U soudu se sešli dva předsedové – jeden bývalý, druhý současný. Vypovídali v kauze Romana Berbra. Dostávali podobné otázky, poskytovali obsahově rozdílné odpovědi. Petr Fousek mluvil přísně diplomatickou řečí, až se na něj musel obořit soudce. Martin Malík byl věcný, konkrétní. „Když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř,“ vypálil na závěr jednání Berbr.
Těžko vidět do hlavy Vladimíra Žáka, ale nezdá se, že by čtvrteční výpovědi, byť se svou formou zásadně lišily, měly na průběh řízení nějaký vliv. Soud chtěl pochopit rozdíly v řízení asociace mezi „berbrovskou diktaturou“ a současným demokratičtějším přístupem. Předseda soudního senátu se toho však moc nedozvěděl...
Především v dopolední části, kdy vystoupil Fousek, byla jeho nejčastější otázka: A co si pod tím mám představit? Šéf českého fotbalu totiž odpovídal neurčitě, fádně, bez konkrétností. Hlavou kroutil nejen přítomný Roman Berbr, ale také Žák.
Soudce: „Víte o podezření z ovlivňování zápasů?“
Fousek: „Podezření existovala. Řešila je komise rozhodčích, vedení asociace.“
Soudce: „Můžete uvést konkrétní případ?“
Fousek: „Žádný si nepamatuju.“
Po patnácti minutách, kdy Fousek v odpovědích využíval přísně diplomatický tón a vše podporoval naučenými politickými frázemi, to Žák nevydržel a na svědka se obořil. „Nechci být zlý, ale nejsme na politickém mítinku, nechceme slyšet obecné formulace.“
Fousek přesto z pozice neuhnul. Takhle se vedl další výslech.
Žák: „Jaké jste měl v roce 2017 informace o stížnostech ohledně vedení fotbalu?“
Fousek: „Je potřeba rozdělit stížnosti na oficiální a neoficiální.“
Žák: „Říkáte, že byste to rozdělil. Rozdělte tedy a buďte konkrétní. Čeho se stížnosti týkaly a kdo je vznášel?“
Fousek: „Týkaly se financí, kredibility sportovních výsledků. Teď si nevybavím žádnou konkrétní stížnost.“
Když se Žák ptal na spojitost Berbra s komisí rozhodčích, dostalo se mu další neurčité odpovědi. Stejně tak při dotazech na vliv klubů na tentýž orgán. Snad pouze jednou zvedli všichni v soudní síni obočí. Bylo to ve chvíli, kdy se Michal Sýkora, právní zástupce Berbra, dotazoval na důvody rezignace Radka Příhody z funkce předsedy komise rozhodčích.
Sýkora: „Stěžovaly si na něj kluby?“
Fousek: „V prohlášení si stěžovaly na nedostatek přípravy, nedostatek koncentrace, na komunikaci.“
Sýkora: „Proběhla schůzka vás, pana Příhody a pana Tvrdíka, kde by se řešila budoucnost pana Příhody?“
Fousek dlouho odpovídal oklikou, až ho soudce vyzval k jasné odpovědi. „Ano,“ ucedil. Na publikum to působilo tak, že předseda musel jít s pravdou ven. Jako by měl obavu z důkazů v rukou obžalované strany.
Sýkora se následně doptával, zda se podobné schůzky účastnil Čupr, Brabec, či Šádek. Tedy zástupci dalších silných fotbalových značek v tuzemsku. Fousek pokaždé odpověděl zamítavě.
Je dost možné, že tato zhruba minutová stať ze soudní síně si bude v českém zákulisí postupně žít svým životem…
Fouskův výslech krátce, ovšem bezskrupulózně, zhodnotil Berbr. „Dneska mě to zničilo, nevím, co k tomu mám říct. Z těch jeho obecných formulací jsem šišatej. Takhle: Demokracie byla stejná za mě jako za něj. Já měl 118 hlasů, on jich měl přes 90. Buď si je zajistíte, nebo ne. S kluby se musí jednat, to jinak nejde. Když se s nimi nedohodnete, nebude komise rozhodčích. Řekl aspoň jednu relevantní věc: Kauzu zná z novin. To je všechno.“
Po Fouskovi nastoupil Martin Malík, předseda v letech 2017-21. I on se vyjadřoval ke vztahu k rozhodčím, k odchodu Romana Hrubeše z komise, logicky k Berbrovi. „Věděl jsem, že komise rozhodčích je středobod. Kdybyste ji ustanovil na sílu, tak kdykoli dojde k nespokojenosti ze strany klubů, jako první spílají předsedovi asociace. Bylo tedy minimálně zapotřebí zeptat se na názor významných klubů, tedy v té době Sparty, Slavie a Plzně. Bylo žádoucí, aby nenastala situace, že někdo bude významně spokojený a někdo ne,“ pravil Malík, během jehož vlády byla ustanovena komise pod nechvalně proslulým (ne)vedením Jozefa Chovance.
I k Malíkovi se Berbr vyjádřil. A opět si u toho vzpomněl na Fouska.
„Málokdo ví, že Martin Malík mluví pravdu. Málokdo ví, že Martin Malík byl nejpracovitější předseda. Ale po dnešku každý ví, že když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř. Jsem rád, že jsem podporoval Martina Malíka.“
Soudní líčení pokračuje v pondělí výslechem dalších svědků.
Středeční den u soudu se pomalu blíží ke konci. Dotazování na hráče Uvíru je téměř u konce. Ve čtvrtek se pokračuje výslechy obžalovaných Svobody a Grímma.
Nyní se dotazuje státní zástupce, řeší se množství vyjádření z komunikace SMS.
Žák: „Z vašeho pohledu, mohlo jít o peníze mimo systém, když jste je dostal bez jakéhokoliv dokladu, případně smlouvy?“
Uvíra: „To si nemyslím.“
Žák: „Co se stalo se 150 tisíci od Rogoze?“
Uvíra: „Postupem času jsem je utratil, něco vrátil, zhruba 20 tisíc, spoluhráčům. Třeba za kopačky. Svoji část dohody s Rogozem jsem splnil. Nikam jinam jsem nepřestoupil. To, že to nedopadlo, jsem nemohl ovlivnit."
Uvíra: „Ve Vltavínu jsem pobíral 8-9 tisíc měsíčně, za získaný bod jsem měl prémii 1500 korun.“
Žák: „Proč pohyb peněz nebyl realizován přes bankovní účty?“
Uvíra: „Netuším. Měl jsem přijet na schůzku si peníze vyzvednout.“
Doptává se soudce Žák. Zajímá ho, zda částka 150 tisíc byla smluvně ošetřena.
„Řekl bych, že ne,“ odvětil Uvíra.
Následně se Uvíra Rogoze dotazoval, kdy má přijít na trénink, jak to celé bude, Rogoz mu nebral telefon. Proto se připravoval individuálně, ale Rogoz mu nakonec řekl, ať se připravuje ve Zbuzanech a že se ozve. „K přestupu ale nakonec nedošlo. Nakonec jsem pokračoval ve Zbuzanech do té doby, než jsem byl křivě obviněn.“
100 tisíc korun předal Rogoz Uvírovi na benzince, po urgencích zbytek v Erpetu, kde měl Vyšehrad soustředění.
Bývalý fotbalista říká, že Romana Rogoze zná od 19 let, znají se z Českých Budějovic, diskutovali o výši platu, bonusem. Pak také z Příbrami, která sháněla levné posily. Tehdy angažmá odmítl, už nechtěl působit na profesionální úrovni. Rogoz prý chtěl získat Uvíru do Vyšehradu s tím, že chtějí posílit a postoupit do druhé ligy: „Nabídl mi 150 tisíc, abych nepřestoupil nikam jinam.“
Martin Uvíra: „Koho se zeptáte, každý o mně řekne, že jsem vítězný typ. Proto vůbec nechápu, že jsem obviněný z nějakého ovlivnění zápasu. Kdo si zápas zpětně pustí, nemůže říct, že bych učinil něco někalého. Na zápase mně nepřišlo nic divného, divné je to obvinění.“
Martin Uvíra, stejně jako další obžalovaní, „kategoricky odmítá vinu“.
Do soudní síně se právě dostavil bývalý hráč Vltavínu Martin Uvíra, který měl od Romana Rogoze za ovlivnění zápasu Vltavín - Vyšehrad obdržel částku 100 tisíc korun a ještě další hotovost v přesně nezjištěné výši.
Berbr se vyjadřuje k výpovědi Jana Cihláře
1. „Správně odmítl zločineckou organizaci.“
2. „Strašně pravdivě vypravoval, že si vše musí rozhodčí odžít. Rád si tyto statě přečtu ještě jednou.“
Líčení po krátké přestávce okyslečené sporem o elektřinu pokračuje.
Přísná rozpočtová kázeň v českém soudnictví:
Soudce Vladimír Žák říká, že některé Cihlářovy výroky nepochopil a rád by se doptal. Možnost ale nedostane. Následně vyhlašuje přestávku.
Jan Cihlář končí, nechce se vyjadřovat k případným otázkám soudce nebo státního zástupce.
Zároveň říká, že penaltu nařídit jednoznačně měl, což dokumentují videozáznamy. „Kdyby se mi to stalo na Slavii před Tribunou Sever, fanoušci mě sežerou zaživa a ještě zapálí stadion. Celý týden by se o ničem jiném nepsalo. Bylo by z toho takové haló, jako kdyby Slovácko postoupilo do Ligy mistrů.“
Proč tak činí? Protože krátce před koncem zápasu nenařídil pokutový kop pro Vyšehrad právě za hru rukou. Chce tím dokázat, že zápas vedl fér, nikoliv ve prospěch Rogozova Vyšehradu.
