Vyvrcholením naší charitativní sezóny by se dala nazvat zastávka ve Vacově v Jižních Čechách. Real Top Praha zavítal do malebného koutu naší země na takzvané "Vacovské fotbalohraní" na pozvání skvostného pěvce, neméně dobrého herce a hlavně strašně fajn člověka - Vojty Dyka. Však taky dostal naprosto oprávněně kapitánskou pásku a za zvuků melodie z nejznámější klubové soutěže na světě, Ligy mistrů, přiváděl na trávník, který by si se svou kvalitou zasloužil samostatnou kapitolu (takový pažit se mnohdy nevidí ani na prvoligových stadionech), mužstvo plné obrovských hvězd a fotbalových doslova pojmů.
Naši svatyni hájil Jakub Štefek, přezdívaný "double Cañizares". Skromný kluk, který chytá, jako by v bráně stáli dva velmi zkušení a už podle jména špičkoví brankáři. Však taky dostál své přezdívky, když lapil penaltu způsobem: "jsem tu u té tyče dřív než balon"! Podržel nás i jinými zákroky, za góly, které inkasoval, prakticky nemohl a je důležité říct, že s takovou jistotou za zády je radost hrát. Třeba obrana, složená i z hráčů jako je Petr Vondráček, David Suchařípa, hokejisty Martina Hanzala, to pak má jednodušší.
A obrana to tentokrát měla ještě lepší, protože za Real Top Praha poprvé ve své kariéře nastoupil vítěz Ligy Mistrů s AC Milán, člen bronzového týmu ČR z ME 2004 v Portugalsku, pan fotbalista Marek Jankulovski. Jak víme, zranění kolene mu ukončilo kariéru o něco dřív, než by si sám přál, ale ze svého přehledu a lehkosti v práci s míčem neztratil takřka nic. Obvyklým dirigováním obrany a chytrými pasy za obranu soupeře narůstal zážitek ze hry, jak pro spoluhráče na hřišti, tak i pro diváky v ochozech, kterých se sešlo neskutečně mnoho a i touto cestou je dobré jim poděkovat za návštěvu!
Ano, něco okolo 2500 diváků fandilo jako opravdoví Granti. Jako na talíři měli souhru zálohy v podání kapitána Vojty Dyka, hecíře a velkého zarputilce Ivana Trojana, neúnavného a technického Roberta Záruby na pravém křídle a na levém Tomáše Plekance, neuvěřitelně silného v osobních soubojích. Zálohu vděčně doplňoval "nejen francouzský zpravodaj" Jan Šmíd.
A v útoku jsem měl tentokrát velkou konkurenci. Jan Koller, Jakub Štáfek, prezident Realu Top Saša Smita a Jiří Panzner. Dal jsem jednu "Grant'sku" na kuráž a neztratil jsem se ani v záplavě gólů. Oba hattricky nastřílela dvojka Koller, Štáfek. Sám jsem proměnil jednu šanci, ale daleko hezčím kouskem byla příhra na třetí gól Kubovi Štáfkovi. Za takové vyškolení ofsajdové pasti, okamžitého centru přesně na nohu, by se nestyděli ani útočníci hvězdně nabitých reprezentací nedávno skončeného MS v Brazíli. Taky jsem si vysloužil za asistenci panáčka na místním baru, takové míče umí dávat jen "Granti"!
Výsledek jako vždy není podstatný. Důležitější je šek na 30 000. Předán na dobročinné účely. Real Top Praha má novou destinaci, kde dělat dobré skutky. Jarmil bude mít, kde střílet góly. Tomu Jarmil fandí. Tomu snad fandíte i Vy. A Grant's fandí fotbalu!
