V zápase s Ruskem byl Tomáš Zohorna jediným úspěšným střelcem národního týmu. Sledovat ale musel také zranění svého bratra Hynka i obrat Sborné na konečných 1:3. Jak si jednatřicetiletý útočník Chabarovsku vážil šance zahrát si se svými bratry v jedné formaci? „Na turnaj hodně dlouho nezapomenu. Byla to bomba, přiletěli i rodiče a fandili nám. Velké emoce," přiznal po triumfu na Beijer Hockey Games nejstarší z tria Zohornů.
Co rozhodlo zápas s Ruskem?
„Rusové dali tři góly a my jeden… Nicméně myslím, že jsme hráli dobře až do té doby, než jsme poprvé inkasovali, pak se průběh trochu otočil a soupeři se zvedlo sebevědomí. Nechávali jsme jim moc prostoru a to se Rusům líbí. Kvůli tomu vznikly chyby a padly góly. I přesto jsme si vytvořili šance a mohli jsme duel korigovat, ale je to hlavně o gólech."
Byl zápas spíš dojezdem turnaje?
„Určitě jsme chtěli vyhrát všechny tři zápasy. První dva jsme odehráli výborně, proti Rusku to bylo supr půlku utkání. Nakonec jsme skončili první, takže panuje všeobecná spokojenost."
A co zápas? Jak se vám hrálo?
„Bylo to dobré. Zahrál jsem si hodně, navíc jsem se prosadil… To je všechno supr. Jsem moc rád, že jsem mohl nastoupit se svými bráchy. Každé střídání pro mě bylo zážitek, a celou akci jsem si hrozně užíval.“
Nejste teď s bratry trochu namlsaní? Ukázali jste, že spolu můžete hrát i příště.
„Namlsaní asi ne. Dostali jsme možnost být ve Švédsku a zahrát si spolu, za což jsem strašně moc rád. Co bude dál, to teprve uvidíme... Teď všichni odletíme do svých klubů. Mně za 14 dní končí sezona, kluci budou zřejmě pokračovat dál. Budu jim fandit, ale určitě bych byl rád, kdyby se nám ještě někdy podařilo sejít. Každá minuta, kdy jsme spolu v kabině, byla parádní."
Byly to vaše nejemotivnější zápasy?
„Určitě. Byly to senzační zápasy, bomba. Navíc přiletěli rodiče a fandili nám. Myslím, že na tento turnaj nikdy nezapomenu."
