Uhlazený gentleman a Pan nepříčetný s dlouhými prsty. To je pravý obraz Vladimíra Weisse. Na Slovensku ho dobře znají, ale nahlas to nikdo nevysloví. Nemuselo by se to prý vyplatit.
Na utkání chodí v nažehleném obleku, s perfektně oholenou tváří, pečlivě učesaný a s vyleštěnými botami. A nejen teď na mistrovství světa. „Zápas je vždycky vyvrcholením téhle práce,“ říká trenér Vladimír Weiss. Proto nesmí mít ani jeho svěřenci před výkopem sebemenší strniště na tváři.
Jenže stačí, aby si tenhle uhlazený gentleman o sobě nebo o mužstvu přečetl v novinách, co se mu nelíbí, nebo mu někdo případně položil otázku, jaká mu nejde pod nos, a hned se změní v brunátného čertíka, který právě vyletěl z krabičky. A kolem sebe šlehá ostré plameny.
„Něco napíšete, co mu nevoní, a už volá do redakce, že si to s vámi vyřídí,“ říká nejeden slovenský novinář. Všichni anonymně. S odkazem na to, že má Weiss dlouhé prsty a že si s ním opravdu neradno zahrávat.
Za Weisse kope Kmotrík
Proč došli k tomuto závěru? Protože za Vladimírem Weissem stojí jeden z nejmocnějších mužů na Slovensku: podnikatel Ivan Kmotrík. Majitel Slovanu Bratislava, ale především nejvlivnější podnikatel v zemi pod Tatrami, jehož majetek se odhaduje na více než deset miliard korun.
Byl to on, kdo dal Weissovi velkou trenérskou šanci v Petržalce, kterou tehdy vlastnil. Kouč se mu za to odvděčil až postupem do základní skupiny Ligy mistrů, což byla tenkrát prvořadá senzace. Oba spoutalo přátelství. „Beru ho jako bratra,“ říká Weiss.
Tahle opora v zádech zabírá. Alespoň podle toho, co člověk může na vlastní oči pozorovat. Když jsem dělal na soustředění v Piešťanech před mistrovstvím světa s Vladimírem Weissem obsáhlý rozhovor, byl velice milý. Věnoval mi přes půl hodiny času a odpovídal na všechny otázky, bez toho, aniž by je třídil na vhodné a nevhodné.
Jenže jen chvíli předtím vyjel po tréninku zběsile na jednoho slovenského novináře. Proč? Dovolil se ho zeptat, jak je těžké mít v týmu syna a zvažovat přitom konečnou nominaci na šampionát. Weiss okamžitě odešel a cestou přidal pár nadávek.
Na šampionátu v tom pokračoval. Vyčinil slovenským novinářům už po prvním zápase s Novým Zélandem, neboť se ho dotklo, jak referovali o hororu s černým koncem pro Slovensko v nastavení. „Vždyť nikdo neumřel,“ říkal. A dodal: „Nesmíme se nechat médii vykolejit.“ Včera na tohle své předsevzetí evidentně zapomněl.
