Ligu hrál naposledy před rokem v květnu, když s týmem na place slavil titul po posledním kole nadstavby proti Baníku Ostrava (1:0). V létě odehrál jeden poločas 2. předkola Ligy mistrů proti HJK Helsinky, od té chvíle ani ťuk. Radim Řezník (34) řešil opakované zdravotní trable. Naskočil až v sobotu proti Slovácku (2:2) a odehrál velmi dobrou partii. Těsně před vypršením smlouvy ukázal, že stále může být platný.
Řezníkovi se vracely potíže se zadním stehenním a lýtkový svalem. Po dlouhé rekonvalescenci si na jaře jednou zahrál za třetiligové plzeňské béčko. V posledních duelech už byl na lavičce Bílkova týmu a proti Slovácku dostal šanci v základu.
Ulevilo se vám, že jste znovu na hřišti?
„Jsem rád, že jsem mohl nastoupit po takové době, nejhorší co může být, je podobné zranění. Vracelo se to pořád dokola. Čekal jsem dlouho a dočkal jsem se, pro mě je to velké pozitivum. Výsledek zápasu takové pozitivum není, určitě jsme chtěli doma vyhrát. Dvakrát jsme vedli, ale bohužel vždycky inkasovali gól.
Jak se vyvíjelo vaše zranění?
„Nevím, kde se to přesně vzalo, ale neměl jsem problémy s kolenem, jak se psalo. Koleno je v pořádku. Na podzim jsem měl problém se zadním stehenním svalem, pořád se mi to vracelo. Léčba zabrala čtyři až pět týdnů, pak jsem začal trénovat, ale vracelo se to celý podzim. Během zimní přípravy to vypadalo dobře. Nastoupil jsem na přátelák s Petřínem, ale zatáhlo mě v lýtku a mělo to v podstatě stejný průběh. Našli mi tam trhlinu, léčil jsem to, vypadalo to zase dobře. Začal jsem trénovat, ale před zápasem s Olomoucí mě v něm zatahalo znovu. Ne ve svalu, ale v jizvě, co tam nebyla asi zhojená. Táhlo se to znovu čtyři až pět týdnů. Sval nejde uspěchat, každý sportovec ví, že se to snadno vrací. Milan Havel teď má to samé. Trénoval jsem tři týdny, než mě vzali na první zápas do Ostravy a pak čekal na šanci, jestli nastoupím, dneska se to povedlo.“
Co vás drželo nad vodou, abyste neztratil chuť do fotbalu?
„Vždycky jsem v tomhle byl silný. Jsem po dvou operacích kolene a trošku vím, co to obnáší. Byl to koloběh, ale vždycky jsem se snažil být pozitivní. Samozřejmě byly dny, kdy se mi to vracelo a bylo to složité. Ale nemyslel jsem na to, že bych skončil, to v žádném případě. Pomohly mi rodina, děti, všichni v klubu. Také pan Šádek. Samozřejmě není příjemné, když vám hráč takovou dobu nehraje a zranění se nezlepšuje. Jsem rád, že mě každý podržel, doufám, že je to za mnou a dopadlo to dobře.“
V Plzni vám končí smlouva, jak přemýšlíte o své budoucnosti?
„Končí mi smlouva, uvidíme, co se stane v posledních čtyřech zápasech, jestli budu hrát. Věřím, že budu zdravý a dostanu se ještě na hřiště, pak budu řešit budoucnost. Fotbal hrát ještě chci a baví mě, pokud budu zdravý, věřím, že mančaftu, kde budu hrát, můžu ještě pomoct. Uvidíme.“
