Až se po mistrovství Evropy svlékne z pomerančově oranžového dresu, do rukou něžně vezme modro-granátové triko Barcelony. Tenhle chlápek, jemuž v krvi klokotá ghanská krev, se jmenuje Memphis Depay. V neděli bude zaručeně dělat brajgl v české obraně v osmifinále mistrovství Evropy. Jeho životní příběh je nekompromisním útokem na emoce. Je protkán strašlivými zážitky z dětství, řadou selhání. Z osobních trablů mu pomohly tři věci: fotbal, mentalita vrcholového sportovce a milovaný rap.
Bylo mu k deseti letům. Po vyučování seděl Memphis Depay ve školní lavici v nizozemském městečku Moordrecht a usedavě plakal. Vyděšený ze skličující představy, že musí domů. S druhem své matky byl na kordy. Víc než často byl bit. Šílenými scénami z domácího hřiště byl psychicky poznamenaný. Stal se nedůvěřivým klukem, složitě komunikoval. O svých bolestech odmítal mluvit, nepouštěl je ven. A tak to je vlastně dodnes: nejraději komunikuje prostřednictvím rapu (texty píše v holandsko-anglickém mixu), sociálních sítí (na Instagramu jeho účet sleduje 10,9 milionů fanoušků) a rozličných tetování.
Všechno trápení začalo už ve třech letech. Jistý pan Depay z Ghany se jednoho večera rozhodl opustit manželku a synka Memphise. I proto má sedmadvacetiletý útočník na dresu výhradně křestní jméno. Matka si našla nového přítele, jenže se zase netrefila... Skličující roky nebraly konce. Ve dvanácti letech začal mladík pít, obchodoval s měkkými drogami, potloukal se po ulicích, často ve společnosti dealerů kokainu.
„Udělal jsem ve svém životě chyby,“ říká Memphis Depay na úvod své autobiografie s názvem Srdce lva. „Dostal jsem a rozdal mnoho úderů. Nesčetněkrát padl na tvář, ale pořád nejsem ani v polovině toho, čeho chci dosáhnout. A jde o docela dlouhý seznam. Chci hrát v Realu Madrid, vyhrát Ligu mistrů a získat Zlatý míč pro nejlepšího hráče světa. Když na konci kariéry budu mít na účtu sto milionů EUR, budu se věnovat hudbě, filmu a módě. Založím si rodinu. Budu pomáhat v Ghaně, a dalším chudým zemím. Dobývám hory, jejichž výšku ještě neznám,“ vypravoval.
Mimochodem, proč onen název knihy? Protože dětství – jak říká – prožil v „džungli“. A dovedl nad sebou vyhrát. Ukázal srdce lva. Také proto má přes celá záda vytetovanou obří hlavu krále zvířat.
Asi to není nic převratného, ale Memphisův život začal měnit bílý míč. Ve dvanácti letech, v době hledání sebe sama, nakráčel do akademie PSV Eindhoven. Sice měl nevšední talent, ovšem v životě stále padal, zvedal se a zase padal. Byl vyloučen z několika škol, v patnácti letech ale dokončil základní vzdělání a mohl se věnovat kariéře.
Krátce po ukončení studia se připojil k prvnímu týmu PSV, cestu mu ukazoval mentální trenér Joost Leenders. „Bál jsem se o něj, často se choval nemožně, ale měl jednu úžasnou vlastnost: mentalitu vrcholového sportovce,“ říkal. Memphis se brzy stal nejlepším hráčem nizozemské ligy. Ve dvaceti letech pomohl Nizozemsku k bronzu na mistrovství světa v roce 2014.
Rok po šampionátu se přesunul do Manchesteru United. Svěřili mu magické číslo sedm. Stejně jako dříve legendárním Eriku Cantonovi nebo Davidu Beckhamovi. Jenže Depay shořel jako papír. „Nebyl jsem připravený,“ přiznal později.
Někdejší anglická superstar Wayne Rooney nedávno vypravoval kouzelnou historku. Po zápase se Stoke byl Depay přísným koučem Louis van Gaalem přeřazen do rezervního týmu. „Druhý den se tam nahlas,“ dostal rozkaz. Přijel. Vystoupil z nablýskaného Rolls-Royce, na sobě měl drahou koženou bundu a na hlavě kovbojský klobouk. „Nechápal jsem to, ale takový on je. Jsem rád, že se mu nyní daří,“ usmál se Rooney.
Z United odešel Francie. Datová společnost SciSports identifikovala Olympique Lyon jako klub, který mu měl vyhovovat a svěřit mu roli volného hráče, v které se cítí nejlépe. Bingo! V 139 duelech nashromáždil 63 branek. Týmu pomohl k postupu do semifinále Ligy mistrů (2020) a k triumfu ve Francouzském poháru.
Po mistrovství Evropy vezme za kliku nikoliv v Realu, nýbrž v Barceloně. Ale předtím musí splnit ještě důležitější misi: zase ukázat srdce lva a dotáhnout Nizozemsko po sedmnácti letech k medaili.
Češi, pozor! Memphis Depay je v zóně. S dvěma góly a stejným počtem asistencí je nejproduktivnějším hráče Nizozemska.
Česko 
Nizozemsko 
Pavel Hartman, redaktor Sportu 
Václav Kotal
To je z dnešního studia všechno, Česko porazilo Nizozemsko 2:0 a postoupilo do čtvrtfinále EURO!
„Jaroslavu Šilhavému bych vzkázal, ať vydrží a ať nám mužstvo dělá dál radost.“
O sestavě na Dány: „Pro trenéra je to složité, ale zároveň jednoduché, když se vyhrálo. Je důležité, jaké klima je v mužstvu. Aby Bořil a Darida vzali, že případně zase nenastoupí. Výkon je postavený na jednotlivcích, výsledek ale dělá týmový výkon.“
„Pro Česko i Dánsko je už postup do čtvrtfinále obrovský úspěch. Teď si to rozdají, kdo půjde dál, rozhodne aktuální rozpoložení, klíčové momenty. Viděli jsme, jak strašně důležitý byl dnešní zákrok Tomáše Vaclíka.“
„Dánové jsou velmi kompaktní a dobře presují, třeba Belgičany v první půli úplně vykolejili. Myslím si, že nám nedají tolik prostoru jako Nizozemci. Měl jsem husí kůži z toho, jak kompaktně se celý tým zachoval při té nešťastné události s Eriksenem. To nejsou jen top hráči, ale top lidi. Velká dánská síla.“
„Jarda Šilhavý má výborný charakter. Problémové situace řeší vždycky s klidem a ve prospěch týmu. To je klíčové, aby v mužstvu pořád udržel zdravé klima.“
„Je důležité znát dopředu charaktery hráčů, aby trenér Šilhavý mohl dobrou partu dát dohromady. Každý musí přijmout svou roli, někdo hraje víc, někdo zase skoro vůbec... Bylo to téma třeba u nominace Ondřeje Koláře."
„Jardu Šilhavého nechci úplně hodnotit, jsme kamáradi a dlouho jsme spolupracovali. Ale je jasné, že umí udělat partu, v tom je jeho síla.“
„Barák se dostane k věcem, ke kterým by se Dočkal nedostal, protože pohybově už na nejvyšší úrovni nestačí. Vybírejme si do budoucna ševčíkovské typy, které se dostanou ke kreativním věcem. A zároveň vše musí fungovat v součinnosti celého týmu. Když jste kreativní, ale nemáte komu přihrát, je to k ničemu.“
„Myslím, že složení mužstva bylo vzhledem k soupeři zvoleno ideálně. Dobře zapadl i Antonín Barák, který sloužil jako podpora pro Patrika Schicka. Barák aktuálně v Itálii určitě hraje víc těžších zápasů než Bořek Dočkal ve Spartě, příliš bych je nesrovnával.“
