Po vážném zranění kolena hodlá znovu nakopnout kariéru. Tam, kde s fotbalem začínal. Jakub Yunis odcházel z Brna v šestnácti letech a teď se z Olomouce do mateřského klubu vrací. Dostal zhruba deset dnů na to, aby ukázal, že je zdravotně, kondičně i herně fit. Teprve poté mu vedení Zbrojovky nabídne kontrakt. „Od ledna jsem bez omezení,“ hlásí šestadvacetiletý útočník v rozhovoru pro iSport.cz. V minulém ročníku stihl odehrát jen čtyři zápasy za olomoucké béčko v MSFL.
Proč jste na jaře nedostal žádnou šanci v áčku Sigmy?
„Řešilo se prodloužení smlouvy. Bylo mi asistentem řečeno, že pokud neprodloužím, nedostanu se ani do nominace na utkání. Rozehrával jsem se v B-týmu, připsal jsem si plnou minutáž ve čtyřech startech. Musím zaklepat, koleno je v pohodě. Věřím, že to tak bude pokračovat. Trenéři se ptali na můj zdravotní stav. Chtějí mě vidět, a co bude dál, to se uvidí.“
Očekáváte, že na zkoušce přesvědčíte?
„Pevně věřím, že vše jde správnou cestou a dopadne to tak, jak má. Po deseti letech se vracím, jsem odchovanec Zbrojovky. Upřímně, sice jsem byl v Olomouci dlouho, nikdy jsem se tam necítil jako doma. V Brně to mám rád, mám tu rodinu, známé. Naši bydlí kousek od stadionu, chodil jsem se dívat na zápasy. Postup jsem Zbrojovce přál.“
Hrál jste vůbec někdy na Srbské jako domácí?
„Nepamatuju se. Ale vzpomínám si, jak jsem tady podával jako malý balony. Tehdy hrávali Polách, náš nynější trenér Dostálek a další.“
Našel jste v týmu nějaké dávné spoluhráče?
„V Brně jsem vyrůstal akorát s Kubou Šuralem, od žáků až po dorost. Z Olomouce znám Kubu Řezníčka, Honzu Hladíka, Honzu Hlavicu, Jirku Texla. Neřekl bych, že budeme s Řezníčkem konkurenti. Jsme tým, musíme táhnout za jeden provaz. Brno do ligy patří a nemyslím, že by mělo hrát jenom o záchranu. První rok je to samozřejmě hlavní cíl, ale věřím, že to bude ještě lepší.“
Koleno je tedy stejně pevné jako před přetržením vazů?
„Nikdy to už nebude jako předtím. Ale měl jsem možnost nohu otestovat v plném tréninku i v zápase a bylo to v pohodě.“
