Detailní pohled na Vrbovu premiéru ve Spartě: cit, reakce, střídání

Bralo se to jako hotová věc. Pavel Vrba ve Spartě = mnohem větší síla směrem dopředu. Nepřekvapilo proto, když de facto hned po příchodu zkušeného kouče začaly z Letné proudit zprávy o tom, že se v trénincích pracuje právě na útočné složce hry. V Olomouci se dostavil výsledek. Rudí nasázeli tři góly, byť dvakrát udeřili z penalty. Dohromady vypálili devatenáct střel, gólman Aleš Mandous musel zasahovat hned devětkrát. To vše za pomoci pro Vrbu typického rozestavení 4-2-3-1. „Z mého pohledu je čtyřobráncový systém výhodnější, když máte krajní beky, kteří vás dokážou podpořit. Pak je možná mnohem ofenzivnější, než když hrajete ve třech,“ vysvětlil úspěšný trenér. Na první pohled bylo zřejmé, že se do finální fáze dostávalo daleko víc hráčů. Zatímco v předešlých duelech byly často k vidění situace, kdy z křídelního prostoru mířil balon na jediného hráče v šestnáctce, na Hané Letenští chodili do koncovky kolikrát ve čtyřech či pěti lidech. Přesně tohle má Vrba rád a po svých týmech to vyžaduje.

„Ve druhém poločase měla naše hra směrem dopředu takové parametry, které bych si představoval.“
Pavel Vrba, nový trenér Sparty

První poločas v Olomouci, to byla ze strany Sparty obrovská bída. Pražané svým výkonem téměř nevykročili z kolejí, ve kterých jedou od začátku druhé poloviny sezony. Po zásluze inkasovali první gól a působili hodně bezradným dojmem. O přestávce se ale do příběhu utkání vložil Vrba. Pozorně navnímal dění v úvodních pětačtyřiceti minutách a správně zareagoval. Hráčům naordinoval větší přímočarost, Sparta vsadila na vyšší míru rizika. Vyplatilo se. „Měli jsme tři tréninky. Trenér se s mužstvem dostává do varu hlavně při zápasech a my jsme zatím žádný zápas spolu neměli. Druhý poločas byl v ofenzivě mnohem lepší, na druhou stranu nemůžu upřít hráčům snahu,“ hodnotil 57letý odborník. Zároveň využil bohaté zkušenosti. Byl trpělivý, správně vyhodnotil, že domácí nemohou napadání ve zběsilém tempu udržet po celých devadesát minut. Jakmile začali fyzicky trochu vadnout, Sparta nečekala a šla na zteč. Vrba tak do velké míry favoritovi utkání zachránil.

Střely/na branku
1. poločas        8/3
2. poločas        11/6

Jestli Sparta v něčem plavala opravdu výrazně, byla to výstavba hry při postupných útocích. Hlavně v prvním dějství v ní kupila spoustu chyb. Sigma se vytasila s aktivním a vysokým presinkem, kterému hosté nedokázali čelit. „Byli jsme pomalí, protože jsme si často komplikovali život nahrávkou dozadu. Místo toho, abychom řešili situace do hrotových hráčů a do přímočarosti. Dostávali jsme se do situací, které asi více vyhovovaly Olomouci. Měli jsme jen odkopy a ne konstruktivní rozehrávku,“ souhlasil Vrba. Tohle je aspekt, na kterém bude muset s týmem vydatně pracovat. A určitě bude. Byť má přerovský rodák nálepku především ofenzivního trenéra, výstavba hry je pro každý mančaft zásadní. Pokud Sparta chce být dominantní, což pod Vrbou stoprocentně chce, musí ji mít na úplně jiné úrovni.

Václavu Kotalovi bylo často vyčítáno, že si střídáními nepomáhá tak, jak by mohl. To Vrba ve své premiéře nabídl úplně jiný kalibr. Právě hráčskými rošádami totiž do velké míry změnil obraz hry. Do akce postupně naposílal tři typologicky naprosto odlišné hráče, kýžený efekt to ovšem přineslo. „Sparta má kádr strašně silný a vyrovnaný. Střídání hru ještě oživí, a to je obrovská výhoda,“ zdůraznil kouč. Fanoušci možná nechápali, proč za nepříznivého stavu vyměnil útočníka za útočníka (Kozák nahradil Juliše), místo aby přešel do varianty na dva hroťáky. Vrba ale chtěl udržet sílu ve středu pole, kterou ještě znásobil kreativním Adamem Karabcem. Navíc šel do rizika, protože stáhl defenzivnějšího Davida Pavelku a na trávníku ponechal Bořka Dočkala. To byl jasný signál, že se v myšlenkách ubírá ke třem bodům, nikoli pouze k remíze. Do toho motorová myš Srdjan Plavšič a převaha hostů v závěrečné fázi utkání byla na světě.

2
Tolik penalt na sebe v utkání s Olomoucí vykoledoval střídající Libor Kozák. Při velkolepém obratu Sparty hrál zásadní roli.

Jestliže za postupnou výstavbu hry sklízí Sparta oprávněnou kritiku, za řešení bleskových výpadů je ji naopak třeba pochválit. I v mizerném prvním poločase tahle rovnice fungovala. Rychlé založení útoku, kolmá přihrávka nahoru a šturm k domácí brance. V drtivé většině případů se do tohoto schématu zapojoval David Moberg Karlsson, v poli suverénně nejlepší hráč Sparty. „Dostali jsme se do tří nebo čtyř gólových situací, jen jsme to nebyli schopní dobře zavřít na zadní tyči,“ připomněl Vrba. To totiž Sparta ještě nechodila do koncovky v tolika hráčích jako po změně stran, kdy trenér provedl nutné úpravy. V praxi si přesto mohl ověřit, že k využití téhle zbraně má k dispozici typologicky vhodné hráče. Už pod Kotalem totiž platilo, že Sparta byla mnohem nebezpečnější v kolmých výpadech než v postupném útoku.