From zero to hero. Pamatujete? Ještě v neděli byla hlavním viníkem neúspěchu české smíšené štafety, kroužila dvě trestná kola a česká sestava pak skončila za první desítkou. Včera se však z Markéty Davidové stala hrdinka přesně ve stylu toho, jak to biatlon umí. Prostě nečekaná a překvapivá.
Její obrovský potenciál poprvé a naplno zablikal a je skvělé vidět, že i na startu další olympijské sezony se v české kombinéze objevila závodnice, která může v budoucnu bojovat o velké úspěchy. Třeba právě na ZOH 2022, kde by měla být jednou z hlavních českých tváří. V tuhle chvíli je však důležité stále brát ohled na její proces růstu a sbírání zkušeností. Bez ohledu na včerejší parádní vystoupení.
Co by byl úplně nejhorší efekt jejího včerejšího úspěchu? Kdyby v ní hned všichn měli vidět ústřední českou star, sázet na ni cíle jako například na daleko zkušenější Veroniku Vítkovou - tu, od které by se měla kupříkladu čekat další medaile v zítřejším sprintu. Davidová je i přes svůj nesporný talent a vůli stále závodnice, která má před sebou spoustu let práce a vylepšování, tudíž potřebuje dál růst v klidnějším prostředí.
Stále má dost co zlepšovat. Vedle skvělého běhu je nutné stabilizovat střelbu, která je u ní, jak sama přiznává, věcí hlavy, psychiky. A všichni víme, jak je právě v tomhle věku těžké vše ideálně skloubit dohromady a ustát to. Stabilizace právě téhle dovednosti je teď pro ni alfou a omegou dalšího růstu.
Ani Gabriela Koukalová nebyla v jednadvaceti letech zdaleka elitní závodnicí. Svou první výhru v Pokljuce urvala ve třiadvaceti letech. I Davidová na sobě dál pracuje a včerejšek ukázal, že má potenciál, aby jí patřila budoucnost. Dejte jí však čas. A ona jistě udělá vše pro to, aby s tím, co v ní dřímá, naložila co nejlépe.