I když pocit zklamání v něm stále je, teď už kouč Alois Hadamczik myslí na jediné: Aby tým zvládnul dnešní zápas (od 16 hodin) o třetí místo s Rusy a urval bronz! „Z hráčů je rovněž cítit ta obrovská touha,“ říká český trenér.
Stále ve vás převládá pocit zklamání po prohraném semifinále se Švédy?
„To jo, ale takový je turnaj, prohráli jsme jeden zápas, který rozhoduje o tom, že bychom mohli hrát finále. Ale člověk to musí strávit. Teď se chceme poprat o medaili, protože jsme si řekli, že i bronz je úspěch! Takhle to vnímají i hráči. Musíme brát, že k hokeji patří i porážky, i když jsou nepříjemné. Ale nemá cenu o tom mluvit pořád dokola. Řekli jsme si, že sedm a půl utkání jsme tady hráli dobře a teď musíme urvat ten bronz.“
Sestavu jste vrátil do starých kolejí, takže do první formace se vrací Roman Červenka. Bylo to pro vás těžké rozhodování?
„Člověk taky po zápase přemýšlí různě, uvažoval jsem o dalších změnách... Ale pak jsem si řekl, že ten tým předtím klapal celé mistrovství a že je třeba mu dát šanci, navíc Červenka zná ty ruské hráče velice dobře, proti Rusům dával góly. Tak jsem si říkal: Hele, dej mu šanci. Buď si ji vezme, nebo nevezme. Když ne, musel bych třeba stáhnout hru na tři útoky... Předtím spoustu zápasů odehráli pospolu dobře, góly nedával Červenka, ale Jágr. Samozřejmě útoku na konci toho utkání se Švédy pomohlo, že tam šel Michálek. Ale kdybych to měl od začátku semifinále zase celý proměnit, musel bych rozbít a přeházet celou sestavu, někteří hráči, s nimiž jsem spokojený, by museli hrát někde níž, a říkali by si, proč zrovna oni... Je dobře, že před zápasem už byla nálada dobrá, z hráčů je cítit ta obrovská chuť to zvládnout.“
V utkání opět nastoupí ruský obr Jevgenij Arťuchin. Máte z něj obavy?
„Myslím si, že i rozhodčí budou více ve střehu, nebude si moct dovolit to, co předtím. Sudí budou přísnější.“
Určíte nějaké hráče, kteří budou připraveni zasáhnout?
„Ono je to těžké takhle říct, protože nikdy nevíte, jaká pětka bude na ledě. A co Arťuchin udělá... Spíš bych řekl, ať se vyfauluje. Hráči se musí chránit, dát si pozor, musí vnímat toho Arťuchina, komunikovat, zavolat na sebe. V pravý čas si uhnout a jít si pro ten faul. A z přesilovek dát pak nějaký gól... To je možná lepší, než kdybychom si řekli, že po ledě bude pořád někdo jezdit a někde se prát. To by nás mohlo dostat ze systému hry.“
Budou to brát podle vás Rusové jako odvetu za zápas v osmifinále, v němž Česko vyhrálo 3:2?
„Rusové udělají taky všechno proto, aby něco uhráli. Navíc prohráli s námi už jednou, takže ta bitva bude mít velký náboj.“
I kvůli těm Arťuchinovým slovům, že jsou Češi uplakánci?
„Víte... To je jeho věc, co řekne nebo neřekne. Jestli má rád Čechy, nebo nemá. My se taky můžeme vyjadřovat různě, ale neděláme to. Všichni, co to viděli, ví, jaké zákroky to z jeho strany byly.“
Švédové se prezentovali téměř bezchybnou hrou, není to pro trenéra soupeře až deprimující?
„Roli sehrálo i to, že jsme neměli štěstí, neodrazil se k nám puk, byl to takový černý den, řekl bych, že ten pátek třináctého nám vůbec nesedl. Navíc tam byly i maličkosti, které nám nepřály, třeba rozhodčí nepotrestali faul na Eliáše, kterého v té obrovské šanci, kdy jel sám na bránu, sekli zezadu do nohy. Ale to už je jedno, nemá cenu neustále řešit jeden zápas. Je ale pravda, že Švédové hrají velmi účelný hokej.“
Co říkáte na úžasný gól finského mladíka Mikaela Granlunda, kterým zazdil Rusy v semifinále?
„Je z kategorie nádherných, to jo, ale já bych ho do budoucna neuznal. Když si někdo nabere puk, zvedne ho a... (přemýšlí) Jo, je to výborné, pro lidi něco úžasného. Ale teď najednou budou všichni dělat to samé, naberou puk na lopatu a budou s nim mávat? S pukem se má přece hrát! Ano, je to finesa, krásná finesa. Rukou člověk vzít puk nesmí, hokejkou jo, pravidla neporušil. Je to nádhera, je to nevídané. Ale mně se líbí více góly, které padají po střele, po blafáku, prostě po normální situaci. To budeme příště brát puky na dělnickou lopatu? Podle mě si Rusové měli stěžovat, jestli tam náhodou ten Fin neměl lepidlo na tý hokejce...“ (usměje se)
