Zdá se, že olympijský tým trefil jackpot. Skeletonistka Anna Fernstädtová v první sezoně pod českou vlajkou po přechodu z Německa vyhrála juniorské mistrovství světa a na světovém šampionátu dospělých skončila čtvrtá, jen šest desetin sekundy od medaile. „Na všechno jsem si zvykala, myslím, že se to povedlo docela dobře,“ říká Fernstädtová.
Po příběhu rychlobruslařské Popelky Martiny Sáblíkovové je tu další česká naděje od ledu.
„To bych chtěla, ale je to ještě hodně práce. Martina, to už je senzace, jsem od ní daleko,“ směje se Fernstädtová.
Má ale za sebou parádní start po svém loňském přesunu z Německa, za které vyjela na olympiádě v Pchjongčchangu šesté místo. Už za Česko letos obhájila zlato na juniorském světovém šampionátu a na tom dospělém byla kousek od medaile.
„Anička, to je holka, která má před sebou ještě hodně,“ tvrdí reprezentační šéftrenér Dawid Kupczyk. „Na dráze má lehký pocit, s tím se narodila. Nemusíte jí něco říkat několikrát, udělá to hned. Musí se naučit rychleji běhat. Pak bude mít ještě lepší výsledky. Má dar, protože je pomalá, ale na dráze je rychlá. U soupeřek vidíte, jak bojují. Ona po dráze pluje, nepoužívá tolik sílu.“
Fernstädtová, která se narodila německému tatínkovi a české mamince, vyrůstala v Německu a skeletonu se začala věnovat na dráze v Berchtesgadenu. Po loňské olympiádě zvažovala konec kariéry, ale nakonec se rozhodla pokračovat v Česku, kde dostala smlouvu na Olympu.
„Na všechno jsem si zvykala. Trénink byl jiný než léta předtím. Materiál byl lehčí, řízení víc reaguje,“ líčí Fernstädtová. „Na každé dráze jsem si musela znovu zvyknout. Myslím, že nakonec jsem to zvládla dobře.“
Kvůli změně státu nemohla Fernstädtová závodit v elitních závodech Světového poháru. Vyhrála ale sérii Interkontinentálního poháru, na světovém šampionátu ve Whistleru už startovat mohla a hned bojovala o medaili.
„Všichni mě tam znají, takže to tam nebylo nic nového. Jasně, že to pro ně bylo nezvyklé, že už nejsem Němka. Ale byla to dobrá změna, v Německu jsme byli víc pro sebe, teď jsme víc komunikovali s ostatními,“ popisuje Fernstädtová.
Českou kombinézu posunula do světové špičky přesto, že má ještě rezervy ve fyzické přípravě, především v rychlosti na dráze.
„Tuhle sezonu jsem se zlepšila, na jejím konci jsem běhala osobáky. Ale na startu jsem furt skoro poslední. Doufám, že to ještě zlepším,“ usmívá se Fernstädtová.
V atletické přípravě jí pomáhá šéftrenér Kupczyk a také jeho otec Andrzej, olympijský finalista v běhu na 800 metrů z Mnichova 1972. Zázemí i technickou podporu jí poskytuje Olymp, kam od podzimu přesídlil i bobový tým. Fernstädtová ještě hledá cesty ke zvýšení tréninkových hodin.
„Mám tak sto padesát jízd. Je to míň než v Německu, protože tam máme dráhy. Čím víc jezdíte, tím víc máte automatismus, instinkty, co pak fungují, když jezdíte, jezdíte, jezdíte,“ vysvětluje Fernstädtová. „V Lotyšsku je dráha, myslím, že příští rok budu jezdit víc. Bylo by dobré mít přes dvě stě jízd.“
Po sezoně se z Německa s maminkou přestěhuje do Českých Budějovic. V Česku už si zvyká, mluví stále líp a zvykla si na zdrobnělinu Anička, kterou má i na týmovém tričku.
„V rodině mi tak říkal každý, jsem na to docela zvyklá,“ usmívá se a pochvaluje si i atmosféru v novém týmu. „Rozdíl je, že se smějeme, že se to může. V Německu taky byly dobré dny, ale nálada je v Česku celkově o hodně lepší. Teď mě to zase baví. Těším se na léto i další sezonu, co přijde.“
