Marie Sehnálková
4. října 2021 • 15:10

Příběhy českých paralympijských hrdinů: medaile pro tátu, židle i helma

Vstoupit do diskuse
0
  • Přečtěte si příběhy českých paralympijských medailistůPřečtěte si příběhy českých paralympijských medailistůFOTO: koláž iSport

    Čeští handicapovaní sportovci přivezli z paralympijských her v Tokiu celkem osm medailí. Zisk cenných kovů je přitom stojí kromě tréninků i spoustu dalšího úsilí. Kvůli malé podpoře musí čeští paralympionici chodit do práce a přípravu, rehabilitace i nákup speciálních sportovních pomůcek si hradit sami. Přečtěte si osm příběhů český medailistů, kteří se dokázali poprat s nepřízní svého osudu.

  • 1. místo: lukostřelba (W1) - David Drahonínský

    Medaile pro tátu

    David Drahonínský si z Tokia přivezl hned dva cenné kovy. Nejprve získal stříbro společně se Šárkou Musilovou v lukostřelbě smíšených dvojic a poté svedl napínavou bitvu o zlato v turnaji jednotlivců.

    Největší motivací ve vyostřeném finále pro něj byl slib, který dal před dvěma lety svému zesnulému otci – z Tokia přiveze zlato. A povedlo se. V den jeho triumfu navíc rodina oslavila i další šťastnou událost. Davidu Drahonínskému se narodila neteř Anna-Marie.

    Tréninky nejlepšího handicapovaného lukostřelce světa přitom ve velké míře probíhají jen v domácích podmínkách. „David je taková Sáblíková české lukostřelby. Ona jezdila na umakartové desce a on zase střílí doma v garáži,“ prozradil pro pořad 168 hodin lukostřelec a Drahonínského kamarád Martin Dufek.

    Lukostřelec David Drahonínský vybojoval na paralympijských hrách v Tokiu zlato v individuální soutěži a navázal na titul z Pekingu 2008.Foto Profimedia.cz

  • 1. místo: boccia (BC3) - Adam Peška

    Helma s tykadlem ze svářečské přilby

    Paralympijského vítěze má Česko také v bocciu. Disciplínu podobnou pétanque ovládl v Tokiu Adam Peška, který startoval v kategorii postižení s dětskou mozkovou obrnou.

    Adam se narodil jako zdravé dítě. V šesti letech mu lékaři ovšem diagnostikovali svalovou dystrofii Duchenne, která ho později zcela upoutala na invalidní vozík a znemožnila jakýkoliv pohyb.

    Při hře Adamovi proto asistuje maminka Ivana, která podle jeho instrukcí nastavuje koule na speciální rampu. Z té je následně český boccista vypouští pomocí dlouhého tykadla připevněného na helmě. Helmu čtyřiadvacetiletému českému závodníkovi vyrobil ze svářečské přilby tatínek Josef, který je taktéž nedílnou součástí rodinného týmu.

    Adam Peška v soutěži v boccii získal na paralympiádě zlatoFoto Paralympijský tým ČR

  • 2. místo: lukostřelba (W1) - Šárka Musilová

    K lukostřelbě ji přivedl Drahonínský. Teď společně sbírají úspěchy

    Lukostřelkyně Šárka Musilová si z Tokia odvezla dvě medaile. Stříbro nejprve získala v soutěži smíšených dvojic s Davidem Drahonínským. Stejný cenný kov vybojovala i v ženské kategorii jednotlivců.

    Paralympijskou medailistku k lukostřelbě před lety přivedl právě Drahonínský. Šárka v roce 2010 uklouzla na mokrých schodech a při pádu si přerušila míchu. Ačkoliv ji úraz připoutal na invalidní vozík, snažila se najít způsob jak i nadále zůstat aktivní.

    V Centru Paraple se seznámila s Davidem Drahonínským, který si všiml, že má Šárka stejný hendikep jako on. Nabídl jí proto, že sežene luk pro leváka, aby si mohla sport taky vyzkoušet. Nový koníček Šárku chytl natolik, že zanedlouho začala sama závodit. S Davidem Drahonínským se stali nerozlučnou dvojicí, která dlouhodobě patří ke světové špičce.

    Lukostřelkyně Šárka Musilová získala v Tokiu stříbroFoto Paralympijský tým ČR/Jan Malý

  • 2. místo: plavání - 50 m znak (S4) - Arnošt Petráček

    Časomíru mačkáme hlavou

    Plavec Arnošt Petráček byl letos na paralympijských hrách českým vlajkonošem. V Tokiu měl jasný cíl – obhájit zlato z Ria v závodě na 50 metrů znak. To se mu nakonec těsně nepodařilo. Ve finále českého reprezentanta porazil o pouhých 27 setin Rus Roman Ždanov, a to s časem 40,99 sekundy. Oba plavci tak překonali dosavadní světový rekord.

    Arny, jak mu přezdívají jeho blízcí, se narodil bez pažních kostí a s vykloubenými koleny. Kvůli svému postižení musí proto elektrickou časomíru pod vodou mačkat hlavou. Bod je k tomu ovšem přizpůsobený. I když plavci narazí do stěny v plné rychlosti, nemůže se jim díky měkkému polstrování nic stát.

    Arnoše Petráčka přivedli k plavání rodiče, kteří provozovali penzion na Lipně s krytým bazénemFoto profimedia

  • 3. místo: vrh koulí (F53) - Aleš Kisý

    Atletiku kombinuje s rugby

    Na předchozích dvou paralympijských hrách skončil Aleš Kisý na skvělém, leč nemedailovém čtvrtém místě. V Tokiu se mu ovšem podařilo smůlu prolomit a byla z toho bronzová medaile.

    Podle jeho slov za vítězství vděčí kromě poctivé přípravy i nové házecí židli. Tu handicapovaní sportovci používají kvůli tomu, aby nespadli na zem. Pořizovací cena házecí židle se pohybuje okolo půl milionu korun.

    Aleš Kisý je upoután na vozíček už přes dvacet let. Může za to nešťastný skok do vody na trutnovském koupališti. Teprve po dvou letech od této události v sobě našel sílu a začal opět se sportem. Atletiku začal původně dělat jen jako doplňkový sport k rugby, které dodnes aktivně hraje.

    Nepostradatelnou pomůckou českého reprezentanta je jeho házecí židleFoto Instagram

  • 3. místo: stolní tenis (MT3 - týmy) - Jiří Suchánek Petr Svatoš

    Medaile díky divoké kartě

    Devětatřicetiletý Jiří Suchánek patří ke zkušeným členům české výpravy. Na svém kontě má již bronzovou medaili z individuální soutěže stolních tenistů z Ria, na kterou chtěl navázat v Tokiu. To se ale nakonec nepodařilo a český vozíčkář skončil ve čtvrtfinále.

    Chuť si ovšem spravil v turnaji týmů, kde s o devět let mladším parťákem Jiřím Svatošem nečekaně vybojovali bronz. Nechybělo přitom mnoho a Česko by tuto úspěšnou dvojici do bojů o medaile vyslat nemohlo. Petru Svatošovi totiž start zaručila až divoká karta, kterou mu zhruba dva měsíce před olympiádou udělila mezinárodní federace ITTF Para.

    Oba stolní tenisté se potýkají se stejným handicapem - jsou ochrnutí na půlku těla. U Jiřího Suchánka se tak stalo po vážné autonehodě, u Jiřího Svatoše jde o důsledek ozařování nádoru. Kvůli tomu, že oba ztratili částečně i cit v prstech, přivazují si pálku k zápěstí speciálním obinadlem, což jim pomáhá dosahovat nejvyšší úrovně své hry.

    Stolní tenisté Jiří Suchánek a Petr Svatoš získali na paralympiádě bronzové medaileFoto Paralympijský tým ČR/Jan Malý

  • 3. místo: vrh koulí (F35) - Anna Luxová

    V přípravě si v ničem nezadá se zdravými atlety

    Anna Luxová se už jako patnáctiletá zúčastnila paralympiády v Londýně a nechyběla ani v Riu. Medailového umístění se ovšem dočkala až v Tokiu, kde čtyřiadvacetiletá česká závodnice vybojovala bronz ve vrhu koulí.

    Anna Luxová se od narození vypořádává s následky dětské mozkové obrny. Nebýt pravidelného sportu, byla by dnes už možná na vozíčku.

    I přes svůj handicap trénuje společně se zdravými atlety. Začátky v týmu ovšem nebyly úplně růžové. Reakce ostatních na novou členku byly občas nevybíravé. Postupem času se ale ukázalo, že si Anička v přípravě s ostatními v ničem nezadá. Na stadionu tráví často i více než čtyři hodiny denně. Náročné tréninky navíc kombinuje se studiem mediálního oboru na vysoké škole.

    Koulařka Anna Luxová vybojovala v Tokiu sedmou českou medailiFoto Facebook.com/paralympicsCZ

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud