Šest gólů v sedmi zápasech? To je parádní bilance. Na Davida Pastrňáka doporučuji koukat. Nařídit si budík, uvařit si kafe a uprostřed noci naladit zápasy Bostonu. Nebudete litovat. Už jen kvůli akcím Pasty to stojí za to. I když se v jeho hře občas objeví chyby, málokterého hráče v současné NHL je větší zábava sledovat.
V uplynulém týdnu naskočil do dvou utkání, trefil se třikrát. Hlavně jeho parádní sólo proti Vancouveru obletělo zeměkouli. Nejdřív rádoby laxní pohyb s vlažným bruslením, naznačení rameny, pak tři rychlé kroky, klička přes beka a šup to gólmanovi pod vyrážečku.
Proti Buffalu ukázal taky trochu jinou tvář, když se dokázal porvat na brankovišti a silou kotouč dostat za čáru. Takových ošklivých gólů od něj moc neuvidíte. Ale počítá se. Pak přidal ještě jeden, pro sebe už mnohem typičtější. Průnik, klička, rána a ruce nad hlavou.
Málokdy ho uvidíte zakaboněného, teď se ale mračil. Dva jeho zásahy Bruins na výhru nestačily. A je to tak trochu i jeho chyba. Právě přes něj totiž v prodloužení padl rozhodující gól.
Opět se potvrdilo, že s jeho obrannou hrou je to všelijaké. Je těžké ho kočírovat a svázat do šablon. Pokud chce být ale velkým hráčem, měl by se naučit i herní zodpovědnosti.
Fanoušci Bruins ale Pastrňáka milují i s jeho chybami. Když jsem byl loni touhle dobou v TD Garden (aréně Bostonu), dresů se jmenovkou PASTRNAK na zádech k vidění mnoho nebylo. Teď je to jiné. Loňské výkony a následný letní podpis dlouhodobé smlouvy vlastně nedaly příznivcům jinou možnost, než vzít regály s jeho jménem útokem.
Vědí, jaký poklad v něm mají. A ví to i trenér Bruce Cassidy. „Vyrostl ve skvělého střelce,“ řekl onehdy. Ano, střelce. Nic moc jiného se od něj nečeká, chybky v obraně se promíjí. Zvlášť pokud v zápase sám několikrát skóruje. Nevadí ani jeho rozevlátost a na oko občas horší koncentrace na hru.
Vezměte si třeba rozbruslení před utkáním NHL. Zatímco ostatní hráči se už během něj maximálně soustředí na blížící se mač, on je schopný se půl minuty zubit na malého fanouška, mávat mu, pak mu hodit puk a až potom se zapojit do cvičení.
Takový prostě je. Nikdo ho nepředělá. A ani se o to nesnaží. Nadělalo by to totiž více škody než užitku.
Na jedné věci přesto Pastrňák ohromně zamakal. Znám ho už od jeho dorosteneckých let, kdy působil v Havířově a později Třinci. Své vrstevníky jednoznačně převyšoval. Byl si toho vědom. A na jeho tréninkové morálce to bylo vidět. Zatímco trenér rozdával pokyny, on občas ani neposlouchal, protože si o kus dál kvedlal s pukem a zkoušel parádičky. Na led přicházel poslední a odcházel první. Teď dělá pravý opak.
Pořád je schopný vymýšlet různé skopičiny, ale už nic neošulí. Nedovolí si to, jde příkladem. Kdykoli teď přijdete na trénink Bruins, on skáče přes mantinel jako první. Když se ho na tuhle změnu zeptáte, odpoví vám typicky „popastovsku“: „Prostě se teď rychleji oblékám,“ a rozesměje se.
Jo, takový je současný největší talent českého hokeje. Pořád ale říkám, že může být lepší, dominantnější. Má na to, aby byl on tím lídrem, který na ledě udává tempo hry. Je ale pořád mladý, jeho doba učení zdaleka neskončila. Věřím, že výkonnostně půjde ještě nahoru.
Související články
