PŘÍMO Z FRANCIE | V tomto týmu nejde jen o výsledky. Dimension Data je stáj, která se cyklistikou snaží chudým dětem v Africe zlepšit životní podmínky. Její šéf Doug Ryder (47) je za to na své závodníky, mezi které patří i Čech Roman Kreuziger, patřičně hrdý. „Vztahy v našem týmu jsou založeny na velké důvěře a respektu,“ vysvětluje rodák z Kapského Města.
Když se s ním bavíte, má na tváři stále úsměv. Zvážní pouze ve chvíli, kdy řeší záležitosti okolo svého týmu, svých závodníků. Dougu Ryderovi jde i na Tour de France hlavně o to, aby byli všichni spokojení a měli dobré podmínky. A nejen cyklisté na závodech, ale také děti v Jihoafrické republice. Těm ostatně svými výsledky částečně pomáhají i samotní sportovci. Včetně jednoho českého, kterého si nemůže Ryder vynachválit, a při dotazech na svou osobu často otočí pozornost právě na Kreuzigera.
Jak si užíváte letošní Tour de France? A jak jste spokojený s českým lídrem?
„Roman je úžasný. Musíte brát v potaz, jak tvrdá tahle Tour je. On sám říká, že je náročnější než jakákoliv, kterou kdy jel. A i na základě dat, která měříme, je to znát. Z výkonnostního hlediska je to extrémně složitý závod. Co se týče Romana, zpočátku jsme s ním až tolik nepočítali na celkové pořadí, nechtěli jsme na něj vytvářet tlak poté, kdy měl po jarním pádu problémy s ramenem a dával se nějakou dobu dohromady. On sám ale měl touhu to zkusit, chtěl zjistit, jak daleko dokáže dojet a co je v jeho silách.“
S výkony týmu jste zatím spokojený?
„Z hlediska snah o vyhrávání etap je to pro nás zatím zklamání. Ale kdybyste mi řekli před Tour, že budeme mít ve třetím týdnu jezdce na 15. místě celkově, byl bych šťastný. Proto jsem i teď spokojený.“
Takže byla strategie nedávat Kreuzigerovi na záda číslo s jedničkou, aby nebyl pod tlakem?
„Přesně tak. Chtěli jsme počkat, jak si povede. Je novým jezdcem v našem týmu. Nikdy jsme mu neříkali: Chceme s tebou jet na vítězství nebo stupně vítězů. Řekli jsme si, že zkusíme, čeho je schopný dosáhnout. Chtěli jsme, aby se cítil dobře. On sám rozhodně chtěl celkovou klasifikaci zkusit. Jedním z důvodů, proč k nám přestoupil, bylo, že chtěl příležitosti. V posledních letech nedostával šance, aby jezdil na sebe, což bylo podle mě smutné, protože pracuje tak tvrdě. Zasloužil si šanci, a proto jsem ho k nám lákal. Dokáže pomoci jiným, ale dostává tu i řadu šancí, cítí naši podporu.“
Když se na jaře zranil v ardenských klasikách, byl jste dál optimistou, že bude schopný odjet Tour?
„Já jsem vždycky optimista. My u nás nemáme pesimistické lidi, ti by nezapadli do týmu. Náš tým je jiný, jezdíme pro charitu. Náš úspěch je úspěchem i někoho jiného. Roman k nám zapadl i proto, že má manželku a dvě dcery, uznává rodinné hodnoty a je to dobrý člověk. Měl smůlu v klasikách, byl z toho hodně zklamaný, protože předtím jezdil v tréninku dobře. Ten pád byl následkem náhody, na nějakou dobu ovlivnil jeho výkonnost. A to, že se vrátil tak silný na Tour, jen ukazuje, jakým je profesionálem.“
Jaký tedy podle vás je?
„Je to nejvíc disciplinovaný a nejvíc pracující jezdec, jakého jsme kdy měli. Je radost s ním pracovat. Je i mentorem dalších jezdců, dělá řadu expertiz, předává jim zkušenosti, což je skvělé.“
A po lidské stránce, mimo závodění?
„Je velmi nápomocný při práci s našimi partnery, protože Dimension Data a NTT jich má na závodech hodně, a speciálně na Tour, kam zveme i naše zákazníky. Roman chápe, že jezdec týmu reprezentuje i značku týmu. Mám opravdu radost, když ho vidím bavit se s dětmi z Afriky, které nás doprovázely na start Tour. Bylo to tak přirozené. Pro mě není jen výjimečný sportovec, ale i skvělý člověk. Tenhle tým není pro každého, ale Roman do něj zapadl.“
Když se vrátíme k Tour, změnila se během ní jeho nálada?
„On je velký profesionál i tím, že všechno bere velmi vážně. Nechce, aby někdo něco zlehčoval. Chce, aby všichni v týmu, od šéfa přes řidiče autobusu po mechaniky, brali svoji práci profesionálně. To se mi líbí. Ve 33 letech stále miluje, co dělá, a nejezdí jen proto, aby dostával plat. Stále toho chce hodně dokázat. A tým to začíná vnímat.“
Jak se to projevuje?
„V nedělní etapě, která se mu hodně povedla, mu Edvald Boasson Hagen pomohl, aby byl v úniku. A Roman mu pak hned po příchodu do autobusu děkoval. Když se jezdci takhle baví, je to skvělé. I na Edvaldovi bylo vidět, že má radost, že mohl být takhle nápomocen. Roman pak dokázal jet v úniku velmi tvrdě, i když to nikdo od něj neočekával. To bylo hodně inspirující. A po etapách je i při rozhovorech velmi vážný a seriózní, ani do médií nevykládá žádné nesmysly.“
Sám Kreuziger si pochvaloval rodinnou atmosféru v tomto týmu. Je to dané i tím, že jste menší rodina než Astana, ve které dříve také působil, nebo kolos Ineos?
„Je to i otázka respektu. Nás spojuje to, že se snažíme realizovat sny dětí a mít z nich radost. Máme užší spojení jednoho k druhému než jiné týmy. A on to má rád. Cítí se špatně, když se mu nedaří a když si myslí, že mohl dosáhnout víc, i kvůli této rodině. Vztahy v našem týmu jsou založeny na velké důvěře a respektu. Proto se možná cítí tak dobře. Ale ano, jsme malý tým. Děláme malé věci, které nás stmelují.“
Například?
„Mám na mysli naši charitu Qhubeka, samozřejmě. Ale i to, že nejsme diktátorský tým. Tohle není můj tým, je to náš tým. Rozhodnutí, která děláme, jsou rozhodnutími všech. Nasloucháme jezdcům, včetně Romana, a snažíme se vyjít vstříc jejich potřebám.“
Charita je českému závodníkovi blízká. Sám prohlásil, že cyklistika mu hodně dala, a chce jí něco vrátit. Cítíte to také?
„Stačí pozorovat, jak se baví s dětmi. Loni v listopadu, když jsme byli na tréninkovém kempu v Jižní Africe, bylo poznat, jak se mu líbí, co pro děti děláme. Není to póza. Věří v to, že je důležité jezdit pro charitu. I proto když nezajede dobře, je z toho špatný. Nebyl spokojený, jak dopadl na klasikách, protože od sebe očekával víc.“
Povězte víc o vaší charitě, jak se vám daří?
„Stále se snažíme dostat africké děti z chudých rodin na kola, protože kola tam dokážou měnit život. Není to pro děti jen prostředek zábavy, díky nim se dostanou i do škol. A naši partneři vidí, že Qhubeku neděláme z marketinkových důvodů, ale že to myslíme vážně, věříme v to. Jsme všichni z Jihoafrické republiky, vidíme výzvy, které jsou před námi. I proto nám Roman rozumí, protože i ve svém životě zažil těžké chvíle.“
Kolik kol jste dětem už rozdali?
„Za posledních osm let už je to sto tisíc kol.“
Opravdu tolik?
„Ano, pro děti a komunity. Dokážeme pro tuto charitu vydělat statisíce eur každý rok. Vidíme, že pokaždé, když se nám daří, přibývá i darů, jsou to propojené nádoby. I to si naši jezdci uvědomují, proto je pro ně zábavnější závodit.“
A také je to víc motivuje?
„Samozřejmě. To je často součást našich rozhovorů: Není to o tobě. Je to o tom, co můžeme dokázat společně jako tým. Cyklistika je zábavný sport s úžasnými individualitami, ale když dokážete propojit víc strategií v jediný cíl, můžete dělat kouzelné věci.“
Na startu v Belgii jste měli několik dětí z Afriky. Jak si to užily?
„Tyhle děti nikdy předtím neměly pasy, neletěly letadlem, nespaly v hotelu. Bylo jich tady osm, protože máme na Tour osm závodníků. Hrozně si to užily, strávily spoustu času s našimi jezdci, mají je za modly. A sen, kterého chtějí jednou dosáhnout, je být cyklistou. Na týmové prezentaci v Bruselu viděly všechny ty lidi, stály vedle svých hrdinů. My díky nim můžeme předávat zprávy, jak šikovné děti v Africe jsou a koho naši sponzoři podporují. Je to úžasné. Mají nové hrdiny, děti k nim vzhlíží, závodníci jsou pro ně inspirací a motivují je. To je to, co děláme, plníme jim sny.“
Určitě máte v týmu africké závodníky se zajímavými příběhy, že?
„V minulosti jsme jich měli spoustu, ale teď máme třiadvacetiletého závodníka jménem Nic Dlamini, který pochází z komunity překupníků drog z Kapského Města. Musel se teď přestěhovat, protože komunita se k němu a jeho rodině nechovala dobře. Má sestru dvojče a matku, která rodinu živila tím, že uklízela lidem jejich domy, otce nemá. Je to krásný příběh.“
Jak vypadá jeho život nyní, když je profesionálním cyklistou?
„Teď žije v Gironě ve Španělsku, závodí deset měsíců v roce, cestuje po světě, dostal úžasnou příležitost. Doufáme, že Nic Dlamini by v budoucnu mohl být první závodník z Jihoafrické republiky tmavé pleti na Tour de France, dosud žádný takový nebyl. Byla by to úžasná příležitost ukázat, jaké talentované lidi má jižní Afrika. Věříme, že náš kontinent má úžasné talenty, takže když dáme více Afričanům příležitost jezdit na kole, vyprodukujeme úspěšné závodníky. Myslím to tak, že když jim dáme kola, naučíme je na nich jezdit. Afrika je velký kontinent a my doufáme, že mu můžeme prostřednictvím našeho týmu takto pomoct.“
A jak tomuto týmu mohou pomoct závodníci jako Roman Kreuziger?
„Jsme mezinárodní tým, cyklisté si mohou vzájemně předávat zkušenosti. To je pro nás důležité, že někdo, kdo už závodí delší dobu, může předat znalosti jiným. Roman zná dobré i špatné stránky cyklistiky a co je dobré a co naopak ne v závodění a v přípravě. A teď to může předávat mladším klukům v Africe a závodníkům v týmu a může jim pomoci k rychlejší cestě za úspěchem. Mnozí si uvědomují, že ve znalostech je síla, pouze když je správně použijete. A to ví moc dobře i Roman.“
Letošní Tour byla pro Kreuzigera velkou motivací, naposledy jel na celkové pořadí před třemi lety. Cítíte to z něj i vy?
„Ano, je to poznat. Když jsme se s Romanem bavili a při etapě mu do rádia říkali, který jezdec odpadá, tak ho to motivovalo. Neznám nikoho, jako je on. Je na dobré úrovni, je velký dříč. Chce se dobře dostat přes tento týden, protože je to velký týden. A i když v úterní etapě spadl, věřil jsem, že to bude dobré, protože je velký bojovník, je ze železa.“
|
Narozen: 26. prosince 1971 (47 let) |
Témata:
cyklistika, Roman Kreuziger, sport, Dimension Data, Tour de France 2019, Doug Ryder, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
