PŘÍMO Z ÖSTERSUNDU | Jestli má splnit pozici hlavní české naděje na MS, uchopila to Markéta Davidová za správný konec. Ve smíšené štafetě předvedla druhý nejrychlejší úsek, na střelnici ani jednou nechybovala a vytáhla tým z desáté příčky na šestou, takže Češi mohli dál být ve hře o top příčky. „Ty dvě nuly by šly, v tom bych ráda pokračovala,“ usmála se. Tak co v pátečním sprintu?
Je tedy pro vás čistá střelba něco, na čem teď chcete stavět celý šampionát?
„Já myslím, že určitě. Pořád si myslím, že v biatlonu je nejdůležitější střelba, takže když dáte dvě nuly, víte, že už jste víc udělat nemohl. Běžecky je to vždy to, na co máte, takže jsem za to ráda.“
Svůj úsek jste skutečně zvládla velmi dobře. Je to příjemné zjištění na úvod šampionátu?
„Tak já bych z toho nedělala úplně závěry. Byl to první závod, uvidíme, kolik sil zbylo na pátek. Snad to bude pokračovat, ale první závod nedělá celý šampionát.“
Veronika Vítková
mluvila o tom, že jste měla před startem závodu strach a připomínala si nepovedenou smíšenou štafetu v Pokljuce (dvě trestná kola). Je to pravda?
„Já to mám v hlavě asi před každou smíšenkou, protože mi přijde, že ty smíšenky ne vždy zajedu tak, jak bych si představovala. V hlavě to tedy určitě bylo, ale říkala jsem si, že když dám první ránu, tak už to nějak dotluču. Na té jsem si proto fakt dávala záležet, aby spadla.“
Co pak tedy na tu nervozitu zabralo? Vymluvit se z toho?
„Ne, teď jsem právě ani moc nemluvila, protože nebylo s kým. Je pravda, že když jsem nervózní, tak hodně ráda povídám. Hodně a moc… nebo běhám. Ale v těch štafetách má ale každý hodně naspěch, jen s klukama jsme si v autě tak nějak pobrukovali. Byla sranda.“
A nakonec z toho hned obě čisté položky. Nabylo vás to alespoň trochu sebevědomím?
„Nevím. Doufám sice, že se mám od čeho odrazit, že to teď bylo dobré, ale zase bych nechtěla ztratit takovou… jak to říct?“
Pokoru?
„Přesně tak, pokoru. Do dalšího závodu proto chci jít zase s čistou hlavou.“
