Ručinský na téma národní tým: Z vyjádření některých hráčů jsem v šoku

Co říkáte bezprostřednímu dění po oznámení nominace do Pekingu?
„Já se vůbec nechci vyjadřovat k samotné nominaci, od toho jsou kompetentní lidé jako Petr Nedvěd a další. Nemíním se pouštět do debat, kdo tam měl být a kdo ne. Zas tak v obraze nejsem. Některé jiné věci mě však zarážejí. V posledních letech se tu rozmáhá zvláštní ponominační humbuk. Je kolem toho hodně negativních emocí a vášní. Hodně toho vychází i z úst hráčů. Je to zbytečné, ve finále to národnímu týmu jen škodí. Přijde mi, že ještě než vůbec odjedeme na akci, tenisovou terminologií jsme minus první set. Kolikrát úplně nesmyslně. Původně jsem se o nominaci do Pekingu příliš nezajímal, když jsem však zjistil, co se kolem ní strhlo, začal jsem se víc pídit. A zůstává mi rozum stát.“

Z jakého pohledu nejvíc?
„Na rovinu říkám, že jsem z vyjádření některých hráčů byl až v šoku. Nejvíc z těch, kterým vadilo, že se o nominaci dozvěděli z médií, z novin, z televize. Že s nimi předem nikdo nekomunikoval a najednou koukají, že mají jet na olympiádu. A ti, co se tam nedostali, jsou naštvaní, že jim to nikdo nevysvětlil. Abych pravdu řekl, byl jsem ve velkém šoku.“

Částečně i proto, že srovnáváte se svojí generací?
„Víte, já nemám rád, když někdo tasí věty typu: Jó, to za nás… To už je starý onošený kabát. Na druhou stranu nelze se k době nedávné nevrátit. Já si nepamatuju, že bych se o nominaci na olympiádu nebo na mistrovství světa dozvěděl jinak než z televize nebo z novin. Speciálně když se bavíme o olympiádě. Pokaždé nebo většinou jsem byl hráčem některého klubu NHL, nominace vyběhla ven a já se jí domákl zprostředkovaně. Co si ti kluci představují? Doporučený dopis a květiny