Jsou senzací FORTUNA:LIGY a on na tom má zásadní podíl. Adam Vlkanova po slabším startu práskl do koní, před víkendovým kolem byl se sedmi body za dvě branky a pět asistencí v elitní pětici nejproduktivnějších borců soutěže. „Momentálně jsem šťastný jak v životě, tak v práci,“ libuje si v aktuální pohodě osmadvacetiletý tahoun nováčka Hradce Králové.
Chválí trenéra. A to tak, že hodně. Adam Vlkanova si práci s bardem Miroslavem Koubkem pochvaluje. Co nejvíc? Styl, který mužstvu ordinuje. Hradec se v průběhu soutěže rozhodl, že přejde na tříobráncový systém. „Záložníci mohou napadat výš, agresivněji a soupeře nenechat hrát. Mně to takhle vyhovuje,“ říká kapitán mužstva, které bylo po jedenácti kolech na sedmé figuře soutěže. Dnes je rozhodnuto na mladoboleslavském stadionu složit Teplice.
Čím to, že Hradec takhle válí?
„Paradoxní je, že ze začátku sezony jsme hráli lépe a tolik bodů nezískávali. Třeba naposledy ve Zlíně se nám tolik nedařilo, nebyl to náš nejlepší výkon, ale už to dokážeme dotáhnout ke třem bodům. Začalo to s Plzní, kdy jsme si dokázali, že máme na to vyhrávat. Následně jsme zvládli další dva zápasy, získali sebevědomí a nyní věříme, že můžeme kohokoliv porazit.“
Bylo šokující vítězství nad Plzní, kterou jste dosud obrali jako jediný tým, psychologickým zlomem?
„Rozhodně. V prvních třech zápasech (Bohemians, Karviná, Liberec) jsme byli lepší, měli jsme hodně šancí, ale nedokázali je proměňovat. Pět kol jsme čekali na výhru, přišlo to až s Plzní. Ukázali jsme si, že můžeme vyhrávat. Naše defenziva fungovala skvěle. Ano, tehdy jsme vážně pochopili, že na ligu máme.“
Protože jste měli obavy, jak to budete zvládat se sestavou, která se oproti druhé lize téměř nezměnila?
„Jasně, moc se to neprostřídalo. Trenér trochu změnil rozestavení. Když jsme začali hrát na tři stopery vzadu, hodně nám to pomohlo.“
V čem nejvíce?
„Velká změna byla v tom, že při spuštění tříobráncového systému mohli záložníci napadat výš, agresivněji a soupeře nenechat hrát. Byla to vážně velká změna. Když jsme se drželi schématu se čtyřmi beky, křídla většinou zalézala níže a hráli jsme z bloku. Teď můžeme být na soupeři nalezlí, zároveň vzadu zůstává dost hráčů, jsme kompaktní.“
Předpokládám, že vašemu hernímu naturelu taková změna totálně prospěla.
„Mně osobně to svědčí, mám to radši, než být někde zalezlý.“
Projevilo se to postupem času i na vaší produktivitě?
„Určitě, to může být tím. Balony získáváme ve vyšším postavení, máme to blíž k bráně a v protiútocích jsme nebezpeční. Důležité ale je, že toho dovedeme využívat. I já.“
Měl jste bodově pomalejší start do sezony, možná i z vyloženě z herního pohledu jste se byl za očekáváním. Je to správný dojem?
„Nebudu se vymlouvat, bylo to tak. V úvodu ligy jsem se necítil ideálně. Po zápasech jsem si říkal, že jsem mužstvu moc nepomohl, že to ode mě nebyl dobrý výkon. Čtvrtým zápasem se to ale zlomilo. Od té doby se cítím dobře, věřím si a zase vnímám, že mohu být rozdílovým hráčem.“
Co si budeme povídat, všichni od vás očekávají, že budete rozdílovým hráčem.
„Máte pravdu. Z druhé strany od střílení branek máme v mužstvu Vášu (Vašulína), nebo Dvořku (Dvořáka), já jsem spíš od toho, abych šance připravoval. Pro nás je hrozně důležité, že se střelecky prosazuje víc kluků. Třeba i stoper Králík (Král). Má tři góly ze standardek, což nám hodně pomáhá. Každopádně cítím zodpovědnost, beru to na sebe, chci to brát na sebe, ale důležitý je tým.“
Na branku jste vypálil v devětadvaceti případech, ovšem jen šest z nich jich prošlo na bránu. Proč tak málo?
„Minimálně půlka byla zblokovaná. (povzdechne si) Je to tím, že si chci vylepšit střeleckou pozici, tím se mi tam stihne někdo dostat a znemožní mně přesnější koncovku.“
Naposledy ve Zlíně to konečně vyšlo. V lize jste skóroval po pěti letech. Jaký to byl pocit?
„Super. Ještě to bylo umocněné tím, že šlo o branku na 2:1. Chvilku předtím Zlín srovnal, byl kombinačně lepší. Můj gól nám strašně moc pomohl.“
Jaký podíl na báječném vstupu do sezony má trenér Miroslav Koubek?
„Velký. Přinesl do Hradce něco nového, změnil styl hry, taktiku. Celý trenérský tým nás dokáže skvěle připravit na každého soupeře. Přesně víme, co máme hrát. Vážně mají velký podíl na současném umístění.“
Zažil jste v kariéře náročnějšího trenéra na taktickou přípravu?
„Asi ne. Tréninky máme takticky hodně zaměřené. Často sedíme u videa. Nicméně celému mužstvu to prospívá.“
Prý jste spolu v létě dost bojovali, hlavně kvůli enormním tréninkovým dávkám. Dokonce jste měl za ním coby vyslanec mužstva během předsezonního období přijít, aby trochu slevil.
(směje se) „Všichni jsme čekali, co se bude s příchodem pana Koubka dít. Musím říct, že dávky byly fakt velké. Tak jsme na něj zkoušeli nějaké úlevy. Pan Koubek měl ale přesný plán, co chce s námi během přípravy dělat. Až s blížícím se začátkem ligy ubíral. To jsme si oddechli.“
Docela bych chtěl být u toho, když jste Koubkovi říkal, že by měl ubrat. Jak se tvářil?
„Spíš to bylo tak, že jsme běhali dlouhé tratě a popichovali ho, aby nám nějaké kilometry odpustil. Bylo to docela sranda.“
Koubkovi je sedmdesát let. Přijímá fórky?
„Ze začátku jsme si mysleli, že je hodně velký pedant a sranda s ním nebude. Ale po chvilce jsme zjistili, že to tak vůbec není. Dovede si udělat humor ze všeho, i sám ze sebe.“
Vážně?
„Fakt. Dokonce bych řekl, že ho to baví.“ (směje se)
Svalili jste Plzeň, v deváté minutě nastavení jste přišli o další cenný skalp Jablonce a remizovali 2:2. Mít o dva body víc, Hradec by se pohyboval ve skupině o titul. To by bylo hodně nad plán, že?
„A víte, že bych ani neřekl. Vždycky si dávám vysoké cíle. Když někdo před sezonou říkal, že budeme hrát jen o záchranu, nechtěl jsem o tom slyšet. Našemu týmu jsem vždycky věřil. Netvrdím, že to vydrží celou dobu, naše forma může kolísat, ale kdybychom se pohybovali v prostřední skupině, bylo by to fajn.“
Ještě k Jablonci, vyrovnávací gól na 2:2 padl v 99. minutě, ovšem Petr Hocek avizoval pouze sedmiminutové nastavení. Po utkání jste za ním přiběhl, dožadoval se vysvětlení, on se vám ale jen smál do obličeje…
„Ano, tak nějak to bylo. Přišel jsem za ním úplně v klidu, chtěl jsem se s ním pobavit, proč se nastavovalo o dvě minuty víc. Nedokázal mi to normálně vysvětlit.“
Jste kapitán, máte právo to s rozhodčím probrat. Rozčiluje vás očividná arogance z jejich strany?
„Ano, vadí mi to. Když neřvu a nenadávám, tak přece není jediný důvod k tomu, aby se mně vysmíval do obličeje. Mohl mi to normálně vysvětlit a každý bychom si šli po svém.“
Hradec se sportovně zvedá, to je evidentní. Ale i okolo klubu se dějí velké věci. Bourá se stadion. Co nevidět, se začne stavět nový. Těší práce dvakrát tolik?
„Bereme to strašně pozitivně. Konečně se něco opravdu děje. Stadion je komplet dole. Na nás to ale klade velké nároky. Chceme se příští dvě sezony udržet v lize, abychom za dva roky hráli na novém stadionu nejvyšší soutěž (výstavba má být hotová v květnu 2023). Nedovedu si představit, že bychom otevírali nový stánek a hráli o patro níž.“
Berete si to osobně? Jste kapitán, největší opora mužstva.
„Je to veliký závazek. Jsem strašně rád, že u takového přerodu mohu být. Kdybych vedl tým na novém stadionu, byla by to věc, kterou bych si nadosmrti pamatoval. Ale znáte to, ve fotbale nevíte, co bude na za půl roku.“
Jak to mám chápat? Máte zaječí úmysly?
„Ne, tak to není. Řekl jsem si, že teď nechci nic řešit. Jsem spokojený v Hradci. Nikam se nehrnu. Uvidíme, co bude pak. Když by případná nabídka byla zajímavá, nebránil bych se. V minulosti se o mém odchodu několikrát jednalo, byl jsem i zklamaný, že to nedopadlo. Nicméně jsem se to snažil chápat z obou stran. Klub mně nechtěl prodat pod cenou, já zase mohl zůstat doma s rodinou, máme malou dceru… Hledal jsem na tom pozitivní věci. Momentálně jsem šťastný jak v životě, tak v práci.“
