Skoro dva měsíce stresu a nocí s minimem spánku. Nadávky od tenistů a členů jejich týmů, když uvízli v tvrdé karanténě. Tak líčí pořádání Australian Open, první globální sportovní akce s diváky během pandemie, turnajový ředitel Craig Tiley. Přestože pořadatelé prodělali odhadem 100 milionů australských dolarů (1,66 miliardy korun), cítí se jako vítězové.
S šampionem Novakem Djokovičem si připil šampaňským, byl vidět všude tam, kde se něco dělo. Především díky jeho organizačním schopnostem a neúnavné práci mohlo Australian Open proběhnout. „Posledních šest týdnů jsem spal tak tři hodiny denně, zhubnul jsem,“ líčil pro agenturu AAP osmapadesátiletý Jihoafričan Tiley, jaké extrémní vypětí zažíval on i šest stovek členů pořadatelského týmu.
Svou kancelář opouštěl ve dvě ráno, domů přijel ve tři. Byl pod takovým stresem, že musel poslat manželku se třemi dětmi z domu, aby je chránil.
První velkou krizí turnaj prošel, když se na třech z patnácti charterových letů svážejících tenisový národ do Melbourne, objevili nakažení. 72 tenistů a tenistek, celkem 451 lidí skončilo v tvrdé karanténě.
Tiley se neschovával, každý večer po zoomu komunikoval se všemi. Nejdřív tenistky a jejich týmy, pak tenisté a jejich pomocníci, naposledy ostatní návštěvníci turnaje. Ve třech skupinách se na něj valila salva dotazů a také výčitek frustrovaných lidí.
„Uráželi mě, stěžovali si, nebo jen chtěli být informovaní. Rozhodl jsem se, že tomu budu čelit sám, než aby to měli zakoušet moji zaměstnanci. Jednou to vydržíte, ale patnáct večerů takové nakládačky po sobě?“
Spánková deprivace je forma mučení
Během doby karantény nešel Tiley několikrát vůbec spát. „Počítal jsem to, jednou to bylo nějakých padesát hodin na nohou. Spánková deprivace, to je forma mučení.“
A během toho neustále čekal, že od premiéra státu Victorie Dana Andrewse dostane vzkaz, že se celý turnaj ruší. „Kdyby se nákaza rozšířila třeba na sto hráčů, nebo se začala kvůli nám šířit komunitně, byl by konec. Pohybovali jsme se na hodně tenkém ledě,“ potvrdil Tiley.
Další kritický bod: když se čtyři dny před grandslamem nakazil zaměstnanec hráčského hotelu, na den se přestaly hrát přípravné turnaje a všichni museli být otestování.
Nebo když v Melbourne přišel lockdown a Australian Open se pět dnů hrálo bez fanoušků. Ty musel Tiley a jeho tým vypakovat z ochozů Laverova stadionu během rozehraného zápasu Novaka Djokoviče, aby byli do půlnoci doma.
Celkově během dvou týdnů dorazilo 130 000 diváků, tedy ani ne šestina loňské návštěvy (812 000). „Nikdy jsem ale nehodil ručník do ringu. A pokud se mě zeptáte, jestli to všechno stálo za to, odpovím jednoduše: Šel bych do toho ještě klidně stokrát.“
Tiley tvrdí, že Austrálie musí být pyšná, protože zorganizovala akci, která se zdála být neorganizovatelná. „Tohle všechno se nám vrátí, vyslali jsme světu vzkaz. Ten hleděl do Melbourne a viděl náš úspěch. Dokázali jsme, že sport může i během pandemie žít.“
Témata:
fanoušci, nákaza, karanténa, sport, pandemie, tenis, Novak Djoković, Austrálie, Australian Open, Melbourne, Karanténa, Sport na Heureka.cz
Související články
