Ještě nedávno držel Slavii palce, bývalému klubu přál to nejlepší. Od konce srpna se ovšem stal vážným soupeřem červenobílých. Záložník Jan Sýkora baží po úspěchu s Plzní. Při dnešní třaskavé řeži v Edenu ho možná obklopí nostalgie, ale také touha pomoct přervat bídnou bilanci, kterou Viktoria na stadionu ve Vršovicích v posledních letech počítá. Ohledy brát nebude. Angažmá ve Slavii už patří do archivu, navíc extra zářivé nebylo.
Když trenér Jindřich Trpišovský přebíral Slavii, záložník Jan Sýkora už v ní rok působil a těšil se, že s ním naváže na plodnou spolupráci z Liberce. „Pod jeho vedením jsem nejvíc vyrostl,“ pochvaloval si v lednu 2018 Sýkora.
Nakonec se tihle dva znovu osudově neprotnuli. Hbitý záložník se sice podílel na prvním z mistrovských titulů v Trpišovského éře, ale jeho mise v červenobílém klubu končila v bludišti hostování, ze kterého ho dostal až přestup do Polska.
Sýkora hrál pod Trpišovským jen jeden kalendářní rok, na jaře 2018 naskočil do jedenácti soutěžních zápasů, následně na podzim do sedmnácti. Celkem v nich zaznamenal čtyři góly a sedm asistencí. Pak začal kočovat po severu Česka, nejprve si ho na půl roku vypůjčil Liberec, pak celou sezonu hostoval v Jablonci. I když tohle angažmá krátce přerušil, po velmi slušném podzimu se na část zimní přípravy vrátil do Slavie.
Naděje to však byla planá, ještě v průběhu ledna se hlásil zpátky v klubu Miroslava Pelty. Už když se v létě 2019 poprvé do Jablonce vydával, tušil, že se jeho pozice v Edenu rozkymácela.
„Pokud mám být upřímný, s panem Trpišovským jsem se od ledna nebavil. Takže nevím, na čem jsem,“ přiznal tehdy Sýkora v rozhovoru pro magazín Gól. „Jsem přesvědčený, že na Slavii fotbalově mám. Kdybych se vrátil a dostal příležitost, věřím, že bych se prosadil. Ale jestli se mnou bude ještě někdy trenér Trpišovský počítat, nemůžu soudit,“ dodal.
Kouč Trpišovský s ním už nepočítal. Rychlost, univerzálnost a odhodlání nestačily. A Sýkora už nechtěl dál courat po hostováních, táhlo ho to do ciziny. Přestoupil do polského Lechu Poznaň, jenže velké štěstí v sousední zemi nenalezl. A když poznaňský klub v létě nakonec přetáhl z Plzně křídelníka Adriela Ba Louu, brzy poté půjčil na rok do Štruncových sadů právě Sýkoru. Ten je tak zase na hostování.
„Bude určitě posilou,“ nepochyboval plzeňský trenér Michal Bílek o přínosu sedmadvacetiletého záložníka. Ten okamžitě začal hnízdit v základní sestavě, krásnou brankou rozčísl šlágr proti Spartě, rozehrává se na podhrotové pozici, do mužstva zapadl.
O bývalém klubu mluvil jen v dobrém. „Do Slavie jsem šel s nějakými cíli, nějakými sny. A ty se mi splnily. Okusil jsem, jaké to je vyhrát ligu a pohár. Zahrál jsem si před plnými tribunami v Edenu evropské poháry. Za to Slavii velmi děkuji. Byl jsem tu šťastný,“ vyznal se Sýkora, když červenobílou družinu opouštěl.
I v Polsku tvrdil, že Slavii drží palce. Od konce srpna už jí ale moc přát nemůže. Posílil velkého soka, určitě by rád slavil další titul. Sýkora bude chtít dnes Trpišovského partu porazit.
AC Sparta Praha 
Baník Ostrava 
Martin Hašek 
Pavel Hartman, redaktor Sportu 
SK Slavia Praha 
Václav Kotal 
Viktoria Plzeň
Václav Kotal obecněji o hře českých týmů: „Když se díváte na špičková mužstva, tak ta rychle kombinují, i když nejsou pod tlakem. Je potřeba si situace vlastní situací vědomě vytvářet. Hrála to Slavia, ale jen když byla kompletní. Teď s tím mám problém. Celkově mi u našeho fotbalu chybí rychlá kombinace ve chvílích, kdy hráči nejsou atakovaní.“
Václav Kotal o Spartě: „V Ostravě to nikdy není jednoduché, navíc když vypadla s Hradcem a potřebovala nutně bojovat. Sparta Baník prvním gólem dostala z role, ale když prohrávali, zas do toho domácí šli naplno. Baník mohl rozhodnout i ze hry. Měl víc šancí než Sparta. Ale skončilo to 2:2 a asi budou oba týmy spokojené.“
Václav Kotal: „Ostrava se dostávala do centru spíš tím, že má Almásiho na hrotu, se dostávala do centru. Nemyslím, že by tolik přehrávali Spartu středem, tak se snažili hrát na křídlech.“
Václav Kotal o gólu Baníku na 1:1: „Výborná přihrávka, která Buchtovi nezpomalila pohyb, pak je těžké k němu přistoupit. Jak od Kaloče tak od Buchty to bylo skvěle vyřešené.“
Václav Kotal o zápase: „Tohle nebyl hezký zápas na pískání. Pan rozhodčí neměl hezkou pozici, ale skončilo to smírně, takže mu asi nikdo nebude nic vyčítat.“
Co čekat od druhé půle? Václav Kotal: „Baník toho nemůže moc změnit, je to jen ukázka efektivity. Trenér si na to stěžoval už po zápase s Hradcem. Chybí mi zapojení více hráčů do finální fáze.“
Václav Kotal o Florinu Nitovi: „Chytá i za rumunský nároďák, takže stoprocentně je to jeden z nejlepších brankářů v lize. Měl jsem ho rád, protože byl vždycky strašně zaujatý, nechtěl se smířit s rolí náhradníka, na tréninku pracoval tak, aby si šanci znovu zasloužil. Když mi děkoval, řekl jsem mu, že je to jeho zásluha, že si šanci vybojoval.“
Václav Kotal o výkonu Hancka: „Dávid byl vždycky pracovitý, žije fotbalem. Měl dlouhodobé problémy a zaplaťpánbůh, že je v pořádku. Držím mu palce. My jsme ho taky využívali, ale měl velké problémy s kolenem.“
Jak bránit dvoumetrové kladivo Almásiho? Václav Kotal: Nejjednoduší je zabránit centru. Nezabráníte všem, pak musí být jeden hráč před, druhý za ním. Almási má výborný timing, že jde před hráče, to se velmi těžko brání. Pokud se potká náběh a centr, je z toho zakončení.“
Václav Kotal o ostravských šancích: „Hráč Baníku byl při Almásiho šanci sám. Když víme, že jsou nebezpeční, mělo by pokrytí být lepší. Bylo štěstí, že to tečoval Panák, jinak by to Almási asi trefil.“
