Vyšlapal si svou cestu – a nelituje. Zatímco do Plzně proudil z Letné jeden hráč za druhým, on se jako sedmnáctiletý vydal opačným směrem. Ve Spartě si ho vyžádal Jaroslav Hřebík, jeho fotbalový táta. „Nemůžu proti němu říct křivé slovo,“ říká Jan Sýkora (21), objev startu Synot ligy. Malý šikula dnes nosí brněnský dres a v srdci víru, že brzy prorazí i v kádru mistra.
Má běžné jméno, ale nevšední fotbalový talent. Po Jaroslavu Hřebíkovi ho cepuje na hostování v Brně jeho trenérské „dvojče“ Václav Kotal.
„Fakt mi přijde, že jsou úplně stejní,“ přitakává s úsměvem Jan Sýkora, jehož sportovní ředitel Zbrojovky Zdeněk Kudela před sezonou v deníku Sport přirovnal nevysokou postavou i stylem hry k Rui Barrosovi, bývalému skvělému portugalskému reprezentantovi. Ale tohle jméno rodákovi z Plzně nic neříká…
Opravdu neznáte Ruie Barrose, někdejší portugalskou hvězdu?
„Vůbec… Když jsem si to přečetl, říkal jsem si, kdo to je. (úsměv) Hned jsem se kouknul na internet. Ani kluci v kabině ho většinou neznali.“
Měříte jen 170 centimetrů. Sledujete speciálně menší hráče?
„To jo. Líbí se mi typy, jako je třeba David Silva. Takoví, co si rozumí s balonem a nebojí se to vzít na sebe. Malá postava je handicap v tom případě, když to tak začne brát ten samotný hráč. Je to prostě v hlavě. Když má sto šedesát centimetrů a věří si, není to žádný problém. Záleží, jak je kdo nastavený. Určitě musím zesílit, ale jde to pomalu.“
Proč jste jako teenager opustil Plzeň a upsal se nejistotě ve Spartě?
„Po kvalifi kaci reprezentace do 19 let jsem dostal nabídku, a protože jsem neměl v Plzni smlouvu, mohl jsem odejít. Vždycky jsem měl sen podívat hned jsem měl jasno. “
Nebyli na západě Čech naštvaní?
„Myslím, že byli. A nedivím se. Ale doufám, že už to odeznělo. Určitě jsem udělal krok dopředu. Hlavně jsem se osamostatnil ve fotbale. Už mi nikdo nemusel říkat, co mám dělat navíc před tréninkem a po něm. To jsem se naučil až ve Spartě a hodně z toho dnes těžím. “
Jaký máte nyní vztah k Plzni?
„Na prvním místě mám teď samozřejmě Zbrojovku. Na druhém místě je Sparta a pak Plzeň. Rivalita mezi těmi dvěma kluby je z pohledu hráče dobrá, ve vzájemném zápase se vyhecují na dvě stě procent. Je to vyhrocené. Ale někdy mě mrzí chování fanoušků. Ti to bohužel berou jinak než hráči a občas ty zápasy zbytečně kazí.“
S čím vás vyprovázel Jaroslav Hřebík na hostování do Brna?
„Věděl jsem, že už si musím vyzkoušet dospělý fotbal. Brno se ozvalo první a mně to přišlo jako super štace. Každý se mě ptá a já Zbrojovku všude chválím. Působilo tu hodně sparťanů a všichni se tu chytli. Nálada je skvělá, starší hráči jsou úplně super. Nejvíc v pohodě je
Pavel Zavadil
. Když jsem přišel, hned se mě ptal, jestli něco nepotřebuju, a že za ním kdykoliv můžu přijít. Navíc mi pan Kotal přijde úplně stejný jako Hřebík. Já mám takové typy trenérů rád. Hraje se mi pod nimi dobře.“
Proč?
„Pana Hřebíka mám rád. Vytáhl si mě do reprezentace, hrozně moc mi fotbalově pomohl. Díky němu jsem šel takhle nahoru, nemůžu proti němu říct křivé slovo. Sedělo mi to pod ním, a proto je pro mě dobře, že je v Brně pan Kotal. Mají stejný styl práce. Vědí, co chtějí s týmem hrát. Když hráč přesně neví, co se po něm chce, ukážou mu to na videu a pak i na tréninku. Vyhovují mi i lidsky. “
Je Sparta dnes dál než váš mateřský klub?
„Myslím, že jo. Ten tým je delší dobu pohromadě, hráči si spolu sedli. Zato Plzeň furt točí sestavu, nenašla tu optimální.“
