, tak uvidíme, jak se to všechno ukáže na ledě. Povedlo se nám přípravné utkání v Přerově i další zápasy. Z osobního hlediska je samozřejmě ten věk znát, ale u koho ne.“
Takže se už i u vás projevuje to bolestné ranní vstávání?
„To naštěstí ne. Bydlím kousek od stadionu, takže vstávám na poslední chvíli (úsměv). Navíc ještě nejsem tak starý, abych se budil v 6 ráno, a zvládám to na budík. To je plus. Spíš po zápase člověk cítí větší únavu, než dřív, takže spíš než si jít sednout někam na pivo si jdu s chutí lehnout.“
Máte za sebou mnoho angažmá ve špičkových evropských soutěžích, se Slavií jste slavil dva tituly, co vás motivuje v pokračování v aktivní kariéře?
„Hokej mě pořád strašně baví a naplňuje a chci u něj vydržet co nejdéle! Každé ráno se těším do kabiny, přijdu s dobrou náladou a jsem úplně spokojenej. Sranda, pohoda, dobrá parta…“
Takže takový vršovický Jaromír Jágr.
„No to nevím, v tomhle asi nic společného s Jágrem nemám (smích).“
Tímpádem ani to, že už se nehraje o extraligové tituly, sbírání zápasů nebrání?
„Jsem hodně soutěživý. Mně vždycky stačila jakákoliv aktivita, pokaždé chci vyhrát. I když jde třeba o fotbal, který mi nikdy moc nešel. Každopádně každý by samozřejmě chtěl hrát extraligu, nebo NHL, ale člověk se musí umět připravit i na boje v nižších ligách. To může hlavně mladé hráče posunout dál.“
Je mezera mezi 1. ligou a extraligou z pohledu hráče velká?
„Hráči v extralize jsou samozřejmě hokejovější. Zpracují tvrdou nahrávku, dají tvrdou nahrávku… Tady jsou ty rozdíly a za tohle jsou ti hráči pak ohodnocení. Jinak úroveň soutěže je dobrá, uvidíme, co s ní do budoucna udělá to, že liga se uzavřela.“
V kabině je z vás matador a nově jste také kapitánem. Zúročujete tedy zkušenosti a předáváte je mladším hráčům?
„Snažím se, myslím si, že nejsem žádný vysírka, i když samozřejmě taky umím být pěkně protivný. Hodně mě pak potěší, když si něco z toho co říkám, vezmou k srdci. Když jsem v průběhu poslední sezony přišel, bylo vidět, že někteří mladí věděli, co jsem za Slavii v kariéře odehrál, a to samozřejmě taky pomohlo.“
Ve Slavii jste před lety býval oporou. V sezoně 2004/05, kdy byla extraliga našlapaná kvůli výluce v NHL hvězdami, jste byl za Tomášem Kaberlem druhým nejproduktivnějším zadákem soutěže. Nedýchla na vás při loňském příchodu z Mostu trochu nostalgie starých časů a nevybavila se vám jména jako Josef Beránek, David Hruška či Michal Sup?
„Ani tolik ne, pořád mám vedle sebe v šatně Pavla Kolaříka (smích). Na staré časy si ale vzpomenu rád. Když si mě na to někdo zeptá, rád o tom povykládám. Teď je doba zase jiná, ale rozhodně to není o tom, abychom tu něco vzdávali. Slavie může být za několik let úplně jinde, i jiné týmy si prošly finanční krizí a změnami a dokázali se z toho dostat. Teď je to jenom na nás hráčích.“
Postup do extraligy není jednoduchý
Na postup do extraligy se tedy v šatně reálně myslí?
„Každý chce postoupit, Slavie taky, ale na extraligu je potřeba strašně moc. Podívejte se na Budějovice, roky mají našlapaný tým a vidí, že to není nic jednoduchého. Naposledy postoupila Jihlava a já si myslím, že ta klidně může plno extraligových týmů potrápit. Nicméně my na postup kvality máme, ale je k tomu potřeba i štěstí, hráči musí zůstat zdraví a během krize je nutné předvést charakter. Aspektů je hodně, ale sezonu chceme odehrát na vrcholu.“
V dubnu se objevila informace, že čínský gigant CEFC chtěl po fotbalové Slavii zakoupit i tu hokejovou, ale majitelé pozemků i stadionu o dohodu nestáli. Donesly se tyhle informace i do šatny?
„Tam se to tolik neřešilo. Jestli si lidi myslí, že přijdou Číňani, mávnou kouzelným proutkem, za půl roku tu bude extraliga a zimák se vyžene do dvou pater a ve sklepě se udělá parkoviště, tak to se hodně mýlí. My hráči to neřešíme, máme svoje smlouvy, tohle prostě není vůbec otázka pro nás. Kdo ví, jestli by vůbec proběhla nějaká změna.“
Zpátky ke jménu Pavel Kolařík. Dá se říct, že jste velcí parťáci?
„To jsme už dlouho, známe se snad už od roku 1997. Pavel byl tedy chvíli v Americe, já pak občas taky někde cestoval po světě, ale pořád jsme v kontaktu. V létě si napíšeme, zavoláme, chodíme spolu na golf a na ryby a normálně se můžeme pyšnit i pořádnými úlovky. Jsme přátelé a musím říct, že je hrozně příjemné potkávat takového člověka na tom zimáku každý den. On je ve svých čtyřiačtyřiceti letech vzorem a každý by si z něj měl vzít příklad. Klobouk dolů před ním.“
Oba teď asi pořádně oživíte vzpomínky, až se Slavia vydá po mnoha letech do Vsetína, který je od této sezony členem WSM ligy. Už se těšíte?
„Ve Vsetíně byl vždycky bengál, na to se určitě těším. Počítám, že atmosféra tam bude stejná a lidi si tam zase přijdou s radostí těm pražákům vynadat.“
Nechybí vám takhle s odstupem času i derby proti Spartě?
„Jasně, to byly dobré časy. Na derby vzpomínám rád, například když se hrálo tehdy finále, to bylo něco, Praha tím žila. Atmosféra byla skvělá, zápasy na úrovni… Ne, že by jiné zápasy nebyly, ale derby bylo derby.“
Nejvýš jsou tituly se Slavií
Kromě Slavie jste hrál také v Rusku, Švédsku, Itálii, Rakousku a Slovensku a máte za sebou i jeden světový šampionát. Kdybyste se měl za kariérou ohlédnout, co bylo nejvíc?
„Mistrovství v Praze v roce 2004 bylo super, naprosto perfektní! Nedokázali jsme uhrát výsledek, který se čekal, ale bylo to fantastické, úplně z toho mám husí kůži, když si teď vzpomenu. Mistrovství světa je něco, k čemu člověk vzhlíží odmalička. Navíc jsem tam vedle sebe měl samá velká jména, která jsou doteď ikonami. Fantazie bylo také angažmá v Kazani, ale asi nejvýš řadím tituly se Slavií.“
Na mistrovství světa jste tehdy v šatně byl i s Jaromírem Jágrem, druhým nejproduktivnějším mužem historie NHL. Jaká z toho zůstane vzpomínka?
„To je ikona českého hokeje, těší mě, že jsem si s ním zahrál. Doma mám i nějaké fotky s ním, nebudu říkat, že to nesbírám, nebo že to maminka s tatínkem neschovávají (smích). Mám od Jágra i podepsaný dres, jsem na to pyšný a těšilo mě, že jsem byl součástí týmu, kde byl. Ale jména tam byla i jiná, Martin Ručinský, Martin Straka, Jirka Dopita… Za tyhle zážitky jsem strašně rád.“
Nejlepší zahraniční angažmá byla tedy Kazaň v ročníku 2006/07?
„Ano, Kazaň je nádherné malé město, je tam nová hala, měli jsme tehdy i super bydlení, vlastní letadlo, tam si skutečně nebylo na co stěžovat. Navíc finanční stránka byla samozřejmě velmi dobrá. Skvělé bylo ale také několikaměsíční působení v Itálii v roce 2012. Tréninky byly večer, přes noc napadl sníh, člověk si ráno vzal lyže a šel si zajezdit, to bylo super. Ale také byly angažmá, které se nepovedly. Ale ničeho nelituju a jsem rád, že jsem si to zkusil. “
Na konec kariéry zatím nemyslíte?
„Nemyslím, zatím nechci končit, ale zase chci jednou odejít s hlavou nahoře. Každopádně jsem rád, že když takhle zavzpomínám, můžu říct, že jsem spokojený a že jsem za sebou snad něco nechal a třeba si z toho něco vezme můj syn. Doma mám pár trofejí a medailí a je vidět, že čím je starší, tím ho to více zajímá. Sem tam se poptá, za co který pohár byl, tak mu všechno vysvětluju a baví mě to.“
Přesto už jste se pustil do trénování.
„Je to tak, s Láďou Slížkem trénujeme 3. třídu. Přitáhlo mě k tomu také to, že tam v týmu mám syna, ale obecně je příjemné, když člověk může těm malým klukům něco předat a musím říct, že je to fajn parta. Hokejem žijí, sledují NHL a vědí toho o tom dění daleko víc, než já. Pomáhá mi také Láďa Benýšek, který tam je se mnou. Má zkušenosti z NHL, a to se hodí. Navíc je to fajn kluk. Baví mě to.“
Takže tohle by mohla být cesta po aktivní kariéře?
„Asi ano, ale bude to pro mě hodně těžké. Kolikrát se neudržím, na děcka zařvu, ale ono to k tomu patří. Já jsem vyrůstal taky pod bičem a musím říct, že když jsem byl v tom sportovním vývinu, tak jsem měl vždycky rád, když tam ten bič na střídačce byl. Chápu, že někteří rodiče mají v téhle moderní době třeba jiný názor, ale já ty děti nevychovávám, já se z nich jen snažím dostat víc a tím, že je budu přemlouvat, to by nikam nevedlo. Myslím, si, že přísnější metoda není na škodu.“
A syn bude následovat otcových stop a bude z něj bek?
„U něj se to ještě nedělí, ale asi půjde do obrany. Každopádně je to dobrý, tohle si naštěstí ještě nepřečte (smích). Uvidíme.“
Novák: Výsledek mě příjemně překvapil, čekal jsem jiný průběh zápasu.
Video se připravuje ...
Související články
