Tělo Josefa Váni dostane v neděli odpoledne zabrat, ale jeho srdce bude v klidu. Legendární žokej se nemusí jako před dvěma lety nervovat v publiku. Před rokem se sice s nejslavnějším českým dostihem už loučil, ale nakonec bude při Velké pardubické České pojišťovny znovu v sedle.
Osmiletý hnědák Tiumen nepatří k favoritům, ale Váňovým zvykem je myslet na vítězství. „I to se může stát,“ sní dosavadní pětinásobný vítěz.
Podle žokejské jedničky vaší stáje Josefa Bartoše je na vás vidět, jak každoročně před Velkou pardubickou ožíváte. Je to tak?
„Nevím. Necítím se unavenej. Jestli vypadám tak, že mám víc energie, to o sobě nemůžu říct. Nic mě nebolí, takže všechno je v pořádku. Možná je to taky tím, že přibývá starostí. My tam máme v neděli dvanáct koní. “
Necítíte, že ve vás blízkost velkého dostihu probouzí energii?
(smích) „Že bych byl jako Železník? Ten byl tímhle známý. No, je to možný. Ale třeba je to ve spojení s tím velkým dnem. Takže možná i jo.“
Jste v sedle klidnější? Když jste před dvěma lety pro zranění na start nemohl, stěžoval jste si, že vám bylo v publiku na infarkt.
„To je pravda. V sedle je to víc pohodový. Jako trenér vidím spoustu chyb. Když člověk vidí tu hrůzu, tak je to nepříjemnej pocit. Je to beznaděj, když se dívám na kvalifikační dostih a vidím, že žokej dělá chybu. Ale nedá se s tím nic dělat. Žokejové nejsou jako ti roboti na velbloudech.“
V jakém smyslu?
„Kolikrát mě začne brnět pusa a jsem z toho takovej špatnej. V sedle si přece jenom hledím svého. Sem tam se mrknu, kde jsou kluci. To není takový problém jako na to jen čumět.“
Jak s ročním odstupem vzpomínáte na vaši slavnou větu těsně po skončení loňské Velké pardubické: „Takže se na to vyprdnu“?
„Chtěl jsem mladejm ukázat, že se to dá vyhrát ještě v tomhle věku a nepodařilo se to. Juventus udělal chybu na Velkým vodním příkopu, trochu si namlátil nohy a už to prostě nemělo ten břink, jak jsem si představoval. Byl jsem z toho docela otrávenej. Protože když jezdíte favorita, měl byste vyhrát.“
Co vás zviklalo rozhodnutí změnit a znovu usilovat o start ve Velké pardubické?
„Problém byl, že jsem se cítil uvnitř nesvůj. Říkal jsem si, že majitel Juventuse pan Javořík mohl být naštvanej. Mohl si říct, že kdyby ho jezdil nějaký mladý kluk, určitě by tu Pardubickou vyhrál. Tak jsem říkal, že pokud pojedu Velkou pardubickou, tak jedině na koni, který mi bude říkat pane. Což se nepovedlo.“
|
JOSEF VÁŇA Věk: 56 let |
„Připravoval jsem si Welldancera, ale kůň se zranil. Tak jsem si říkal: Dobře, tak Velkou pardubickou nepojedu. Ale naštěstí mám ve stáji pana Köhlera, majitele Tiumena. Na koni máme společný zájem a řekl mi: Když ho pojedeš ty, já budu rád. Tak jsme se domluvili a já ho jedu.“
Potěšila vás ta důvěra?
„Pan Köhler se na dostihy kouká z jiné stránky, hlavně na jezdecké výkony. Sám je mým velikým oponentem. A když to vezmu zpátky, většinou mívá pravdu on. Důvěřuje mi, že se budu snažit, abych jeho důvěru nezklamal.“
Jste ve formě?
„Poslední dobou se cítím velice dobře. Fyzicky na tom určitě nejsem hůř. Ba naopak, víc jsem na sobě makal. Intenzivněji jsem sportoval. Kolo, posilování a hlavně plavání. Juventus byl těžkej kůň na ježdění. Tiumen určitě není lehčí, protože je to kůň, který se musí honit od startu do cíle. Rovinové třídy oba mají na úrovni třetí kategorie. Ale vytrvalostně jsou na tom dobře.“
Jaké to bude jet koně, který není hlavním favoritem?
„To je mně úplně jedno. Za posledních deset ročníků jsem nebyl horší než třetí. Teď mám koně, se kterým bych nemusel být ani desátej. Ale já si myslím, že klidně můžu být do pátého nebo eventuálně i líp.“
Můžete i vyhrát?
„No, já si myslím, že se to taky může stát. I když pravda je, že z našich koní je na tom nejlíp Del Sole. Ale Velká pardubická je o momentálním štěstí a momentální pozici v dostihu. Někdo vám přeběhne, vrazí do vás. Při tolika startujících je nebezpečí daleko vyšší, než když jich běží patnáct šestnáct. Všichni čtyři naši koně jsou dobří. Kdo bude mít nejvíc štěstí, tak tam asi bude.“
Jak je na tom bělka Sixteen, šampionka posledních dvou ročníků a suverénně největší favoritka?
„Když jsem ji viděl na poslední práci, tak bych za ni nedal ani pětikorunu. Ale to je u ní úplně normální. V srpnové kvalifikaci předvedla supervýkon a přitom tehdy od pondělka před dostihem nic nežrala. V práci ji totiž porazila dvouletá kobyla a Sixteen se asi naštvala. Asi si řekla, jsem moc tlustá, a přestala přijímat potravu. V sobotu vyhrála, jak chtěla.“
Letos máte za sebou jen jediný červencový start v sedle Welldancera. Není to handicap?
„Při Velké pardubické to asi takový problém není. Pravda je, že nemůžu koně vyjet v cílové rovině tak jak ti mladí kluci. Už nemám ten styl, možná ani ne tolik síly. Ale oni zase jezdí v den Velké pardubické až osm dostihů.“
A to může vadit?
„Já jsem byl svého času nejlíp trénovaný sportovec na severní Moravě, ale když jsem jel pět dostihů v Pardubicích, měl jsem toho plnej knedlík. Vím, co to je za fyzickou námahu a hrůzu. Jsem přesvědčen, že když jezdí tolik dostihů, tak nemůžou jet na plnej výkon. To už by je pak na Velkou pardubickou vezli jeřábem.“
Zbývá nezbytná otázka: Pojedete letos Velkou pardubickou naposledy?
„Může to být letos naposledy. Ale kdyby se dal Welldancer dohromady, tak si nejsem jistej. Nechám to otevřené. Pravda je, že musím po Velké pardubické jít na operaci páteře. A ta musí dopadnout dobře.“
