PŘÍMO Z ČÍNY | Jeho skvadra bývala miláčkem celé země. Do Pekingu odjel český biatlonový tým ze zvyku na křídlech očekávání fanoušků, tentokrát ale ty medaile nepřivezl. Markéta Davidová byla dvakrát mučivě blízko, ale neklaplo to a bojovníci dostali kromě malorážek na záda ještě pěkných pár zlých slovíček hrdinů sociálních sítí. Šéf svazu Jiří Hamza hodnotí situaci v klidu a střízlivě. Na závěr Her mluví o výsledcích, problémech se servisem či budoucnosti trenérů. A přiznává: „Potenciál byl určitě větší, než co jsme tady předvedli.“
O grilování nemohla být řeč. Jiří Hamza přišel do mixzony biatlonového areálu v Čang-ťia-kchou ve chvíli, kdy se zdejší kruté živly rozhodly předvést možná nejmrazivější poryvy celých Her. Mluvil podle svého zvyku tiše a klidně, ovšem přímo a s jasnou linkou: „Musíme to vzít, jak to je. Najít v sobě pokoru a tlačit káru dál, protože máme doma mistrovství světa 2024 a očekávání budou ještě větší. Nezříkáme se odpovědnosti a musíme makat dál.“
Jak hodnotíte výsledky českého biatlonového týmu na olympiádě?
„Určitě super výsledky Markéta… Čtvrtá a šestá, jednou držela zlato v ruce, podruhé stříbro… Nemůžeme říct, že jsme šťastní, že jo. Zvykli jsme si na něco jiného. Musíme si to zanalyzovat, ale potenciál byl určitě větší, než co jsme tady asi předvedli. Nemá smysl se před tím skrývat. Kdyby to bylo jako v Soči a hned prvním závodem se to odšpuntovalo, tak to asi mohlo být lepší...“
S Markétou Davidovou měl trenér Gjelland dlouhodobý plán připravit její formu k olympiádě, klaplo to?
„Teď tady stojíme, všichni se klepeme zimou a vítr tady mlátí, že jo. Markéta má všechno před sebou a já věřím, že to má před sebou. Čtvrté a šesté místo není určitě špatné. Je mistryně světa, má globus. Ani Bimbo neřekl poslední slovo. Jasně, že bychom se chtěli všichni radovat z medailí a obzvlášť, když máme mistrovství světa doma. Takových lidí je tady třicet, mezi chlapy možná padesát, kteří na to čekají. Minulé dvě olympiády nám to vyšlo, teď nám to zkrátka nevyšlo.“
Markéta přiznala, že ji ovlivnila kritika na sociálních sítích, neměla by se takovým věcem vyhýbat?
„Budeme s tím muset pracovat, protože závoďáci se budou muset na velkých akcích odepnout od sociálních médií. Lidi jsou tam zkrátka nekompromisní. Nechci to dávat do kupy všechno, ale ta moc internetu je tak šílená, že je lepší tam ani nechodit. Asi třeba jsme i toto podcenili, protože lidi dokážou být opravdu krutí a nevidí, co je za tím práce, aby se někdo dopracoval na čtvrté a šesté místo na světě. To není úplně každý. Třeba i toto byla jedna z chyb, kterou jsme možná podcenili. Zajímavý podnět.“
S čím jste nebyl spokojen?
„Určitě není ideální servis. I dneska (rozhovor probíhal po pátečních závodech s hromadným startem – poz. red.) bylo vidět, že Bimbovi lyže nejely. Máme nad čím přemýšlet, máme co analyzovat. Očekávání veřejnosti jsou obrovská, jsme si toho vědomi a skrývat se nemá smysl. Vzhledem k tomu, že máme za dva roky mistrovství světa doma, tak na to není moc času. Nemyslím si, že by to byl úplný průšvih, ale žádná sláva to taky nebyla.“
V jakém stavu teď tým je?
„Máme pořád stejné sportovce, není to tak jednoduché, jak to možná zvenku pro lidi vypadá. Rozumím tomu, že nás budou lidi hanět, ale je to vytrvalostní sport, tady se za týden nebo za rok nic neudělá. Určitě mě před šesti lety nenapadlo, že se Evička takhle propadne, což se zkrátka propadla, to je objektivní. Musíme jít dál, musíme si to zanalyzovat, zrestrukturalizovat servismenský tým. Je vidět, že to nebylo dobré. Ale není to vina servisáků. Všichni jsme na jedné lodi. Nechtěl bych někoho shazovat. Ode mě počínaje až po konec je potřeba říct, že jsme čekali víc, že jsme to nezvládli. Když jsme se uměli hřát na úspěchu, tak si musíme umět přiznat neúspěch.“
Vidíte ještě někde konkrétní chybu?
„Myslím, že na to je brzo. To nemá smysl rozebírat. Chyba by byla, kdybychom si lhali do vlastní kapsy, že je všechno v pořádku. Čekali jsme určitě lepší výsledky a propadák v té štafetě tomu nepomohl. Určitě si z toho vyvodíme závěry, ale nejsme hokej ani fotbal, abychom mohli vyhazovat trenéry, maséry, realizační týmy, tak to není. Ale cítím spoluzodpovědnost, jsem předseda. Asi ne úplně všechno děláme dobře. Otázka je, kde jsou možnosti každého sportovce.“
Jak je vidíte?
„Markéta je určitě člověk s obrovským potenciálem do budoucna. Makula zaslouží absolutní jedničku, i když jí to na medaili nevyšlo. Lucka se dostala do masáku, pro Terku Voborníkovou to je úžasná škola do budoucna, je to talent. Mikuláš Karlík si myslím, že měl potenciál ve dvou závodech na medaili. Překvapil hodně, ač to není na konci vidět. Mám velkou naději v juniory. Jonáš Mareček, máme tam Luďu Abraháma, Tomáše Mikysku. Je tam neuvěřitelně silná generace. Když k tomu přičteme Bimba plus Adama Václavíka, u kterého mám pocit, že to je stejná story jako s Ondrou Moravcem, do devětadvaceti pořád čekal na medaili… Věřím, že ten příběh třeba napodobí.“
Nedoufal jste, že se už teď víc projeví biatlonový boom, který v zemi nastal po úspěchu na Hrách 2014 v Soči?
„Jasné… V tom nemám pochyby, generace kluků je fakt strašně silná. Musíme to umět zprocesovat, přechod mezi juniory a seniory není ve vytrvalostním sportu úplně jednoduchý. Jsou to rafani, je to jiná generace, ale potenciál je tam obrovský. Samozřejmě, že to nezakrývá, že výsledky dobré nebyly.“
Jak to na konci olympijského cyklu vidíte s trenéry? Zůstanou koučové mužského a ženského týmu Ondřej Rybář a Egil Gjelland?
„Musíme si sednout, svazové vedení, a říct si, co chceme dál. S Egilem budu mluvit o tom, aby zůstal. To říkám otevřeně. S Ondrou je trošku jiný příběh. Nemyslím si, že má smysl se o trenérech bavit tady deset minut po závodech. Nejsme fotbal ani hokej, ten sport je specifický a odborníků zase tolik není. Je logické, že jsme neuspěli a musíme si to rozebrat s Ondrou, který je zároveň šéftrenérem. Nechci říkat, že je řešení modré, zelené, ale taky nechci říkat, že můžeme být spokojení.“
Je variantou nějakým způsobem zapojit k A týmu Michaela Málka, který s nastupující generací pracoval v juniorech?
„Michal je jedním z lidí, který s nimi pracoval, a můžeme ho zapojit. Prvně si musíme říct, co chceme. Nechci tady deset minut po posledním závodu říkat, že to bude levé, pravé. Rozumím, že diváci jsou v nějakém módu, jak jsme si nastavili laťku. Ale biatlon je dlouhodobý sport, není to běh na krátkou trať. Michal je jeden z lidí, kteří tomu můžou pomoct, stejně jako další čeští trenéři, ale určitě i v servisu a v tomhle se budeme dívat i do ciziny. Já teď nechci nikoho odvolávat, nikoho vyhazovat, ale zamyslet se nad tím zkrátka musíme.“
Kdy bude jasno?
„Určitě do konce dubna musí být jasno, hotovo, vyřešeno. To není o tom, že bych to nechtěl řešit, ale máme ještě tři kola Světového poháru. Musíme si to říct a rozebrat mezi sebou.“
Ester Ledecká 
Hokejová reprezentace 
Markéta Davidová 
Martina Sáblíková
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: „Zakončení se sportovci je vždy krásné, ale já upřímně mám radši zahájení. Když vidím, jak zhasíná oheň, tak končí čtyřletá etapa a mně to přijde hrozně smutné,“ řekla česká vlajkonoška Martina Sáblíková. Přiznala, že před začátkem her měla strach, jak bude olympiáda v Číně vypadat. „A myslím si, že jsem nebyla jediná. Ale myslím, že to bylo zvládnuté na jedničku,“ uvedla čtyřiatřicetiletá rychlobruslařka a pochválila vedení české výpravy za servis pro sportovce.
Osmou držitelkou Ceny Věry Čáslavské za mimořádné zásluhy žen ve sportu a olympijském hnutí je bývalá mistryně světa v trojskoku Šárka Kašpárková.
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Podívejte se na sestřih z krásného loučení s olympiádou!
Jen dvě medaile z Pekingu místo sedmi z Pchjongčchangu. Podle předsedy Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala ale problém českého sportu není v počtu medailí, nýbrž v nefunkčním systému českého sportu. „Myslíme si, že to vždycky nějak utáhneme,“ říká Kejval. Rozhovor čte zde: Za čtyři roky se nezměnilo nic, hokejisti se scházeli jak švábi na pivo
ZÁVĚREČNÝ CEREMONIÁL: Olympijský oheň zhasl, nad Ptačím hnízdem se takhle rozzářil ohňostroj i nápisy Jeden svět, Jedna rodina...
