Za týden zamíří biker Jaroslav Kulhavý do nemocnice na operaci nosní přepážky, která mu i na olympiádě pořádně komplikovala dýchání. Pak se vydá na dovolenou s přítelkyní Martinou, kterou kvůli honbě na olympijské zlato zanedbával.
„Krátké lázně, prodloužený víkend, potom Alpy. Na devadesát procent v prosinci pojedu na první soustředění na Kanáry, tam by měla jet přítelkyně se mnou. Budu jezdit spíš kratší tréninky, bude nás tam víc, takže by to mělo být na pohodu,“ plánuje olympijský vítěz v cross country.
Na Kanárských ostrovech budete trénovat na silnici, že?
„Jednou jsem tam měl i horské kolo, ale člověk to tam v terénu nezná, takže na tahle soustředění vyrážím na silnici.“
„Ano, ale doufám, že maximálně o týden, protože už osmého jdu na operaci s nosem, takže do té doby bych rád věděl. Už jsme pár dní od rozhodnutí, ale nezáleží to zatím tak nějak na nás. Ještě čekáme na zodpovězení některých otázek od určitých lidí, ale už se to blíží do finále. Takže doufejme, že se to nezkomplikuje, protože i já podle toho plánuju budoucnost. Kdy zahájím přípravu a ostatní věcí.“
Jak se na vašem rozhodnutí podílí firma Specialized, v jejíž stáji jezdíte? Tlačí vás do toho, abyste zůstal na horských kolech?
„Tam je to vcelku jedno, nikdo mě nikam netlačí. Jsem rád, že Specialized o mě má zájem, ať už budu jezdit na čemkoli. Je tam jistota, že s firmou budu pokračovat, jde jen o to kde.“
Ale zatímco na silnici má firma několik hvězd ve velkých týmech, na bikách jste hvězdou vy.
„Nějaké náznaky tam samozřejmě byly, ale rozhodnutí nechávali na mě. Kdybych šel na silnici, ztratili by pozici, už bychom nevyhrávali týmové soutěže ve Světovém poháru. Ale na druhou stranu je to hlavně o tom, co chce dělat závodník. V tom mě podpořili. Oni a asi i většina lidí by mě chtěla vídat na bikách dál.“
Kde byste se chtěl vidět vy?
„Mám to pořád stejné. Biky mě baví, je to perfektní, výzvy tam jsou i do budoucna, ale samozřejmě silnici bych si rád zkusil. To platí furt a platit to bude. Ať už podmínky budou na příští rok jakékoli, budou perfektní. I po olympiádě v Riu, kterou na 90 procent chci jet na bikách, je šance si silnici zkusit. I kdybych měl někde jezdit zadarmo a podepsat jen s podmínkou, že chci jet Tour de France nebo podobný závod. Výzva si to zkusit tam pořád bude, pořád nebudu tak starý a energii mít budu. V tom jsem klidný. Teď jen uvidím, jakou variantu zvolím.“
„Už jsem tak nějak rozhodnutý a teď fakt jen čekám na poslední krok, který musí přijít z druhé strany.“
Plánujete budoucnost na dva nebo čtyři roky?
„Vypadá to spíš na dva roky. Ale to se týká smlouvy. Dva roky se dá dělat cokoli, ale ty dva další roky nebo minimálně rok a půl to chce přípravu do Ria. Kdybych vypadl z biků, musel bych se do toho dostat.“
Co se přestupů z jiných disciplín na silnici týká, jako třeba v případě cyklokrosaře Zdeňka Štybara, nejsou nadšení ani cyklističtí funkcionáři. Slyšel jste třeba odsud, že byste měl chuť k přestupu zvážit?
„Samozřejmě taky. Souboje jako moje s Nino Schurterem nebo s Julienem Absalonem jsou vždycky potřeba. Na tom asi něco bude. Ale bikerů je mnohem víc než cyklokrosařů, kde je pět výborných kluků, mele se to hlavně v Belgii a je to trochu nuda, když si to tam rozdává sedm lidí z jednoho státu. Takové biky naštěstí nejsou.“
